Pompeius

Samozřejmě poplatné ideologii, ale dnes cenné jako záznam určité doby a tehdejšího náhledu na novou subkulturu.

Zajímavý námět, ale chtělo by to lepší scénář i režii. Že je nejsympatičtější a nejzajímavější postavou filmu zapšklá matka hlavní hrdinky vypovídá samo o sobě; ve scénách s čistě ženským obsazením jsem pak vyloženě trpěl. Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdami, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení, nějaké úspěšné ždímání emocí tam bylo. Ale nic moc. Na ČSFD jednoznačně přeceněný film.

Já přesně vím, jaký ten film měl a chtěl být a byl by skvělý. Temný příběh skupiny dobrodruhů, kteří se potácejí nepřátelskou džunglí plnou nepřátelských Indiánů, sžíraní vlastními vášněmi a zoufalstvím a směřující k neodvratitelné zkáze. Takový film bych chtěl a bylo by to za čtyři nebo pět hvězd. Literární předloha skvělého spisovatele, atraktivní a exotické prostředí - to vše napovídá, že by to tak i mohlo dopadnout. Ale ne. Banda ocvočkovaných postav (protože cvočky, to je v představách filmových módních návrhářů prostě cool renesanční/středověké) bez náznaku charakteru a motivace se mrcasí odnikud nikam a přitom se průběžně bezdůvodně píchají do břicha jak na běžícím pásu, aniž by to zbytek party nějak vzrušovalo... Totálně promarněná šance. Uvažoval jsem o třetí hvězdě za snahu, ale ne, ani ta snaha nebyla - hlavně ať to máme z krku, píchněte dalšího, ať to konečně můžeme dotlačit ke konci... Kéž by můj divácký zážitek byl tak rychle ukončen, jako život těch filmově probodených, co po čepeli do břicha ani nevzdechli a měli to za sebou - já to na rozdíl od nich měl realisticky dlouhé a krutě bolestivé...

Naprosto o ničem. Nic nefunguje, nic nevytváří žádný dojem, nic nezajímá. Jedna hvězda za ne úplně odfláklé řemeslo, jinak je to fakt bída. Vyhněte se obloukem.

Místy poněkud primitivní humor, ale jako celek opravdu strašná sranda. David Carradine jako neustále hulící a učedníkovu manželku klátící guru bojových umění je samostatnou kategorií sám pro sebe. Ta celková - až montypythonovská - absurdita je na tom skvělá.

Proboha, ona je tak trapná, nevtipná, vulgární, fyzicky i osobnostně odpudivá. A její "umělecké" výstupy jsou stejné. Stand-up comedy, u které se nezasmějete, jen se stydíte za tu ubohost na pódiu, a pak filmové "komedie"... Vykolejená ještě byla překvapivě ucházející, asi díky Apatowovi, ale tohle je fakt děs. A není nic horšího, než když "girl power" reprezentuje uřvaná obtloustlá trapka - to má naprosto opačný účinek.

Já to zkoušel, několikrát. Ale jak dát dobré hodnocení filmu, který mě opakovaně od začátku až někam do půlky, kam jsem to vydržel, strašně nudil a nezajímal? Přesto, že námět je chytrý a zajímavý - proto jsem tomu dal těch šancí více. Je to film pro velmi omezené publikum, jehož pocity nejspíše velmi silně vystihne, ale do kterého - možná bohužel, možná bohudíky - nepatřím.

Pamatuji si, jak jsem už v roce 1996 ve svých 16 letech v kině kroutil očima nad celkovou přihlouplostí a přehnaností tohoto filmu, ale přesto je to i po letech jeden z nejzapamatovatelnějších filmových zážitků 90. let. Škoda, že Emmerich nedokáže překonat svůj klišovitý stín, ten film by si klidně i ty čtyři hvězdy zasloužil, kdyby.... Ale dát je prostě nemohu. Spojení "béčko v áčkovém balení", na které jsem opakovaně narazil ve zdejších recenzích, absolutně sedí.

Podobně jako v Samotářích: spousta výrazných postav a hlášek, které zlidověly. Dohromady to vytváří dojem ohromné řachandy - kterýžto dojem uvízne v paměti, jež je podobně nostalgicky selektivní. Ale ve skutečnosti je ten film vlastně o ničem, chybí mu to nejdůležitější - příběh. Napodruhé už je to jen nuda, kterou znovu prožít nechcete. Stejně jako tehdejší dobu, navzdory vší té údajné "bžundě".

Takové dederónské Pelíšky, trochu komedie, trochu nostalgie, trochu drama. Taky celkem o ničem, jen s méně zajímavými postavami.