Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (51)

plakát

Sicario: Nájemný vrah (2015) 

Většina trailerů vám naservíruje všechno šťavnatý do pár vteřin videa a ve zbytku filmu už jen skousáváte tu nudu toho ostatního okolo, protože veškerá akčnost a dramatičnost byla vyčerpána. U Sicaria jsem předpokládala po shlédnutí tralieru totéž, ne-li dokonce míň s myšlenkou, že se jedná jen o další americký flusanec do moře ryb, který bude bez čehokoliv, co by se něčím vůbec nazvat dalo. Začátek filmu jsem tedy sledovala s nadhledem a jakýmsi opovržením a neočekáváním, i když nutno říct, trvalo to jen pár vteřin. Čím dál jsem se dívala, tím víc jsem byla zařezaná do sedadla. Pak stačilo pár dalších scén a bylo mi jasné, že u tohohle filmu se člověk nenají. Přejde mu chuť a navíc přestane mít zájem o to dělat něco jiného. Přistihla jsem se, že v podstatě v průběhu celého děje jsem seděla celá nervní a napjatá, z dalších a dalších okamžiků. Nepamatuji si, že by se mi tohle kdy stalo (po CELOU dobu filmu). Jen jsem civěla do plátna a hltala další a další naservírovaný kousek tohoto výborného počinu. Nevím, co chválit dřív. Určitě již zmiňované napětí, které vás drží, až chcete, aby to už prasklo. Zatnutý svaly nadoraz a vy se jen nemůžete dočkat, až je budete moc povolit. Budete si muset však počkat až do titulků a ani pak nebude ještě ta správná chvíle a chvíli potom také ještě ne. Co se hudby týče, není jediná výtka. Skvělá souhra děje, událostí. Dodává to příběhu celou míněnou vážnost. Také musím zmínit, že pro mě osobně to byl velmi zajímavý počin, snad i proto, že jsem čekala tak málo. A nakonec se ukázalo, že je to přesný opak běžných amerických akčních scenérií, plných střílení, klišé, bohatých, vlivných lidí, co si kupujou prsatý dlouhonohý, dlouhovlasý ženský a pak se s nimi chlubí. Ne, není to zaměřený na jejich duchaprostý život plný snobství a toho všeho, je nám to hezky naservírované pomocí detektivky, v jejíž roli se už od počátku nacházíme my sami a pomáhá nám tak snadno všechno pochopit a nepřipadat si jak blbci, když ničemu nerozumíme. Navíc, žádný zbytečný proslovy, hloupý chyby, rádoby vtipy, amatérismus.. Nic takového nečekejte, ten, kdo to dělal, moc dobře věděl, jak na to. Každá postava je čistě postavou svou vlastní se svou osobností, egem, chováním. Na to celé bych navázala tím, jak je všechno perfektně zpracované, a to detailně a realisticky. Život v Texasu, osobnosti lidí, když detektivka nastoupí do auta neznámých lidí, kteří se navzájem baví o věcech, které jim dávají smysl, ale jí ne. Výstroj vojáků, chování, držení zbraní, čištění prostorů, reflexy, toho, jak ač jste nevěděli co přesně se stane, byli jste si jisti, že to nebude nic hezkého, protože v tomhle duchu se celý film nese, a z toho je vám trochu blivno, protože vidíte tu krutost, drsnost a "s-nikým-se-nikdo-nesere" (viz například, střelení agentky do vesty, týrání policisty čmuchala, mrtvoly, že) a je to tak naservírované, že si uvědomujete, že tohle je realitě blíž, než jakékoliv milosrdenství, láskyplné pohledy a osvícení v jiných dílech .. Upřímně, v jednu chvíli jsem čekala, kdy na konci filmu vyjedou titulky "podle skutečné události". Sežrala bych to i s navijákem a ještě se samozřejmostí kývala. Nemohu se dočkat, až si to pustím znovu. Plus ještě musím vyzdvihnout skvělý krok, když se do příběhu rozhodli zasadit tu rodinu, která je skvělým odrazem toho, že ačkoliv se nastolí nějaký "řád", pokud se stále bude jednat o "špinavou věc", nic se nezmění, což potvrzuje i jedna z posledních scén, kdy vidíme Juarez stále pod palbou. Jinak, kamera bezva, skvělý využití nočního vidění (přítel mi ještě řekl, jak byl krásný rozdíl vidět v tom, že nevojáci, tedy agentka a její parták měli horší, tedy to zelené noční vidění, než profesionální vojáci, jejichž výbava byla mnohem větší a noční vidění bylo efektově jako negativ. I to je malý detail, ale zajímavý a potvrzující otisk profesionála), nejede se na efekty, ale na děj. Jak je jistě vidět, mě to opravdu ohromilo a s chválou nešetřím a vím proč. Na kvalitě, osobitosti a jedinečnosti si trvám a vím proč, viděla jsem to totiž. A těm, kdo to zatím neviděli, radím to samé.

plakát

Podfukáři (2013) 

Tak nevím, někdo to přijímá, někdo ne, al emě to usadilo do křesla. Líbila se mi sebejistota, švih a jistá dominantnost hlavních postav. A děj mi také připadal sympatický. Navíc moc kouzelníckých filmů neznám, takže jsem jako naprostý neznaboh byla úplně paf z těch nakonec prostě inteligentních úkonů, a nechala jsem se unést. Jinak by si film vysloužil pouhé tři hvězdičky, kdyby ovšem nebylo toho konce. Dámy a pánové, hádala jsem během filmu jak jsem mohla, ale tenhle závěr jsem za žádných okolností, až do poslední chvíle nečekala, vskutku ne. Jen mi spadla brada a zrak se mi vpil do obrazovky. Takže pokud to trochu nadnesu, pro mě impozantní podívaná.

plakát

Hunger Games: Vražedná pomsta (2013) 

Oproti prvnímu dílu určitě pokrok. Efekty stále naprosto úžasné, skvěle propracované + děj už nebyl tak jednotvárný a úzkoprsý. Napínavé, bavila jsem se a donutilo mě se podívat na další díl a očekávat i poslední. Skvělý to počin.

plakát

Hunger Games (2012) 

Co musím podotknout je, že knihy jsem nečetla, ale ty 4* dávám tedy hlavně předloze, protože si nepamatuji, kdy bych seděla u filmu tak znechucená dějem, že jsem nebyla schopna vztekem, popuzením a zaskočením cokoliv říct, a zároveň mě ten samý děj i přes mé opovržení a veškerou morálku a bouřící se zásady dokázal udržet na zadku, abych se dodívala, jak tahle zvrácenost může dopadnout. Obsazení podle mě bylo vcelku obstojné, ale co mě na tom filmu dostalo asi nejvíce, byly ty efekty. Něco neuvěřitelného! Nádherně zpracované, zachyceno do nejmenších detailů a naprosto věrohodné. Troufám si říct, že i tohle byla jedna z věcí, proč jsem se na to dokázala dodívat, protože něco tak skvěle vykutaného jsem neviděla už dlouho, alespoň na můj vkus tedy, včetně všech kostýmů, líčení, úpravy vlasů, nápaditosti a hlavně ten do očí bijící kontrast krajů a Kapitolu. Jako by nám tu naprosto jasnou věc chtěli ještě víc vpálit do očí jakýmsi přeháněním. Jo, ten pocit schválného přehánění jsem občas měla, ale ta propacovanost mě zkrátka tak zaujala, že i tím si film mé 4* vysloužil.

plakát

Co jsme komu udělali? (2014) 

Ze začátku jsem byla připravená na oddechovku a jednoduchou podívanou bez nadějí, že by mě to snad mohlo příliš zaujmout, ale pokud si dobře pamatuji, už někde na začátku jsem se najednou začala velmi nečekaně smát. Dostala jsem tedy víc, než jsem očekávala a opravdu jsem se od srdce zasmála, plus příjemná podívaná do francouzské prostředí. Ač se nejedná o největší hit toho roku, což snad ani nikdo nečekal a čímž ani být zajisté neměla, byla jsem potěšena a 4* dávám proto, že jako komedie je to jedna z těch poveděnšjích.

plakát

Magnolia (1999) 

No, ze začátku jsem ani nic neočekávala, prostě jsem se koukala, ale už začátek se mi zdál zajímavý. Když jsem se pak na csfd ujistila, že vidím dobře a film má tři hodiny, trochu jsem se zarazila a zasunula se do židle, chvíli jsem přemýšlela, jestli to vydržím, přeci jen tři hodiny u jednoho filmu.. Jenže teď po shlédnutí si nejsem jistá, jestli to byly opravdu tři hodiny. V tom filmu se prakticky pořád něco děje, nestačíte se nudit,. Běží vám scéna, dostatečně dlouhá, aby vás zaujala a podala informace, abyste se do ní vžili, ale dřív než vás začne nudit jí nahradí jiná scéna. Neskáčou sem a tam, mají pro sebe svůj prostor, aby mohly ukázat a pak ustoupí jiné scéně. A ty charaktery postav, herecké výkony - Julianne Moore, John C. Reailly! a hudba, ta byla vskutku vybraná na jedničku! Opravdu jsem si to užívala a chvílemi jsem se přistihla, že jsem trochu jako omámená, když visím očima na obrazovce jako přibitá, jako bych v příběhu byla. Prostě chci říct, že je to opravdu výborný film, vynikající. Ale v něčem se mi nějak nedostalo to, co jsem od konce začala očekávat během filmu. V nějaké velké vyústění, v něco velkého, při čemž se prostě budete muset usmát (i když neříkám, že při tomto konci jsem se neusmála). Asi jsem čekala nějakou extra propletenou osudovou bombu, která tiká a pak vybuchne a ony pak začaly pršet žáby z nebe.. V té části asi souhlasím s komentářem Aere : „Rychle sem hoďte ty žáby a balíme!“ Je pravda, že je "házeli" delší dobu, ale nejspíš jsem na závěr čekala něco trochu jiného. Každopádně, jen kvůli mému mylnému očekávání na hodnocení neuberu, protože i tak je konec uspokojující a film stále vynikající.

plakát

Méďa (2012) 

Vtipný, fajn nápad, nic složitého, hodíme si nohy na stůl a zasmějeme se. Do pohody se hodí.. Ale já nevím, zase nepřechválit..

plakát

A co když je to pravda? (2005) 

Nemůžu zapomenout na to, kdy jsem to viděla poprvé. Dojalo mě to. Moje obměkčelé srdce poskočilo a zaradovalo se. Je to prosté, ale koukatelné. Příjemné. Zábavné. Nemám moc, co bych vytkla..

plakát

Upírův pomocník (2009) 

Nemůžu říct ne. Film se mi líbil, pěkný efekty, pěkná hudba, herci dobrý. Jenže... to co mi bije do očí a těžko překousávám je to absolutní neshoda s knihami. Film má/měl být natočen podle prvních třech knížek - tak to se neshoduje ani náhodou. Je pravda, že některé situace, detaily v jistých chvílích je to opravdu stejné, ale jen málokdy.. Přečetla jsem všech dvanáct knížek. Není žádná holka s opičím ocasem, Darren neuměl ihned míhat, protože byl ze začátku jen poloupír, Larten neměl poměr s Truskou a nakonec, hlavní myšlenka tohoto filmu - pan Sudd, mistr Tiny, nebo jak mu chcete říkat, se nikdy nesnažil dostat Darrena na svoji stranu, o čemž tenhle film je. Lanaří ho a pronásleduje, hledá ho, což se vymyká myšlence knihy. Pokud chcete natočit film podle knihy/knížek, tak by bylo radno se toho držet. Na jednu stranu totiž příběh úplně odbočuje ze své cesty a na druhou stranu jsou tam vecpané detaily jako třeba Gavner Zurč a Upíří rada a válka s Vampíry, které však divák asi moc nepochopí ani neocení, pokud nečetl knižní "ztvárnění". Místo toho měli přeci jen třeba uvést na pravou míru, že Darren je poloupír a osvětlit to.. Ale pokud tedy zavřu oči a řeknu si, že Upírův pomocník je prostě nějaký film nezávislý na jakékoliv knize, musím říct, že je to velmi dobrý film. Líbí se mi efekty, jak jsem řekla i hudba, postavy.. Uvolňující. A hlavně, obrovské plus, kvůli kterému se k tomuto filmu neustále vracím je Larten v podobě Johna C. Reillyho, vynikající! Myslím, že svou postavu ztvárnil bezchybně.

plakát

Kajínek (2010) 

Tak tohle je opravdu věc pohledu. Pokud jste zarytě utvrzený, že Kajínek je prostě vinný, ať to bylo nakonec jakkoliv, tak se Vám tento film asi bude příčit. Pokud balancujete na hranici nerozhodnosti, nebo jste pro jeho nevinnu, přijde Vám to nejspíše k chuti. Ale na druhou stranu, film není dokumentární, takže bychom měli brát prostě v potaz to, jak se líbí a proč.. Na českou tvorbu, je film náramně vydařený. Je dobře sestříhaný, má v sobě i kousek vtipu, sem tam Vás přinutí zvednout nos opovržením a nebo prostě jen zavřete oči a modlíte se, aby to co vidíte, nebyla pravda a opravdu jste v tom nežili. Každopádně, Konstantin laťku filmu, bych řekla, zvedl.Velmi charakteristický, sympatický a ano i přitažlivý muž, co si jde za svým. A ještě s jakýmsi nevyřčeným tajemstvím vepsaným přímo v očích, no to už pomalu se a to podívat jen kvůli němu. Jinak bych ocenila efekty filmu, nic přehnaného, ale dost na to, aby si člověk řek „Páni, to bylo dobrý..působivý.“ Líbí se mi ráznosti postav, nenechají na sebe jen tak šlapat a díky tomu to pak šlape jako hodinky, každou chvíli tam daná postava dělá něco proto, aby si došla za tím svým. A jako by se dalo říct, že tvůrci počítali se vším, nechybí ani menší náznaky začínajícího románku, sice nic okatého, ale možná by některé zajímalo, jak to bude pokračovat dál. Každopádně když čtu na film Kajínek stížnosti, říkám si, co lidem vlastně vadí. Je tam akčnost, stejně jako propracovaný příběh, který svým způsobem napsal i v jistém ohledu sám život a herci své role hrají moc dobře. Vilhemová tu dobře hraje roli rozhodné právničky, dodává tomu takovou šťávu svým odhodlaným výrazem a s chutí jít do toho.. Já si nestěžuji, žádný zastaralý brak ani snaha o to překročit hranici nemožného nebo se už jen povýšit třeba nad americkou kriminálku.. Navíc se ve filmu docela prolnulo i samo Česko, žádný zazdívání, že jsme někde jinde, což by byla úplná blbost. Takže jak říkám, pokud nejdete film shlédnout proto, abyste ho mohli shodit z patra, co je to za blbost, tak Vás na těch 107 minut zaručeně vtáhne a zpříjemní chvilku.