bedly

Depresivní, kruté a bezvýchodné. Dokonce jsem po zhlédnutí navštívil Velké Losiny, Šumperk a Čertovy kameny a sháněl více materiálu, abych si některé věci ověřil. Nevím, zda-li se chtěl Otakar Vávra lépe zařadit mezi úspěšné filmaře veleúspěšných let šedesátých a nevím, zda-li tímto filmem chtěl upozornit na komunistické procesy poválečné doby. Vzhledem k tomu, co natočil potom, mám spíš pocit, že chtěl po sobě zanechat něco nezapomenutelného. Hodnotím pouze film jako celek. Celkem věrně vykresluje skutečné procesy, které u nás proběhly v době, kdy už moc inkvizice v Evropě slábla. Turci se dostali k Vídni a světská moc se třásla... Příběh sám není příliš složitý a z banálního udání příliš horlivého kněze / E. Cupák / se stane nepředvídaná apokalypsa, která pohltí měšťany Šumperka . Vynikající herecké výkony počínaje Elo Romančíkem - v roli osvíceného děkana, přes mysticky obludného Vladimíra Šmerala v roli Bobliga z Edelstadtu, Josef Kemr jako inkvizitorův přisluhovač stejně přesvědčivě hnusný, Soňa Valentová v roli nebohé děkanovy služky - to jsou, včetně skvělé kamery a vedlejších rolí neméně dobrých ,velké klady tohoto opusu. Film mně připoměl, čeho je schopná církev ve jménu Boha - je stejně odporná jako politické strany, které ve jménu čehosi otravují lidi. Na konci filmu ještě člověka dorazí, když se dozví, jak se boží spravedlnost s nějvětším vrahem vypořádala... Vladimír Šmeral se díky této roli stal největším padouchem českých luhů a hájů...

Viděl jsem to snad dvacetkrát a pokaždé se v určitých místech trhám smíchy. Sobotova životní a jediná pořádná role, protože ty ostatní nestály za nic. Komedie plná absurdit a gagů s vynikajícím hereckým obsazením, založená na představě, že život se řídí kondiciogramem - mimochodem,také jsem jeden měl a dodnes lituji, že jsem ten blábol vyhodil, už by to byla relikvie. Nešťastní lapiduši v podání Hlinomaze s Husákem vstoupili do galerie české komiky. Lohniský, který telefonuje do orientálního ústavu, aby si nechal přeložit omluvu do japonštiny, a posléze střílel z tarasnice - to jsou prostě perly.Mimochodem tu strašně hýkající ženskou, co si nechala opravit auto u Bédy Hudečka alias Josefa Dvořáka, měli znovu někde vyhrabat. František Peterka leží někde v nemocnici a je mu přes osmdesát - pro mě zůstává jedinečným trenérem džuda, i když se nechal zaskočit amatérem z STS Chvojkovic - Brodu. Snad jen to muzicírující auto se mně tam moc nehodilo. Ale zase to převážily hlášky, které jsou dnes už součástí českého slovníku. Až Donald sleze z toho lustru, tak nám možná poradí jestli brát tvárnice, jak vyvenčit Gregora a snad mně osobně vysvětlí, co to znamená " Kolik třešní tolik višní " a popíše mně pertinaxový karburátor. Díky, pane Smoljaku.

Tak tomuhle říkám filmová lahůdka. Pošmourná středověká atmosféra, náboženská bygotnost, " Vláčilovská rozvláčnost ", silné téma dle literární předlohy Vladimíra Körnera - to vše slité v hutný filmový zážitek. Jan Kačer v roli fanatického rytíře řádu je přesvědčivě šílený. Petr Čepek z jeho výrazem je bohužel nenahraditelný. Ostatní role skvěle zapadají do této ranně středověké fresky. Jinak než černobílé to být nemůže a lepší hudbu to mít také nemůže. Vždy mě dostala krvavá potyčka s uhlíři, která působila úplně mysticky. Po tomhle filmu mě vždy dlouho bzučelo v uších a marně jsem se snažil odpovědět si na otázku proč se Ondřej z Vlkova vrátil. Je fanatismus následováníhodný?

Skvělý polský film o partě kluků, kteří si založili punkovou kapelu v době polské normalizace. Hlavní hrdina - Janek, student z rodiny námořního důstojníka, se zamiluje do dívky z rodiny odbojáře ze Solidarity. Celkem idylická atmosféra postupně houstne, ale nedočkáme se nějakých velkých scén. Všechno je to jaksi intimně sevřené , a proto to víc leze pod kůži. Po vyhlášení vyjímečného stavu bezpáteřním Jaruzelským a po smrti babičky hlavního hrdiny, se začnou teprve tříbit charaktery jednotlivých postav. Hlavní hrdina Janek se rozhodne zahrát s kapelou koncert, přes zjevné námitky příslušníka státní policie, kterému před koncertem navíc zmermomocnil manželku ( tu zřejmě již delší dobu manžel neuspokojoval nejen po politické stránce ). Janek totiž v publiku najde svou dívku , a tak riskuje... Nakonec přichází " Pelíškovský závěr " - ta, kvůli které ohrozil sebe i svou rodinu - otec přišel o práci, nakonec emigruje do Německa. Je to tedy především o těch, kteří zůstali doma. Velmi dobře zahráno, dobrá kamera a až zajímavě vtíravé pocity, kolik toho máme s Poláky společného. Toho zdemolovaného Wartburga jsem si docela vychutnal...

Ten film jsem dnes viděl znovu po dvaceti letech a musím uznat, že mě znovu oslovil. Skvěle sehraná špionážní partie včele s Edwardem Foxem jako precizním nájemným zabijákem a Michaelem Lonsdalem jako neúnavným policejním komisařem. V menší roli se objeví jako pomocník komisaře i Derek Jacobi - později nezapomenutelný císař Claudius. Ve filmu je několik stěžejních momentů - odstranění nenažraného falzifikátora dokladů, scéna u výrobce zbraní, rozstřelený meloun, likvidace náhodných známostí ženské i mužské a poslední vyvrcholení v domě odkud Šakal střílel na De Gaulla. To vše najatý vrah zvládl s elegancí a bravurou bez zbytečného hluku a okázalých gest. Ve filmu je však největším překvapením fungující byrokratický aparát, který dokáže vyslídit kohokoli i v dobách technického pravěku. Bohužel tento aparát funguje jen tehdy, když jde o státní zájem. Nakonec přeci jen Šakal vyhrál - nezjistili vůbec kdo to byl. Mohu jen doporučit.

Vynikající válečný film, ve kterém se nedočkáte námořních bitev ani vřavy ani potoků krve. Přesto prožijete drama s neúprosným koncem. Musím přiznat, že je to můj první válečný film z období II. světové války, ve kterém mně bylo líto Němců. Dokonce jsem jim přál, aby nějakou loď už konečně potopili. O životě v ponorce jsem mnohé tušil, ale tohle byla fakt síla. Na počátku se posádkám ponorek dostávalo značných privilegií v podobě bezuzdných chlastaček a sexuálních nevázaností, snad aby si ještě užili než zešílejí. Jednotvárný průběh plavby narušovaný poplachy a bouřemi si posádka vylepšuje pokleslou kulturou.V každém válečném filmu se objevují stejná klišé - dopisy manželkám a milenkám, oplzlé poznámky o ženách, nadávání na generály, silácké chování hrdinů i občasné příznaky pomatenosti. V tomhle filmu mně to ale připadalo nějak reálnější, taky jsem dobře pochopil ponorkovou nemoc. Vynikající Jürgen Prochnow, režiséry hojně využívaný v rolích tupých násilníků, zde představuje kapitána, který posádku přes smrtelná nebezpečí dovedl až do přístavu, kde všechny dostihla svinská válka.

Tak jsem to shlédl znovu asi po dvaceti letech a nelituji, pořád mě to oslovuje... Je to zvláštní, ujeté, těžko zařaditelné, ale má to atmosféru dávno zašlých maloměst. Na plovárně filosofují tři pánové, kteří jsou si vědomi své důstojnosti, stáří a životních zkušeností. Občas se mezi ně vetře žena jednoho z nich, která však již nepřitahuje, okoukala se a nadto jsou její vnady přebujelé a jaksi prvoplánové... Jednou přijede do města kouzelník v maringotce se svojí divukrásnou pomocnicí a zapadákov včetně tří pánů je naruby. Všichni se o ni pokusí, ale dopadnou naprosto směšně. Jednoho brní ruce od celonoční masáže - z příležitosti se mu zamotala hlava, druhému přišijí utržené ucho háčkem na ryby a třetí přijde s poraněnou rukou a monoklem. Nakonec jim nezbyde než opět tlachat na plovárně a poslouchat výčitky nezajímavé ženy. Krátká, těžko zfilmovatelná Vančurova novela je Menzelem natočena geniálně i s obtížně pochopitelnými Vančurovými slovními drůzami, které naopak dodávají filmu na autentičnosti. To, co předvedli pánové Hrušínský, Brodský a Řehák - ještě žije, díky, pane, se dá těžko vylíčit - prostě koncert pod širým nebem v kolárku a sutaně, lovecké uniformě a v pruhovaných plavkách. Jana Preissová je neskutečně krásná, nikoho jsem neviděl v životě s takovou poživačnou chutí jíst jablka. Jiří Menzel je přesně ta nesmělá socka, ale narozdíl od pánů ve věku, umí ještě mladou holku pošmajchlovat. Míla Myslíková je přesně ta, kterou Důra Hrušínský nechce a Bohuš Záhorský se svou epizodkou proslavil... Bedly

Teď asi dva měsíce po smrti Ladislava Smoljaka si naplno uvědomuji, jaký humor mám rád a jaký druh humoru mně s jeho odchodem bude chybět. Neobvyklý námět černé komedie, totiž stěhování dvanácti domácností z různých společenských poměrů najednou se všemi peripetiemi kolem, je ztvárněn přesvědčivě místy až banálně. Hlášky z filmu téměř zlidověly - brazilská káva, půdička, na které se bude dobře věšet, vlak z Vizovic ... Josef Abrhám v roli vypravěče a účastníka je roztomile utrápený a pochybovačný, Ladislav Smoljak v roli kutila až úchylného je k popukání, Milada Ježková je tak protivná, ale přitom politováníhodná, Karel Kalaš hraje sám sebe a je naprosto skvělý. Rudolf Hrušínský jako geniální stratég, nemůže být nikdo lepší, stačí jen tak mimochodem přeobjednat svatbu. Stěhování je vždy šílené, protože se propojuje místo s věcmi a vzpomínkami a sama tato událost nabízí spoustu různých absurdních situací. V tomto filmu je ale navíc bytostně lidský rozměr... Když Karel Kalaš procitne, probuzen zvukem klaksonu k odhánění veverek a první co vidí je andělíček a druhé co vidí je paní v černém s kyticí , jdoucí z pohřbu, pak se mu chce věřit, že už je tam... Díky pánové Smoljaku a Podskalský... Bedly

Jedna z nejobludnějších socialistických agitek, která ne na první pohled zkreslovala skutečnou úroveň zásobování potravinami v minulém režimu. Sám jsem pracoval jako brigádník v samoobsluze a pamatuji si, jak krájeli v lahůdkách prošlé párky do salátu. Podprahová vlezlost a servilita bohužel zřejmě nebyla pochopena mnohými jinak vynikajícími herci, kteří si v této obludnosti smočili. / Somr, Medřická, Bláha, Cupák, Hrzán... /. Nejen , že to je vylhané, ale jsou tam i zjevné nesmysly. Když budete chtít sníst kolečko salámu z hromady nakrájeného, pak si nezapomeňte kousnout a zbytek vrátit. !! Kreatura Jiřiny Švorcové, její altruismus, spravedlnost a smysl pro míru jsou až ke zvracení - jak jsou nereálné. Bedly

Jedna z mých nejoblíbenějších komedií s neuvěřitelnou Ivou Janžurovou, která zahraje part Evelíny Keletiové, posléze i astrologa Hampla - Jiřího Hrzána a na závěr šílenou vražedkyni Štubovou. Úvod s hlášením králi " Letadlo ........ už přistává " , useknutou rukou, ze které teče modrá krev a hláškou Jiřího Sováka " Já zruším armádu, vždyť vy mrzačíte lidi ! " , považuji za jeden ze nejtrefnějších sloganů zesměšňujících jakoukoli soldatesku. Povedené poznámky Miloše Kopeckého : " Že z vás udělám nezaměstnaného, vy somnambule ! " na adresu některého z týmu futuristických chirurgů jsou také nezapomenutelné. Helena Růžičková v miniroli vražedkyně mužů Štubové a svým " Zavři oči brouku " je démonická. Ten film je vlastně velmi odvážný, pletichy vysokých důstojníků, kteří chtějí odstranit krále, aby nepřišli o své dobře placené posty, jsou podány s humorem, nadsázkou, ale mají výrazný antimilitaristický podtext. Šílený chirurg v rukou po moci prahnoucího vysokého důstojníka , to je metla pro všechny... Abych nezapomněl, v tomto filmu není slabé role. Dokonalý Jan Libíček jako velitel královské gardy, Otto Šimánek jako domněle podváděný manžel, Čestmír Řanda jako zhýralý generál - " Trochu masochistické ? ", Olga Schoberová ve své obvyklé roli blonďaté naivky, Eduard Cupák jako skvělý intrikán v uniformě, Vladimír Menšík jako hospodský povaleč a lehkoživka, Lubomír Kostelka jako věrný sluha atd. Myslím , že dílko je svěží a koukatelné ještě dnes po 40 letech. Kdoví, co z toho se jednou splní , já bych začal u té armády.... " ooostatně, hvěězdy neelžou ". Bedly