Derny

Nepřemýšlet, stačí kochat se skalními panoramaty.

Krásné vyjádření beze slov.

Užívat si to překrásné prostředí, ty masky, ty drobnosti i okázalou nádheru jistě musí každý. Myslím ale, že stejně jako mě, i mnoho ostatních musely rušit často ne zas tak skvělé písně a přestože klasický příběh je hezký, je poněkud jednoduchý a trošku postrádá šmrnc. Méně písní a hezčí a rozhodně bych měl daleko hřejivější pocit po zhlédnutí.

Pozlacený kýč jak od Vietnamců. Leckdy zábavný, místy i originální (v nezvykle oněginovském převrácení genderových rolí v lásce, aspoň pro část filmu), nicméně materiál neskryješ.

Příliš afektovaný, rádoby srdceryvný a přespříliš obscénní snímek, který neví, kterého tématu i žánru se držet. Mačká diváka takovým způsobem, že se mu vysmekne. A pokud už vás vmáčkne do děje i přesto, nejzuřivěji temné momenty přichází v nejbezpečnějších chvílích, tedy v momentech, kdy nejste dostatečně připraveni prožít tajemnou scénu, což vás opět vypustí na povrch. Pokud na vás Světla působí i přesto, tak na ně i tak velmi rychle zapomenete.

Spolu s Rodáky nejlepší trezor. Navíc ještě originálnější díky rozhovorům proti kameře, část filmu je de facto natočená z pohledu první osoby. A opravdu to ještě umocňuje už tak dosti silný prožitek. Film je dobovou výpovědí o politické a společenské situaci a jejich dopadech na lidi, a to bez přikrášlení. Ještě více je ale poctou komunikaci. Je to pohlcující tíživé konverzační drama jednoho vyhořelého manželství. Bohdalová a Brzobohatý veškerý svůj um úplně vyšťavili do tohoto snímku. Nádhera. A ta věčně je i nás provázející schíza? To je umění takovou atmosféru vyvolat. Závěrečná scéna s nožem na krku na věčné časy pak Ucho vynese až někam do nadatmosferických výšin.

Snímek bez děje a smyslu. Jde čistě jen o obraz trávení života mladých umělců a myslitelů, studentů a mládeže obecně. Nejvíc musím ocenit filmové kulisy a celkově věrnost způsobu života. Nicméně když už tvoříte film bez děje a o ničem, tak by aspoň dialogy měly být přirozenější a harmoničtější, což mi tu často těžce chybělo. A přestože Voříšková hraje skvěle, její postava nedávala tolik smyslu, jak se tvářila.

Všechno, co na tomhle Gatsbym stojí za to, je omamující vizuál. Ten pompézní barvený styl je natolik uchvácen sám sebou, že namísto toho, aby vynikla myšlenka právě kritiky tohoto pozlátka, tak se vlastně stane čistě jen jím samotným. Kvůli tomu se z tohoto počinu stalo akorát nudné přeplácané nic bez duše. A právě o tu především by měl takový příběh usilovat. Vlastně ani kniha se mi nelíbila, ale ta měla alespoň smysl. Ten Gatsby z roku 2013 nemá vůbec. Stokrát spíše by měl člověk zhlédnout Velkou nádheru, která je tematicky podobná, ale více filosoficky laděná.

Pohádka o Babě Jaze pro dospělé. Boj na všechny způsoby. Herní střílečka, westernová soubojovka, hand to hand combat. Vše, na co si u akčního filmu vzpomenete, tu najdete, k tomu s perfektním choreem. A co je nejlepší, budete mít často úsměv na rtech. Nejen ten úchylně blažený z akčních scén a spousty krve, ale i ten pobavený nad tím, jak tenhle filmek sám sebe bere těžce s nadhledem.

Tragický snímek o disetičnosti při alternativní historii a jejích obětech, přičemž ony berou svůj úděl in fatalis. Právě to byl jeden z prvků, který mě na filmu zaujal nejvíce. Je v něm totiž skvěle využita koncepce sociální determinace a odlišné socializace, které v závislosti na vývojových odlišnostech způsobují různé uvažování lidí, bytostí. Uvažování v radikálně různých kategoriích myšlení. Konkrétně řečeno, originálně pojatý snímek o klonové farmě, kdy se její členové nesnaží vzbouřit, ale naopak si osvojili své poslání dárců odsouzených k předčasné smrti, přesto zůstávajíc stále lidskými bytostmi. Přesně takhle nějak by to bylo. S využitím tohoto tématu, navíc problematizováním morálního faktoru lidského klonování, se nám rozjíždí oduševnělý romantický příběh, který je navíc obrazově úžasně natočen. Emocionální prožitek umocňuje krásná a smutná hudba. Výsledkem je až komorní melancholická atmosféra.