Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Sci-Fi
  • Drama
  • Komedie
  • Horor

Recenze (68)

plakát

Predátoři (2010) 

Pár týpků - zabijáků, ať už z armády či jiných vojenských uskupení, se zčista jasna probudí v neznámém prostředí, v džungli, která se tak nějak nepodobá žádné pozemské. Nemajíc tušení, co se stalo, jak se sem dostali a po úvodním nedůvěřivém zkamarádění se, zjišťují, že jsou součástí hry pro někoho, kdo na stupnici "kdo je tady pánem" stojí hodně nahoře. Jsou to lovci, které není vidět, slyšet, jsou tady, ale nevíte o nich. Jen jestli si jako svou kořist tentokráte nevybrali moc velké sousto... Jsem velkým fandou tohoto žánru a těšil jsem se na tento nový přírůstek. Ještě vstřebávám ty dojmy, ale můžu říct, že jsem čekal silnější zážitek. Z nové éry těchto snímků u mě zatím vyhrává AvP 2. Již od začátku film doprovází hudba z prvního dílu, dá se řící klasika, která vás pravidelně cvrnká do uší a říká: "tohle je přeci z Predátora". Od jedničky jsme přeci jen pár let dál, pokročila technika, takže se mi moc líbilo ztvárnění predátorů, jejich maskování, pohyby a tak vůbec. Ztvárnění lovců, hudba a některé zajímavé efekty, tak to by z kladů bylo asi všechno, dle mého laického názoru. Teď k výtkám. Nejsem znalec, ale herecké obsazení mi nějak nesedlo. Možná, že by se tito herci hodili spíše pro jiný žánr, rozebírat to víc, by bylo asi na dlouho, prostě mi k predátorům nesedli, působili na mě až tak jakoby kýčovitě. Jako nejslabší bych viděl dějovou linii. Pravda, ten záměr chápu, ale na tom filmu mě nepřekvapilo nic, pokud nepočítám to, co jsem nepochopil. Tak například, Fishburne, který jen tak naokraj již deset let živoří na této planetě je dost vypasený, najde naši lidskou kořist, pozve ji do svého bezpečného příbytku, kde je pro mě z nepochopitelných důvodu chce zabít. A to ještě tak blbým způsobem, že na sebe upozorní predátoří lovce, kteří ho následně, i přesto, že uniká tak dlouho a musí s nimi mít zkušenosti, ovládá jejich technologii (kamufláž), odstřelí jako bílého králíčka. Lidští hrdinové samozřejmě unikají. Na místě, kde predátoři shromažďují své trofeje, se vyskytuje jeden přivázaný predátor, který je, jak se v závěru ukáže, proti těm ostatním (tohle jsem také nepobral, asi aby to bylo zajímavější). A mocného predátora dostane týpek od Yakuzi mečem, tohle mi taky moc nesedlo, ale budiž. Věřím, že dějově by se dalo vymyslet něco daleko zajímavějšího.

plakát

FlashForward - Vzpomínka na budoucnost (2009) (seriál) 

6. října 2009 všichni lidé na celé planetě ze záhadného důvodu omdlí na 137 sekund... Vše se v tu chvíli zastaví, dojde k velkým škodám, k mnoha úmrtím, neboť lidi to postihne v letadlech, při řízení auta atd. Většina při svém výpadku měla vizi... vizi něčeho, co se ještě nestalo, vizi budoucnosti spojeného s jediným datem - 29. dubna 2010. Děj se točí okolo mladého detektiva FBI, který ve své vizi viděl, jak výpadek vyšetřuje a že to nebyl přírodní úkaz. Pomalu tak začíná rozplétat mozajku, jenž je tvořena velmi malými provázanými dílky. Postupně zjišťuje indicie, které ho vedou k dalším a dalším (jak už to u seriálů bývá), výpadek tototiž nemusí být jediný... Tenhle seriál mě hodně chytl, je to ten typ, který vás vtáhne do dějě a vysloveně musíte vidět, jak to bude pokračovat dál. Ani jeho tvůrci se však nevyhnuli klasickým až přeplácaným zápletkám, aby se děj nafoukl a bylo dále co točit, je to taková malá řetězová reakce, která může pokračovat donekonečna v podobě nově se objevujících postav a skutečností. Ale v celkovém kontextu na mě seriál zapůsobil. Už jen ta věčná filozofická myšlenka, zda-li chceme znát svoji budoucnost, abychom ji v případě mohli změnit... jenže už tohle je v naší cestě zakotveno a tak stejně to, co se má stát, nehledě na to, jak moc se tomu chceme vyhnout, se stejně nakonec stane. První série má 22 dílů... uzavřený konec samozřejmě nemá, dočetl jsem se, že další pokračování nebude, což je rozhodně škoda, protože chci vidět, jak to bude dál!

plakát

Avatar (2009) 

Dostáváme se do daleké budoucnosti, otevírají se nám vesmírné cesty, nové světy, nové možnosti, nové technologie. Lidé dobyli vesmír a objevili nové suroviny. Jedna z nich, velmi cenná, se nachází na planetě zvané Pandora. Věc má ovšem jeden háček, nad ložiskem se nachází vesnice domorodých obyvatel této planety, kteří zřejmě s těžbou nebudou souhlasit. Jsou tedy dvě možnosti, každá má své zastánce a odpůrce, buď si ložisko urvat násilím nebo se snažit tamní obyvatele pochopit a přesvědčit je, aby těžbu umožnili. Jak myslíte, že tohle dopadne? Hlavní hrdina (Worthington), mariňák, který si v boji zranil páteř a nyní je na invalidním vozíku, dostává skrze svého avatara, tzn. postavu, která je vzhledem stejná jako domorodí obyvatelé Pandory (Navii), možnost vyjednat s Navii těžbu a tím si získat nový život v podobě operace, po které bude znova chodit, ale jako voják je vyslán i jako taková pátá kolona. Postupně se mise ale komplikuje, protože hlavní hrdina se s Navii zbližuje (především s jednou samicí...), poznává jejich kulturu a začíná jim na nich záležet a zároveň začíná odsuzovat lidskou hrabivost a sobeckost. Už asi víte, kdo proti komu bude bojovat, že? Film měl obrovskou mediální kampaň, všichni na něj byli zvědaví, i já. A musím říct, že podívaná (ještě ve 3D) je to naprosto úžasná. Záporným momentem je, dle mého názoru, až moc pohádkový děj, více méně je to takový Tanec s vlky v bledě modrém, hlavní hrdina je pouze ten jediný vyvolený, který dokáže to, co nikdo z těch obyčejných blbců. Nicméně tento fakt se dá hravě překousnout, protože jak jsem uvedl, film je zpracován naprosto fantasticky, vize nového nevídaného světa se vším všudy, nové technologie, bitva s obřími chodícími roboty, milovník akce si přijde na své. Technická úroveň tak naprosto dominuje a posouvá Avatar na samotnou špičku filmové produkce. Tohle stojí za to vidět několikrát.

plakát

Souboj Titánů (2010) 

Původní film (z roku 1981) se mi i dnes pořád líbí a proto jsem byl na nové zpracování hodně zvědav. Po shlédnutí ale musím konstatovat, že slabota. Děj nás zavádí do doby starého Řecka a jeho bájí a pověstí. Vládce bohů Zeus je starý proutník, polobožské potomstvo si dělá kde může, lidé na zemi jsou zpupní a pomalu ale jistě se jim přestává líbit malichernost, s jakou na ně bohové pohlížejí a již nechtějí být jejich loutkami. To se však obyvatelům Olympu samozřejmě nelíbí a proto na ty nejoprsklejší lidi sešlou kletbu. Kde se vezme tu se vezme zatoulaný Diův syn (Worthington), který je tím vyvoleným, aby vzpurné lidi zachránil, samozřejmě za tiché podpory svého otce. Nová podoba Souboje Titánů je zklamáním, příběh je vratký a místy až zmatečný, nepředstavuje takovou ucelenou linii jako starší verze. S novými efekty se tvůrci také nepřetrhli, až na malé vyjímky, viz. příchody boha Háda, které byly vcelku efektní, nicméně ostatní bylo až viditelně počítačové a některé souboje (např. s obřími štíry) byly až velmi přehnané a nesmyslné. Kdybych měl zhodnotit nové a staré zpracování, potom dávám jednoznačně hlas tomu starému. Skoro až bych řekl, že toto nové byly tak trochu vyhozené peníze.

plakát

Na hraně temnoty (2010) 

Ostatní komentáře jsou poněkud negativistické. Já si naopak troufnu tvrdit, že Edge of Darkness je velmi zajímavý a poutavý film. Osamělý Mel Gibson, jenž hraje detektiva Cravena, který očividně nemá s dcerou nejlepší vztahy, neboť se shledají po dlouhé době. Ovšem rozhodne se všechno zlé smazat, neboť ona je vlastně jediný, kdo mu zbyl. Šťastný začátek ale rychle končí, přepadne je neznámý maskovaný vrah, který na ně vystřelí, zasáhne Cravenovu dceru a ta na místě umírá. Jako divák jsem situaci na začátku vůbec nepochopil. Snad některý ze zločinců, se kterými měl detektiv v minulosti co dočinění, se mstí. To je také základní vyšetřovací verzí. Craven však zůstal zcela sám, nemá již co ztratit a jeho jediným cílem je pomsta. Pomalu začně případ rozplétat, vycházejí najevo skutečnosti, že terčem nebyl on... Dostává se na tenkou půdu, kde hlavní roli hrají zájmy vysoké politiky, točí se velké peníze a za nitky tahají vlivní lidé, kteří se však jen tak před něčím nezastaví. Cravenovi pomalu začíná docházet, že tuhle bitvu nemůže vyhrát. Film vřele doporučuji, rozhodně je to detektivka, která přináší trochu něco víc, než jen nahánění maskovaného vraha, který za sebou zanechává sofistikované nápovědy. Celou dějovou linii umocňuje perfektní herecký výkon Mela Gibsna (ostatně jak jsme u něj zvyklí). Strhující závěr nečekejte, ovšem to nebylo zřejmě ani cílem, poutavý je právě vývoj od samého počátku, kdy se nitky pozvolna rozplétají a vy prahnete po tom, o co tady vlastně jde...

plakát

Podivní (2010) 

Obecně mám rád filmy stylu zombies, ale asi ne každý tohle téma musí. Už z prvních náhledů je patrné, že tento film neoplýval příliš velkým rozpočtem, ale kvalitativně je dle mého názoru na dobré úrovni, nudit se u něj nebudete. Tyhle filmy mají pokaždé stejný děj, je jím boj o záchranu. Dostáváme se do malého a poklidného městečka v Americe, kde se všichni navzájem znají, z neznámých důvodů se někteří sousedé začínají chovat divně... to je asi slabé slovo. Hlavní postavou je šerif (Olyphant), který je událostmi zaskočen a snaží se zjistit, co se děje. Záhy na to přijde, ale už je pozdě aneb zachraň se kdo můžeš. Snímek je to poměrně zajímavý, v kategorii B bych jej řadil na přední pozice. Jak jsem napsal v úvodu, patrně osloví především fandy tohoto žánru, nemusí se u něj nijak přemýšlet, protože dopředu víte, jak to celé skončí. Je to jen tak na odreagování a příjemné chvíle napětí, kdy krev stříká všude, oživlé mrtvoly jsou za každým rohem atd.

plakát

Cesta (2009) 

Příběh po konci světa tak, jak ho známe. Byla třetí světová válka nebo nějaká přírodní katastrofa? V samé podstatě je to jedno. Všude zůstal jen prach, trosky a zkáza. Temná depresivní atmosféra s všudypřítomnou šedí. Lidé, kteří přežili, se do jisté míry stali až zvířaty, která jen hledají potravu a nezastaví se ani před tím, že se požírají navzájem. Lidské zákony se staly neznámým pojmem, tohle je boj o přežití, kde silnější vyhrává. Hlavnímu hrdinovi (Mortensen) zbyl jen jeho malý syn. Hledat jídlo je stále složitější a proto se společně vydávají na jih, kde jak doufají, se jim povede lépe. Cesta to ale není jednoduchá, nástrah je mnoho a nikomu se nedá věřit, jakékoliv setkání znamená - zabij ty jeho, nebo on zabije tebe. Film nám předkládá zajímavou vizi konce vyspělé lidské společnosti. Je to spíše o zamyšlení se nad současným stavem, než o nějaké akci či napínavém příběhu. Dle mého názoru by se tento film dal s přehledem zkrátit do deseti minut a o nic podstatného byste nepřišli. Dějová linie není téměř žádná, prostě cesta odnikud nikam a vše je ukončeno poněkud zvláštně. Zkrátka a dobře tenhle film patří k těm, které stačí vidět bohatě jdnou a dost nebo si o nich jen někde přečíst. Do kina na něj nechoďte.

plakát

Prokletý ostrov (2010) 

Že se tenhle film hraje v kině jsem jen tak letmo zaznamenal a původně na něj ani nešel, ovšem poté, co jsem ho shlédl, tak musím říct, že po dlouhé době zase jeden snímek, který mě hodně dostal. Pokud máte rádi záhadné filmy, u kterých o napětí není nouze a kdy se vám z nich na konci hlava zatočí, tak je Prokletý ostrov právě pro vás. Záhadné zmizení jedné pacientky z ústavu pro psychicky narušené delikventy, který se vzhledem ke svým nebezpečným klientům nachází na nepřístupném ostrově, je oč tu běží, zpočátku. Událost jede vyšetřovat detektiv (DiCaprio), jehož v minulosti postihla ztráta milované manželky, z které se dodnes nemůže vyrovnat, a od tohoto případu si slibuje takovou osobní satisfakci, neboť jeden z pacientů by mohl mít s jeho tragédií souvislost. Vše se odehrává v ponuré atmosféře za silné bouře, všudypřítomný déšť, hra stínů a podivných zvuků, přeludů... Mně osobně nebaví filmy, u kterých už dopředu vím, jak to skončí. Tady ne, i když jsem tušil, že něco nehraje. Děj postupně graduje tím, jak se objevují nové souvislosti a úplně vás nažhaví zvědavostí na to, jak to skončí. Závěr byl pro mě až téměř šokující, protože zjistíte, že celý děj byl jen přelud... a teď co je vlastně pravda?