holga

Film se nese v jednotném stylu (převážně minimalismu až odcizenosti), důraz je kladen spíše na obrazy než na dialogy a co hlavně oceňuji je, že snímek se vyhýbá patosu, což bylo vzhledem k tématu velmi těžké. Nicméně je příliš chladný. Tak moc, že ve mně takřka nevzbudil žádné emoce; místy na mě působil až tak, jaká byla většina jeho postav, tedy mrtvě.

Na tomto snímku mi nejvíce zajímavý přišel přerod z řešení partnerské krize kvůli početí potomka k lesbické lovestory. Do půli filmu vše vypadalo jako drama rozebírající postoje k pořizování si dětí, nicméně příběh se dál pomalu a jemně vinul právě k nečekanému coming outu. Nedokážu posoudit, do jaké míry je příběh pravděpodobný (hlavní hrdince již přece jen bylo dávno přes třicet a žila patnáct let se svým přítelem) a ani forma filmu nebyla ničím zvlášť zajímavá, ale líbilo se mi to pomalé tempo a skromnost v dialozích.

Hlavní postava Piroska vede naprosto neutěšivý život. Je sice mladá a vnímavá, ale diváci ji zastihnou v době, kdy už několik let pracuje v nemocnici na oddělení dlouhodobě nemocných, kteří jeden po druhém umírají. Piroska se o tyto pacienty stará, přebaluje je, krmí a pak odváží do márnice. Tato práce ji zcela pohltila, semlela a jistě byla i jednou z příčin konce jejího partnerského vztahu. Piroscinou jedinou radostí se stalo jídlo, které konzumuje v ohromném kvantu ve dne v noci. Z tohoto podivného letargického bezčasí jejího života ji vytrhne rozhodnutí najít nejlepší kamarádku z dětství. Snímek měl pomalé tempo, sama režisérka se vyjádřila, že se snažila o co nejméně střihu (což mi připadalo jasně tarrovské). Stopáž byla dlouhá i díky záběrům zdánlivě zbytečným (sledujeme hrdinku zády, kterak v noci sama něco pojídá v setmělé kuchyni nebo jak si na lavičce dává zmrzlinu, beze slova). Ale tyto záběry se mi velmi líbily, protože byly typické pro styl a tempo života hlavní hrdinky. Snímek navozoval depresivní náladu, diváci byli konfrontováni se spoustou jídla, smrti a bezútěšnosti, což sice může znít spíše odrazujícím dojmem, ale jedná se o velmi povedený snímek, který hloubavé diváky určit osloví.

Opětovné setkání milenců po dlouhých letech. Stará láska nerezaví a oni neví, co mají dělat. Oba jsou starší, unavenější, trochu smutní. Velmi silný film. Postavy jsou hluboké, jejich trápení a pochyby takřka hmatatelné.

Film mě moc nebavil. Ale líbila se mi postava pana Hrany a Dominika. Srovnání typu české Pulp Fiction by mě ani ve snu nenapadlo... Oceňuji, že tvůrci se snažili, aby film byl jiný, myslím tím různé prostřihy, a ne tu chytlavou a zde oblíbenou hlášku...

Výborný film. Styl nové české vlny v podobě neherců a celkové atmosféry tady skvěle funguje. Dobové hity film umocňují. Jistě se jedná o jeden z nejlepších českých snímků osmdesátých let a je škoda, že Fenič se po revoluci hraným filmům dále nevěnoval.

Dobrá kamera, silná témata, skvělí herci.

Autor se nezabývá filmem, ale konceptuálním uměním, což jde velmi poznat a činí snímek zcela odlišným oproti jiným dokumentům. Je kladen velký důraz na mluvené slovo plné slovních hříček a narážek, toto vyžaduje pečlivou pozornost diváka. Film oplývá nejen brilantním humorem, ale také žánr dokumentu přesahuje konceptem u nás neznámého umělce. Autor nemá zkušenosti s tvorbou filmu, takže tuto jeho první snahu považuju za malý zázrak.

Mazec věc. Nová vlna Hrabalovým povídkám tuze sedí. Nadšení jako hrom.

Jestliže jsem romantické komedii Zajíček bez oušek přidělila 2 hvězdičky, nelze tomuto filmu dát víc. Bývalá popová hvězda vrtící se před davem žen ve středním věku byla občas vtipná, občas však až trapná..