capka

Good bye, Lenin, aneb Přepišme dějiny, ať se dají strávit. V udělení nejvyššího hodnocení mi brání jediná věc - nerozpracovaný rozpor v postavě matky. Nevěřím, že tomu státu tolik věřila. Z jedné zmínky je patrné, že si uvědomovala jeho krutost, která jí vlastně ve svém důsledku rozbila rodinu. Podle mě by za taklových okolností prostě musela pochybovat! To, že si ty pochyby třeba nechtěla přiznat, pak je věc druhá. Jinak postavy i příběh a reálie krásné, milé, zábavné. Jen si říkám, že dětem nějak trvalo, než jim došlo, jak to zaonačit, aby padla Zeď, ale ideály zůstaly stát...

Nádhera! Neuvěřitelný koktejl štěstí, neštěstí a kondenzovaného mléka. Film, který nakopne ke sžíravému zamyšlení i pobaví. Kouzlem (vypravěče) se tu i smutné stalo veselým a depresivní zábavným. Tolik jsem se dlouho nezasmála, ačkoliv smích se tu mísí s pláčem. Ale což, zahřeje přece obojí...

Postavy bezchybné, ale na mě to bylo přiliš utahané, což korunoval prolog a epilog, bez kterých bych se opravdu obešla, protože mi nepřipadaly vtipné ani nosné.

Skvělý koncept, díky za něj! Konečně tyto stavby můžeme hodnotit zevnitř (co se týče jejich prostoru i duše) a pochopit, místo mnohem běžnějšího ohrnování nosu zvenčí bez jakékoli znalosti.

Po dlouhé době zase jeden naprosto ultimátní filmový zážitek. Neuvěřitelné, co vše se dá udělat s jednou místností a ani ne tuctem lidí. Zahrané je to tak, že člověk věřil naprosto všechno, byť si pak mohl říkat "bohužel." A nejasnost, zda se jedná o Metodu skutečnou, nebo smyšlenou za jakýmkoliv účelem, na absurditě děje jen přidává, takže mě vůbec neruší.

Pokud se během víc než dvouhodinového filmu ani nepodívám na hodinky a jsem málem rozladěná, že tak brzo skončil, tak je asi něco správně. Postavy byly krásné a věrohodné, konec světa mnohem přesvědčivější a příjemnější, než jaký jsem kdy na filmovém plátně viděla, emoce dávkované tak, že film, zasáhne, ale netahá přehnaně srdceryvně za city. Akorát bych uvítala větší návaznost obou částí a bližší pohled do vztahů v této povedené rodince. I když uznávám, že to by se potom film do 130 minut opravdu nevtěsnal.

Pokud to má být filmová událost roku, tak bych si dovolila mluvit o zklamání roku. Jakkoli jsem se na film těšila a doufala, že mě napne, dojme a nadchne, nestalo se prakticky nic z toho. Gradace nějak neprobíhala, ničení viteálů šlo najednou jak na běžícím páse a veškeré emoce se scvrkly na naprosto trapné a nepasující hlášky a rádoby romantické momenty. I bitku jsem si při čtení knihy představovala monumentálnější a narozdíl od filmu jsem v ní viděla hrdiny a poražené. Část se Snapem byla pěkná, ale morální dilemata a dramata Malfoyových zůstala naprosto neobjasněna, takže kdybych nečetla knihu, připadalo by mi jejich počínání v závěru ságy jako jeden velký omyl. Navíc jsem dlouho v žádném filmu neviděla nic tak směšného a nadbytečného jako je zdejší epilog. Pokud si jím tvůrci jen nepřipravovali půdu pro teenagerskou komediální sérii "Potomci kouzelníků," tak to fakt nechápu - zvlášť když jim ani nestálo za to upravit tváře hlavních hrdinů tak, aby vypadali, že zestárli! Hvězdička za ponurou atmosféru a hvězdička za Hermionin permanentní utrápený výraz, který k dílku až příliš sedí...

Páni, taky z ní máte pocit, že každým hostem i divákem okázale pohrdá? Jestli jste zahlédli díl, kde s někým jednala s úctou a s taktem, tak mi prosím dejte vědět - ráda se pokusím věřit, že BT není ve skutečnosti tím, kým se na obrazovce zdá být...

Po druhém shlédnutí zvedám hodnocení ze čtyř hvězdiček na neotřesitelných pět. Projekt je to skvělý, propracovaný a dotažený a nabízí na přiměřené stopáži až neuvěřitelné množství přesahů a podnětů k zamyšlení a sebezpytování. Velmi trefná sonda do světa marketingu, do české nákupčí duše i českých názorů, přičemž bych její zjištění neviděla nijak dramaticky - vždyť mnozí z nedobrovolných protagonistů závěrečné pasáže dokumentu reagovali na "procitnutí ze snu" velmi přívětivě a střízlivě; ostatně i to, že se nechali vybudit k poměrně férové diskusi mě mile překvapilo. A možná přijde i Špidla!

Téma hezké, informační podložení hezké, akorát ta forma byla na můj vkus už poněkud nezáživná - kdyby se tam těch porodů ukázalo o polovinu míň a řečnice se o polovinu míň vybavovaly stále o témž, tak myslím, že bych si přínos odnesla asi tak stejný, jen s menší dávkou znuděnosti. Ale za myšlenkou naprosto stojím - tady se nemluvilo o nějakých nebezpečnhých domácích porodech, které jsou jen zhůvěřilostí matky, která neví nic lepšího než ohrožovat vlastní dítě. Tady se jednalo o domácí porody, podpořené vzdělanými porodními asistentkami, které pokud systém funguje, mají situaci pod kontrolou klidně i víc než lékař, protože narozdíl od něj disponují kromě zdravotnického vzdělání také empatií a pokorou k přírodě, rodičům a dítěti. Jednalo se tu předně o zdařile argumentovaný názor, že těhotenství a porod nejsou závažnou zdravotní komplikací, kterou je třeba co nejrychleji řešit, ale spíš krásným aktem přírody, což by se v porodnictví mělo zohledňovat, ale bohužel se to málokde dělá...