capka

Naprosto souzním s komentářem PetrPan. Ve filmu mi chybělo porozumění a přijetí těchto dětí. Ne jako někoho, kdo je náročný, nezvladatelný, nemocný. Ne jako někoho, kdo neumí komunikovat a neumí se chovat. Ale jako někoho, kdo perfektně komunikuje každým svým pohybem a zvukem, každou svou činností a chce jen, abychom ho milovali, snažili se ho chápat, vycházeli vstříc. Věřím, že každá z rodin se o to snaží, seč může, a že chybějící péče a povědomí jim to rozhodně neusnadňuje. Souhlasím, že je třeba změnit přístup k péči a podpoře těchto rodin. Ale myslím, že ta změna se musí odehrát hlavně v našich hlavách a srdcích. Proč tolik lpíme na "to se nedělá", že přes to nevidíme člověka a jeho emoce? Proč si myslíme, že projevy těch "dětí" jsou přehnané, neadekvátní - jen proto, že nerozumíme jejich příčinám? Obávám se, že je to odraz toho, jak přistupujeme sami k sobě. Všechny emoce bychom rádi uměli zdůvodnit a pokud možno je neprojevovali - je přece třeba se chovat co nejvíc "normálně" a nedávat příliš jasně najevo, co cítím, protože "co by si lidi pomysleli". Tyhle "děti" to mají jinak. A my se ve filmu můžeme pohoršit nad ženou, která "úplně nepochopitelně" dává věci několikrát denně pod postel a má při tom čirou radost - to považujeme za projev "nemoci". Zato ženu, která ty věci zpod postele několikrát denně vyndavá, protože trvá na tom, že to musí být "uklizené", je u toho zpruzená, ale dělá to zas a znovu - tu považujeme za zdravou, normální, to se nám zdá být správné a pochopitelné. Vážně?

Film cílený víc na Ameriku než na Česko - hlavně na lidi, kteří ještě neslyšeli o tom, že sladké limonády jsou škodlivé a způsobují obezitu. Těm z vás, kteří řeší, jak se stravovat zdravěji a výživněji, a čekáte, že se o tom v tomto filmu dozvíte nějaké cenné informace, příběh a rady člověka, který na této cestě již pokročil, film moc nových informací nedá. Místo toho si vyslechnete tisíckrát totéž o tom, že cukr je fuj, co všechno možná způsobuje (což film podává, jako když to způsobuje URČITĚ) a kdo všechno možná (a dle filmu URČITĚ) usiluje o to, abychom ho konzumovali. Pár zajímavých myšlenek se tedy ve filmu najde, ale celkově velmi laické a nevyvážené pojetí mě mrzí.

Velice podnětné téma, nezaujaté zpracování, které přináší víc otázek než odpovědí. Film, po kterém můžete jít s ostatními ještě na několik hodin diskutovat, tříbit si názory na dnešní svět a přehodnocovat své ideály a představy o vlastní budoucí rodině.

Krásně zahrané a natočené, jako celek působivé, ale se scénářem mám hned několik velkých problémů.

Příjemné, vtipné, ale na můj vkus příliš schematické, předvídatelné a utopické. Taková milá pohádka pro dospělé.

Komedie? Polotovar!

Krásné prostředí, krásná hudba, pozoruhodné postavy a silný, skvěle vystavěný příběh - co víc si přát. Nenudila jsem se ani chvíli a dozvuky filmu si ještě drahnou dobu ponesu, protože mi umožnil se podívat na problematiku globálního oteplování z poněkud odlišného úhlu než kdy dřív. Při sledování jsem mohla zcela zapomenout, že jsem "klimatoskeptik," a soustředit se čistě na boj oddaného prezidenta o zachování své země.

Obsazení, hudba, kamera, dějová linka i stavba - geniální!

Skvělé, problém mám jen s tou neuvěřitelnou záplavou sprostých slov a s tím, že jsou tam jako největší paka vykresleni "domorodci," ačkoli situace je určitě složitější...

Strašně strašně strašně pomalé a dlouhé. Nosná myšlenka a zajímavé role, ale méně (aspopň o dvacet minut) by bylo více. A největším zklamáním pro mě byly závěrečné titulky. Legrace a la silvestrovské zprávy podle mě zcela ubíjí poselství a závěr filmu.