Stanislaus

Cézar je mrtev, ale jeho odkaz přežívá - byť ve zvrácené podobě! I když jsem neviděl Válku o planetu opic, šel jsem do kina na nejnovější příspěvek z postapokalyptické opičí ságy, jelikož se jedná o čerstvý restart(?) této série. Království Planety opic je po audiovizuální stránce opět podmanivou podívanou, která stojí zejména na úžasných CGI opicích. Příběhově sice nemá film moc čím překvapit, přesto se na něj díky výše zmíněnému líbivému vizuálu a pravidelně dávkované akci velmi dobře dívalo. Zaujala mě postava bodrého Raky(ho) a též linie s chovem orlů (zde jsem si vzpomněl na ikrany z Avatara). Jsem zvědavý, jestli v následujících letech vznikne nějaké pokračování, jemuž bych se určitě nebránil.

Naši distributoři se jistě snažili českým názvem nalákat do kina diváky, kteří znají úspěšnou trilogii Jak vycvičit draka. Španělsko-čínský koprodukční film dle předlohy anglicko-australské spisovatelky - silný to internacionální náboj - Jak zachránit draka má s výše zmíněnou trilogii společný ústřední námět: (znovu)budování vztahu mezi lidmi a mocnými draky. JZD (vtipná to zkratka) má vcelku líbivý příběh, zatímco z hlediska animace jde spíše o průměrnější kousek. Jako nenáročná jednohubka s několika humornými (vivat Hryzka) a akčními scénami je JZD dostačujícím kouskem, avšak pár dní po projekci si divák na film nejspíš už nevzpomene.

Z výše zmíněných žánrových škatulek u Grand Prix prochází jen road movie, jelikož na dramatické, ale i komediální rovině film nefunguje tak, jak tvůrci možná původně zamýšleli. Téměř všechny postavy jsou neuvěřitelně nesympatické a na pěst, snad jen Tatiana "Smažka" Dyková se postarala o lehké humorné pousmání. Grand Prix určitě vypadal na papíře lépe než na plátně (či obrazovce) a vzhledem k obsazení je škoda toho promarněného potenciálu.