Ewík

16.06.2023: Na konci filmu ve mně zůstal pocit... pocit zmaru. Ale zmaru v čem? V tom, jak se hlavní hrdina snaží všechny okolo sebe do něčeho nutit nebo to, že jsou ve filmu ostatní nihilisté (jsou doopravdy?). Navíc je celé to představení ještě umocněné frivolními postavami redaktora a jeho ženy. Velmi pěkné zpracování a také mě potěšil výběr ze známých tváří českého filmu. Už se těším na další Schormovy filmy. "...na lži a sebeklamu není možné nic lidsky hodnotného vystavět." // "Kdybych přestal blbnout, změnil bych se v želvu."

Podrobná analýza pádu z devátého obláčku. Mňam.

I believe whatever doesn't kill you simply makes you stranger.

Konečně jsem také zhlédla tuto legendu, kde hraje hlavní roli Praha jako velká lačná bestie požrající mladé, nevinné a nevědomé kluky. Moc pěkný výlet do libových kouzelných devadesátek, kdy bylo vše možné. Jojojo, to známe - všechno. A potom když točíme péčko, tak chcete jenom vyhonit za 15.

Labužnická chuťovka z českého rybníčku s nesmrtelnou paní Jechovou a výbornou brazilskou kávou. Těší mě koukat na starší české filmy. "Máňa říkala, že to není směroplatný."

Silný příběh dvou mužů se skvostnými horami. (56. MFFKV)

06.06.23: Konečně jsem toto klasické dílo zřela i já. Nebudu opakovat moudrá slova ostatních na těchto stránkách, ale musím říct, že je osvěžující, kolik zbytečných slov se v němých filmech ušetřilo. Neviděla jsem to naposledy.

Velmi zajímavý artový film, který utkví (nejen díky častým sexuálním scénám, i když vlastně vše tam má sexuální podtext a kontext - nabízí se otázka, jestli takový není vlastně celý svět? A odpověď: Pro některé ano.) a vyvede diváka z klidu (ovšem  s pomocí levných prvoplánových témat a lidí postrádajích integritu), což je vlastně hlavní smysl umění. Mé nižší hodnocení vychází z kontextu mého světa.

Audiovizuálně do detailu propracovaná pohádka (a jako bonus mé ucho hladící krásná britská angličtina). Pro mě doopravdy hezký (jakkoli přímočarý) příběh plný příběhů. Moc děkuji za doporučení.

Na poněkolikáté se mi podařilo tento klasický film celý zhlédnout - jeho nesmyslné rozhovory, práci s časovou linkou, náhlé přechody a horečnaté skoky mezi scénami bojů, bolesti, byrokracie, příjemných chvilek se ženami a všelijakých hovorů se spolubojovníky. Působí to na mě jako Kafkův Proces - šílený zmar a bezvýchodnost. Požití slov jen za účelem překroucení významů. Podle mě skvěle odvedená práce tvůrců (knihu jsem ještě nečetla). - Skočte, pane doktore, skočte.