Recenze (51)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/058/58474_11e65e.jpg)
Rozbouřené vody (2008)
Skvělé drama o potlačení viny, které dnes a denně vídáme kolem sebe. Viníci si umí odůvodnit jakoukoliv vinu a omluvit sebe samé, až tomu někdy i sami uvěří. Vězení je vždy plné „nespravedlivě“ odsouzených a my si marně lámeme hlavu, jestli je viník blázen, lhář, hrající na efekt, či svým omluvám a výmluvám sám uvěřil.Hudba však byla dost zklamáním. Za takovou šumařinu, jako předvedl varhaník zejména v Bridge Over Troubled Water, by se rděl studem i třetiřadý pianista, ale ani ostatní hudební kousky to moc nevylepšily. U filmu, prezentovaného jako hudební a s takovou časovou plochou a velkolepým nástrojem, jsem tedy čekala mnohem víc.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/509/509086_6eed6e.jpg)
Laňka (2001)
Skvělý herecký výkon hlavního protagonisty, krásná hudba i kamera. Nedbalost scénáristy, který se pokoušel namluvit divákům, že hemofilie je nemoc bělochů a syn ji zdědil po bělošském otci, ač i dítě ze střední školy ví, že hemofilii může přenést pouze matka, dost zamrzela. Víc, než nejasný konec, kdy nebylo zřejmé, jestli hrdinovy slzy jsou z deprese z toho, že má AIDS, nebo úlevy z toho, že ho nemá..
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/157/804/157804202_40353f.jpg)
Revival (2013)
Tenhle film byl pro mne překvapením roku. Když jsem viděla upoutávku, téma mne nijak nelákalo a obávala jsem se trapné křeči, ale nestalo se. Tak vtipnou a chytrou komedii, která není založena jen na volné skladbě vtipných gagů, ale na uvěřitelném, avšak ne předem předvídatelném ději, jsem neviděla několik let a v české kinematografii je dobrá komedie vzácný klenot. Herci se překonávali, všichni podali skvělé výkony, příběh měl spád, muzika do něj skvěle zapadla. Ráda se k tomuto filmu budu vracet pro dobrou náladu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/157/881/157881962_0d5f41.png)
Jako nikdy (2013)
Citlivý, introvertní příběh, který nezaujme akčním dějem nebo překvapivou pointou, ale skvělými hereckými výkony Petry Špalkové (škoda, že se ve filmech objevuje čím dál vzácněji), Táni Medvecké i Jiřího Schmitzera, podbarvenými úžasnou muzikou od Kazet a působivými exteriéry i interiéry, ale též solidním, uceleným výběrem výtvarných děl. Příběh umírajícího muže mezi dvěma sebe obětujícími se ženami zaujme tím, že v centru děje není umírající, ale ti kolem něj a děj se odehrává nikoliv manifestovaně, ale skrytě. Musela jsem pak přemýšlet o tom, jak umírající osobnost stále budí kolem sebe někdy až nezasloužený respekt a ze strachu staví hráze zloby a jak nesmírně těžká je péče o kolem sebe kopajícího člověka, pro kterého je soucit a slabost horší než smrt. Je to těžké dokonce tak, že si člověk sáhne na dno a nemá sílu řešit své ego, žárlivost, peníze, budoucnost nebo společenské postavení. Důležité je jen tady a teď a zvládnout minutu po minutě. Postavu Jarky (T. Medvecká) pak evokuje text závěrečné písně v titulcích Jizvy: „I když jsi pryč a jizvy už jsou zahojený..., jsme propojený“a onomu propojení pak obětuje klid v rodině a otevírá starou ránu nevěry svému manželovi. Kupodivu však nenastane rozklad a chaos, ale katarze; jasné nebe po bouři, kdy Jarka svým klidem ustojí nejen těžkou rodinnou situaci u sebe doma, ale i pozici té nechtěné navíc ve vztahu ke svému bývalému milenci a jeho přítelkyni. Nádherný, chytrý, dobře udělaný a nevtíravý film, u kterého jako minus vidím jen otevřený a nijaký konec, který mne nikam nezavedl, abych o něm mohla dál přemýšlet.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/157/821/157821561_2436b5.jpg)
Liberace! (2013) (TV film)
Další romance ve stylu „Svedená a opuštěná“, tentokrát z homosexuálního prostředí, vyprávěný z pohledu bývalého milence výstředního pianisty. Slušný a poctivý chlapec, kterého zlý a zhýralý boháč donutí nejen žít uzavřeného ve zlaté kleci, ale vysloveně proti jeho vůli mu vnutí plastickou operaci a drogy, zneužije opravdové lásky plachého chlapce, který nepoznal domov, aby ho pak vykopnul jako chudáka s pár igelitkami a závislostí na koksu na ulici. Tento chudáček bez mrknutí oka odepsal své pěstouny, i svůj sen se stát veterinářem, aby se stal hračkou boháče, nám o svém životě bez pianisty cudně neprozradil ve filmu mnoho dalšího. Jen obyčejný zjev a normální šaty hrdiny na konci filmu dají tušit, že se z toho „nějak dostal“. Na sklonku života se ve zhýralcovi pohne svědomí, aby si zneužitého chudáčka přivolal na smrtelnou postel se s ním rozloučit, ovšem ne až tak moc, aby se tomuto andělovi, který jediný to s ním myslel dobře, omluvil a něco ze svého majetku mu odkázal. Příběh tedy sám o sobě značně subjektivní a diskutabilní a bez zajímavého děje, pokud vás tedy neohromí kýčovitá pompéznost Liberaceho vily, obřích prstenů a vykroucených kožichů a rób, dotažená do maxima. Zachraňují to jen excelentní herecké výkony obou hlavních představitelů, které by mne však nepřitáhly k obrazovce se na to podívat znovu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/105/794/105794240_36835d.jpg)
Příběh mého syna (2012)
Po dlouhé době nádherný film, který mne silou lidskosti a příběhem zcela dostal. Zbytečné ho rozpitvávat, vše dokonale sedlo do děje a bylo skvělé jako celek. Navedlo mne to na spoustu úvah a vzpomínek na lidi, z nichž někteří odešli dobrovolně ze života nebo žijí jako zlomené stíny. Na které osud naložil víc, než unesli a se svou ránou se někdy pokoušeli marně srovnat dlouhá léta. Jako by hrůza, kterou jim provedli jiní lidé a kterou si nezasloužili, se stala zároveň jejich cejchem a cenovkou nebo osudem, který jim předurčil, že nemají žádnou cenu. A o tom, že pod maskou klauna se někdy skrývá ten nejhlubší smutek. Nebo o tom, jak tenká je hranice mezi hrdinou a poserou a že někdy rozhoduje pouze síla okamžiku. Moc díky za tenhle počin.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/043/948/43948497_344eaa.jpg)
Samsara (2011)
Pěkné, uklidňující, ale, bohužel, velice vykrádající Koyaanisqatsi, které je nepřekonatelné. A to jak vizuálně, tak hudebně. Samsara je jeho slabým odvarem a nepovedenou kopií, i když nedosahuje takového kýče jako Baraka. Co jsem však ocenila jako původní a zajímavé, byla skeč mima s hlínou, ač mi tam obsahově moc nezapadala, aspoň rozptýlila trošku tu hypnotizující nudu a tísnivé záběry z drůbežárny.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/801/159801494_55a57a.jpg)
Melancholie (2011)
Nejdepresivnější film, který jsem viděla. Pokaždé si na něj vzpomenu, když padají kroupy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/608/158608214_39c40c.jpg)
Terapie láskou (2012)
Kouzlo tohoto filmu mi zůstalo bohužel skryto. Jen nuda, vyplněná z velké části žvaněním o americké národní indukované psychóze - baseballu a do toho se snaží pár špatně psychologicky koncipovaných postav dojmout pomocí klišé bez fantazie.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/157/797/157797763_ea1983.jpg)
7 dní hříchů (2012)
Film mne trochu zklamal. Nádherné exteriéry, skvělá kamera, několik zajímavých herců a přitažlivé téma slibovalo silný zážitek, ale zdlouhavé a zbytečné scény, které byly střídány nepochopitelně kouskovitým, uspěchaným a přeskakujícím, jakož i nedotaženým dějem, mělkost a nečitelnost postav a nudná hudba, mne prožitkově nikam nezavedly. Není to v žádném případě vina herců, ale mizerného scénáře a režiséra, který si zřejmě zvykl ze svých předchozích seriálových děl, že o poutavý děj jde až naposled, hlavně, aby tam bylo hodně surovostí a znásilněná šťabajzna. Zůstala jen úleva na konci, že ten nepřetržitý sled nejasného násilí, prchání a skrývání ve tmě, už budu mít konečně z krku. Opět se i zde vyskytla klasická bolest českého filmu - přeřvané ruchy a často nezřetelný a tichý hovor postav, kterým místy nebylo dobře rozumět. Škoda. Dávám *** za to pěkné prostředí a kameru, ale už nebudu mít chuť na to mrknout znovu. Paradoxně asi nejzajímavěji zahraná byla postava sovětského oficíra. Konec též vnímám jako absurdní.