Libidor

Experimentální snímek mistra české komedie Oldřicha Lipského, postaven na vynikajícím scénáři Miloše Macourka. Tuctový příběh o vraždě ze žárlivosti byl autory puštěn pozpátku a za doprovodu komentáře ústřední postavy Vladimíra Menšíka odvyprávěn od odsouzencova narození (popravy za vraždu) až po šťastný konec (první dětské krůčky). Tím vzniká celá řada komických situací - jak vizuálních (Josef Abrhám v roli milovníka pojídající "výborné" koláčky, či V. Menšík rozřezávající - v tomto případě sestavující - tělo své manželky J.Obermaierové) - tak i dialogových. Věty v dialozích jsou odříkány v opačné posloupnosti a dávají smysl v obou směrech (ten opačný je samozřejmě vtipnější - Macourek se v tomto opravdu překonal). Dnes je film tak trochu zapomenutý oproti ostatním snímkům Oldřicha Lipského, nutno říci, že neprávem. Ten, kdo film "Happy end" viděl, na něj už nikdy nezapomene.

Jediný režírovaný snímek významné filmové výtvarnice a kostymérky Ester Krumbachové, vyprávějící o milostných zkušenostech jedné dámy (Jiřina Bohdalová) se samotným pekelníkem (Vladimír Menšík). Děj filmu - postavený především na improvizaci obou hlavních aktérů - sice není úplně vyvážený a jednolitý (po první velmi dobré půlhodině trochu ubývá na plynulosti a tempu), nicméně několik scének je velmi vydařených a velmi vtipných (zvláště Menšíkovy "žrací" hody jsou k popukání). Velmi doporučuji před nebo při shlédnutí tohoto nevšedního filmu něco malého sníst :o)))

Jeden z prvních animovaných filmů Břetislava Pojara z první poloviny padesátých let. V této době patřil Pojar ke kmenovým animátorům Studia Jiřího Trnky, zároveň se ale již pokoušel režírovat sám. V protialkoholní agitce "O skleničku víc", pojednávající o motocyklistovi, jehož návštěva motorestu na cestě za milou dopadne tragicky, měl režii již zcela pevně ve svých rukou, přestože na celkové vizuální stránce je ještě patrný Trnkův rukopis (vytvořil loutky), ale jinak se Pojar již nechal inspirovat i jinými výtvarníky - např. Kamilem Lhotákem. Jako vždy je zde bezchybná animace, za kterou Pojar vděčí svým kolegům - Látalovi, Karpašovi a Ing. Hrabě - zvláště pasáž jízdy opilého motocyklisty těsně před nehodou je opravdovou lahůdkou a je rovněž skvěle vygradovaná.

Spojením výtvarníka Vladimíra Jiránka, režiséra Oldřicha Lipského a dvojice Lasica-Satinský (spoluautoři scénáře) vznikla dodnes svěží a svým způsobem i aktuální sci-fi komedie. Dvojice mimozemšťanů (L+S) má za úkol pátrat ve vesmíru po inteligentních bytostech. Své zkušenosti se snaží obohatit na Zemi mezi lidmi a jako průvodce si vyberou bezvýznamného a průměrného doktora věd (Jiří Menzel). Jejich neznalost pozemských poměrů a snaha naučit se žít jako lidé (v reálném socialismu) vyústí ve spoustu humorných, leč pro doktora katastrofálních situací. Civilizační moralitka ve stylu Jiránkových animovaných filmů rovněž vynikajícím způsobem zrcadlí tehdejší společenské poměry v Československu 80. let.

Filmová adaptace méně známého románu Julese Vernea "Na kometě" se stala (bohužel) posledním hraným snímkem režiséra Karla Zemana. Ten opět mistrně skloubil animované pasáže s živými herci a znovu vytvořil svět plný fantazie, ale i moudrého humoru a nadsázky. Film, dějově zasazený do končícího devatenáctého století, vypráví o srážce Země s kometou, během níž došlo k odtržení malého území v Severní Africe, které bylo původně kolonií Francie. Všechny tři mezi sebou bojující strany (Francouzi, Španělé a domorodci) si uvědomují absurdnost pokračování válečného konfliktu a uzavírají mír. Jakmile se však kometa opět přiblíží k Zemi a vyhlídky na návrat jsou příznivé, mírové dohody padají a vše se vrací do "zajetých kolejí". Zeman měl Vernea rád a svými filmy mu vzdal snad nejvyšší možnou poctu.