Cesta

Hodnotit tenhle film hvězdičkami mi je tak trochu proti srsti, protože to svým způsobem nejde. Rozhodla jsem se pro 3* z několika důvodů, ale podle úhlu pohledu bych mohla dát klidně i o dvě víc nebo o jednu míň... Co se týče audiovizuální části filmu, tak to jsou doslova orgie. Někdo může namítat, že je film zbytečně tmavý a šedý, jenže mně to k postapokalyptickému příběhu podobného ražení prostě sedí, na spoustě míst jsem si říkala, že by z těch záběrů byly nádherné depresivní fotky. Svět ve zkáze je prostě zobrazený perfektně, navíc ta rouška tajemství, že nevíme, co se vlastně stalo, děje a bude dít, je nesmírně zajímavá, podněcuje naší zvědavost a hlavně film díky tomu dostává naprosto nový rozměr. A na efekt to funguje mnohem víc, než když třeba ve 2012 sledujeme, jak obří vlna spláchne mnicha v tibetu nebo když se rozpadá L.A. Takhle vypadá katastrofa, žádné rozjásané barvy, ale pořádná várka šedé deprese podbarvená hudbou Nicka Cave. A flashbacky Vigga Mortensena na šťastné dny se svoji ženou celou tu depku ještě pořádně umocní tím kontrastem atmosféry a barev. Kromě audiovizuální části má film ale i část dějovou. Ze začátku jsem si říkala, že je to prostě parádní, Viggo i jeho "syn" Kodi hrají skvěle a první půl hodina je působivě tísnivá, cítila jsem strach spolu s hrdiny, při každém šustnutí v lese ve mě škublo a s hrůzou jsem se dívala na všechnu tu zkázu okolo. Jenže jak napovídá název filmu, tak CESTA je to jediné, oč v tomhle filmu vlastně jde. Takže když se peripetie výpravy na jih a za mořem začnou dokola opakovat (jdou, nemají jídlo, najdou něco k snědku, potkají někoho zlého, potkají někoho hodného atd.), začíná to být trochu monotónní. A v tomhle okamžiku jde právě o to, jak se na děj člověk podívá. Je to filozofické dílo o beznaději a bezvýchodnosti situace (každý přece ví, že na jihu asi těžko něco bude, ale i cesta může být cíl), které nás vlastně nutí přemýšlet? Asi ano, ale pak co má znamenat ten konec? Těžko říct, asi půjdu, a přečtu si knižní předlohu a pak se uvidí, co si budu o tomhle filmu myslet dál. (29.04.2010)

Je to celkom dobrá dobrodružná postapokalyptická dráma. Má výborný príbeh odohrávajúci sa niekoľko rokov po neznámej katastrofe, ktorá prakticky zničila svet a väčšinu ľudstva. Muž si po smrti svojej manželky uvedomil, že doma ho už nič nečaká a tak sa vydal na cestu so svojim synom, lenže ani tu toho moc príjemného nenachádzajú, trpia hladom a navyše občas nachádzajú ľudí, ktorým je potrebné sa vyhýbať. Ale muž v tomto bezútešnom svete aj tak urobí všetko preto, aby svojho syna chránil a skúsili predsa len nájsť aj niečo lepšie. Spracovanie je celkom slušné, ale dalo sa z toho získať aj viac. Hlavným problémom je, že po stránke príbehu je to až moc podvyživené a to aj vo svojej kategórii, tu skutočne ide len o to putovanie, postavy nikde nezostanú dlhší čas a preto sa aj tie potenciálne podzápletky vôbec nevyužijú, ani tá línia z minulosti s matkou ma moc nezaujala, bez nej by som sa ľahko obišiel a nanešťastie to na mňa ani nefungovalo tak silne, ako by som od obsahu očakával. Ale zase to putovanie je dostatočne zaujímavé, chválim to drsné, špinavé prevedenie, postavám som fandil, dá sa urobiť predstava o svete, keďže postavy prejdú dostatočnú vzdialenosť a behom toho sa nájde dostatok zaujímavých situácií, obzvlášť návšteva domu zabijakov, ale ako som spomínal, práve preto ma mrzí, že všetkým týmto výborným prvkom s veľkým potenciálom sa nakoniec dej vôbec nevenuje a ide sa ďalej. Ale dobrý dojem rozhodne prevláda, bavilo ma to a bol som zvedavý, čo príde ďalej. A navyše ma aj celkom zaujalo, že v tomto prípade si pôvod katastrofy tvorcovia nechali pre seba, čo nie je práve bežné. Inak po akčnej stránke sa tu toho moc čakať nedá, nájde sa tu len pár skôr kratších sekvencií, ale zase sú celkom napínavé, no hlavne to má výbornú atmosféru, čo je aj hlavným, kladom filmu. Herecké obsadenie je na tom dobre, moc postáv sa tu neobjaví, ale Viggo Mortensen a postava chlapca sú úplne ideálne, takže to dokáža utiahnuť, Charlize Theron je tu zbytočná, ale v malých úlohách potešia aj Robert Duvall a Guy Pearce. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá vizuálna stránka, atmosféra, výprava a to spomínané špinavé prevedenie, jedine emocionálne ma to moc nezasiahlo, ale inak si nemôžem sťažovať. Škoda, Cesta mala veľký potenciál, aby sa stala jedným z najlepších filmov svojej kategórie, čo sa nestalo, ale aj tak ma to stále bavilo, keďže viacero stránok má vysokú kvalitu. 68% (26.04.2014)

Jo, tohle je rozhodně kvalitní snímek. Hraje zejména na atmosféru, která je naprosto bezútěšná, sklíčená a smutná. Celá situace na Zemi je jedna velká prohra. Na vztahu otce a syna tvůrci poukazují na možnosti zachování si zdravého rozumu, ale zejména pozůstatky lidskosti v její plné kvalitě a nestotožnění se s temnou stránkou člověka-zvířete. I když má film pomalé vyprávění a moc zásadního se v něm neděje, napětí trvá stále a člověk má o hrdiny filmu pořád obavy. Kluk mi sice svým neustálým jančením občas lezl na nervy, ale to je spíš asi můj problém ... Jinak je to fakt skvělej film a další podobně laděné se s ním nemohou rovnat, tohle je "high level". I tak ale plný počet nedávám, protože to není úplně ten typ filmu pro mě. (11.08.2012)

Postapokalyptický snímek nejvyšší kvality, nasáklý tou nejponuřejší atmosférou a zabalený v temné šedi z výparů umírající planety. Nevíme přesně proč, nevíme jak, ale na tom nezáleží. To na čem záleží je přežití. Najíst se a nenechat sníst sebe. Viggo Mortensen podává strhující výkon a jeho malý sekundat Kodi Smit-McPhee ho skvěle doplňuje. Tihle dva, pod pevným režisérským vedením Johna Hillcoata, strkají filmový vozík vpřed pomalým a přemýšlivým tempem k závěru, který není nijak strhující avšak poměrně logický. Takhle nějak by to vypadalo. (19.03.2010)

Hillcoat rozhodně neprohrál, vlastně si ani nedovedu představit, zda-li by šlo McCarthyho knihu zadaptovat věrněji. Ale podobně jako Coeny i tady jej sráží k zemi otrocký přepis, který pro filmové médium některé pasáže zjednodušil, jiné vyškrtnul, ale nepřidal nic svého. Oceňuji strohou práci s obrazem, který netlačí diváka do oblíbených post-apokalyptických depresí, ale spíše brnká na pochmurně smutné struny, podobně jako Nick Cave. Každopádně jsem rád za to, že Hillcoat měl dostatečné koule, aby to natočil právě takhle. Na druhou stranu pachuť zbytečnosti tomu odpárat nelze, alespoň v mém případě. Sedm palců z deseti nahoru, do kina asi zajdu. Krvavého poledníku se bojím. (24.01.2010)