destination

včera jsem zkouknul Living Dead z roku '68 a nyní (tento) remake z roku '90... remake je fakt průjem, jediná pozitiva, která jsem našel, jsou: hlavní herec (odpovídá hereckému typu hlavního hrdiny z Noci oživlých mrtvol a Úsvitu mrtvých), hlavní herečka (běžecké výkony v úvodu přesvědčivější v původním filmu, v remaku je více při smyslech - typická last girl standing), scéna s benzínovou pumpou (realističtější řešení)... konec - naprostá nula, další casting hrozný, herecké výkony špatné, zombies - výrazně lepší make-up, ale zahrát strach z ohně jim vůbec nic neříká (v původním filmu útočí na světla a z ohně mají panickou hrůzu)... propastný rozdíl vzniká hlavně proto, že každý z filmů je natočen jiným způsobem: originální snímek je inspirován němými horory 20. let (kde jsou veškeré vnitřní pohnutky postav zachyceny pouze vizuálně, mimikou) a přidává dokumentární ráz (v době rozmachu dokumentárního žánru) - oproti tomu remake se pokouší původní scénář omladit a splynout s proudem akčních hororů přelomu 80. a 90. let (naplňuje představu dobové zábavy, ale nepřináší nic nového)

Jednička těžce kopíruje japonské Battle Royale, upgradovaná dvojka kopíruje jedničku a trojka, která už není o Hrách, ale odehrává se v reálném prostředí revoluce a která by svým zhuštěným dějem mohla fungovat jako opravdový a svižný vrchol trilogie, je z komerčních důvodů rozdělena na dvě části a vrací celou sérii tam, kde měla zůstat už od začátku. Do...(archívu)

Derricksonovi hororový žánr sedí - kdo viděl Sinister, dá mi za pravdu. Vybírá charizmatické herce (hlavně trójský Hektor je silné táhlo), využívá flashbacků, videozáznamů a originální masky. To vše zahalené v exorcistickém dýmu za účasti osobního vymítače překvapivě funguje. Dějově se víceméně nic nestane, ale film má náboj. Lekaček není moc, ale napínavé to je. Někdo by mohl namítnout, že jde o vykradených Sedm. Možná mystickým charakterem, který mají oba filmy společný, ale Deliver Us from Evil si ho (na rozdíl od Sedmičky) udrží až do konce. Šokující závěrečná scéna to jen potvrzuje. Do kina bych na tenhle film asi nešel (přestože mi už tehdy utkvěl v paměti), ale na nedělní hororovou projekci určitě doporučuju (pozn.aut.: nějakou dobu jsem se na horory díval pravidelně v neděli večer, když přítelkyně odešla domů - to pracovní pondělí se potom už vždycky nějak zvládlo...).