anemoon

Francouzské špionážní drama jsem viděla ve starém dobrém českém dabingu. Pečlivě strukturovaný příběh na motivy skutečné události kolem zmizení marockého politika, který chtěl sjednotit země třetího světa. Společně s celou řadou výtečných a známých francouzských herců ze 70. let šponuje napětí Morriconeho minimalistická hudba, která projíždí příběhem jako ostrá pila. Takhle nějak se točilo kdysi a ještě dnes se z toho tají dech. No, skvělý napínák na nervy. Přece jenom nejsou ti Frantíci zas až tak marný. 9/10 za poctivost

Návod jak natočit film o člověku s postižením, včetně HLP (hlubokého lidského příběhu) je, že tam prdnete nějakou gandžu po které jsou všichni postižení happy a nad věcí, nezapomeňte na punkovou ošetřovatelku bez jakýchkoliv zkušeností s pečováním o postiženého člověka a v neposlední řadě obsadíte herečku, které se její výkon zrovna moc nepovedl (možná díky slabému scénáři). Vyjde z toho bezobsažné klišé, které je stejné jako většina snímků s podobnou tématikou. Takže když nemáte Julianne Moore tak tam dejte Hilary Swank.

Velmi dobře napsaná britská minisérie, která těží především z dobrého obsazení. Každá z postav má nějaké své tajemství a ať už se jedná o kladného, či záporného hrdinu, tak všichni nějakým způsobem chybují. Jednotlivé postavy jsem si oblíbila a i proto mě mrzí, že Crimson Field nebude pokračovat druhou sérií. Škoda, protože sledovat Crimson Field je stejný požitek jako pojídání kaviáru a popíjení šampaňského.

Jakožto milovnice piva, která se o pivo zajímá, jsem tento dokument přijala s nadšením. Už samou existenci tohoto dokumentu vnímám jako velmi důležitou. Sledovat cesty tří pivních nadšenců bylo zajímavé, nicméně trochu nicneříkající a nedostačující. Byla to studie bojovníků, kteří chtěli navázt na tradici vaření piva v Čechách. První z nich, sedlák byl asi nejmilejším exotem, jehož snaha a pokusy uvařit pitelné pivo byla až dojemná. Druhý pivní punkáč, scestovalý bojovník pátral po tom, kde české pivo začíná a také končí. Třetí aktér byl sládek, který pomáhal rozjíždět pivovar někde v Bělorusku. Já nevím, něco mi tam chybělo, přec jen dnešní obnovená pivní kultura má myslím trochu jinou podobu, než kterou jsme v dokumentu viděli. A právě tato podoba z pohledu nově vznikajícíh pivovarů mi tam chyběla. A co česká veřejnost? Jaké pivo si žádá česká veřejnost. To poctivé řemeslné nebo europivo? To jsme se nedozvěděli. Škoda.

Tak tohle je absolutní nádhera, víc k tomu není třeba říkat. Je to o životě a ten máme každej jinej. I když možná právě ne... :)

Tak tahle kometa mě totálně minula. Postavy byly tak nesympatické, že jsem je v průběhu filmu začala nenávidět a přála jsem si, aby oba zhynuli nějakou ošklivou smrtí. Dialogy stály za starou belu a díky absenci příběhu film není o ničem jiném, než jenom o nesmysleném a nezajimavém žvanění dvou sic inteligentníhch, leč ukňouranejch vocasů. Emma je nádherná, ale Longa v rolích milovníků vidím vždycky velmi nerada. PS: Film pro ženy především!! Pánové by z toho mohli zcvoknout. :)

Domy Hemingway byl slušnej nářez. Hodně mě to bavilo, ale druhá půlka to bohužel neudejchala a poslala to někam jinam, než bych si přála. U tohoto filmu mě hned od počátku zajímaly úplně jiný věci než složité řešení vztahu mezi otcem a dcerou. Pravdou je, že herec jako je Law i tuto dramatickou linii zahrál se ctí, ale proč v něčem, co mělo být divoká ujetá jízda plná vtipných hlášek. No já vám nevím, první půlka 9/10 a druhá půlka 4/10 Kdyby druhé půle nebylo tak jak bylo, mělo by to potenciál kultovky tarantinovského typu. Takhle si na ten film za 3 roky nikdo ani nevzpomene.

Nevím proč, ale trochu se ostýchám přiznat, že se mi to líbilo... :) Bylo to na hraně toho, co pod takovým drobnohledem jde vyjádřit. Řemeslně náročné dílo, které by nezvládl natočit jen tak nějaký pitomec. Divák si chvílemi není jist, jestli si autor neukousl příliš velké sousto. I když to je vlastně jedno, protože ta odvaha za to stála. 9/10

V poslední době jsem přišla na chuť starším japonským hororům. Možná znáte precizní Onibabu, což je v tomto žánru dost známej snímek. Od stejného tvůrce jsem včera shlédla Černou kočku a pokud se vám líbila Onibaba, tak doporučuju. Stejně jako v Onibabě jsou zde silnými prvky hudba, zajímavý kontrastní obraz, téma sexuality a ženské bestiálnosti. Byla radost se na to koukat a vidět poezii v obraze. Je to velmi stylizované, na dnešního diváka to může působit něco jako mezi hororem a pohádkou pro dospělé. 9/10

Jednoduché, nevelkohubé a přesto působivé. Pro mě film o mužské moudrosti a citlivosti v mužském světě. Jediná ženská postava, která ve filmu "vystupuje" je maximálně na fotografii. A já mám tak ráda, když ty si to na nic nehraje, stojí to pár šupů a je to příběh jako kráva.