dawnie

Bah j’kiffe ces araignées françaises en fait! Tuhle žánrovku ne tak úplně typicky francouzský provenience jsem prostě potřebovala vidět na velkým plátně a víte co? Ty všemožný veleštíři, mnohonožky, hadice, prostě všechna ta Havěť s darwinovskýma osminožcema v čele mě zahřála u srdce. Protože Frantíci tomu dali to svoje, a je to poznat. Od badassovskýho soundtracku s hypnotickýma slow-mo depkozáběrama po postavy, o který se scénárista fakt staral. Jsou příjemně lidský a i když je tam kvůli pavoukům hoodně povyku a drmolení, ani chvilku mě nesrali. Vím, že plná palba je možná trochu přepal, ale takový počiny chci podporovat.

Dokonalé dny ve mně vzbudily chuť jít uklízet kinozáchody. Ne, vážně, klid & balanc, který se celým hrdinovým životem linou, byly přesně to, co jsem potřebovala a byly podaný s takovým bezprostředním kouzlem, že se jimi musel vyresetovat snad each and every divák. Gotta enjoy the little things. I know I do.

Knížku jsem četla, a snažila jsem se na to koukat nesrovnávacím okem. Chápu, proč scénáristi Gideon a Evans vypustili těch několik scén, které knize dodávaly ještě další, nadpřirozený rozměr. Na plátně by to nejspíš způsobilo rozklížení hlavní dějové linky, čehož by byla obzvlášť škoda. NEUVĚŘITELNĚ identická atmosféra, která se jim z knihy do filmu podařila obtiskonout, mě opět dostala. A ještě jsem si pobrečela na Riverem, protože celou dobu sálal charismatem jak meteor. Kinga miluju a tady všechno prostě funguje naprosto přesně. I pijavice.