Oblíbené filmy (10)
Blade Runner (1982)
Alfa a omega sci-fi, vystavěná na jednoduchém, leč o to silnějším scénáři. Ridley si dal práci s kompaktní soudržností stěžejních složek filmu, totiž podmanivě hypnotickou hudbou (a zvukem obecně), neúnavně tepající ponurostí, naprosto famózní architekturou a jejich nervózně extatickým snímáním. Vzájemná koherence snese nejtěžší kritický kalibr a je jasné, že upozadění jakékoliv z nich by celkové atmosféře nevratně uškodilo. Na škodu není sekundární „romantická“ linka, působí oddychově a připravuje k dalšímu nádechu před ponořením do všeobklopující temné atmosféry. Hauer je jako Ten zlý par excellence, dá se bez nadsázky konstatovat, že výkon jakéhokoliv herce stoupá o několik tříd, hraje-li mu zápornou notu právě Rutger. Což u Forda platí dvojnásob, byť jsou jinak herecké výkony všech protagonistů stabilní a přesvědčivé. Člověk se po celou dobu nemůže zbavit vnitřního pnutí a na konci sám sebe přistihne v divně sklíčené náladě s mírně násilnickým šklebem ve tváři. Zvláštně vykreslená budoucnost, odpudivá a lákavá zároveň. Ještě jsem se úplně nerozhodl, jestli jí takovou chci. Miss Salome and the Snake je na cestě!
Zuřící býk (1980)
Čarodějův učeň (1977)
Vymítač ďábla (1973)
Krystalická podoba sklíčenosti a strachu v dimenzi jedný místnosti s oslavou zkostnatělosti církevní instituce a dítětem s krakelurou v obličeji. Degutantní podobenství dospívání (sic!), krucifix dovnitř a ven, blaho hříchu, víra bezvěrců, Rocky Marciano s kolárkem. Sobotní Tullamore siesta s Vořechem.
Kmotr (1972)
451° Fahrenheita (1966)
Mafiáni (1990)
Fargo (1996)
Frank (2014)
Dřív k nahrávání a zkoušení stačil Nej Report, pořádnej kýbl hoven, cígo a kecy. Když za to chceš vzít dneska, musíš mít vířivku, píchat figuríny a dokázat snést vejce v refrénu. Folková lo-fi balada o skutečnejch věcech a neskutečnejch snech, vnitřních běsech a vnějších radostech, lidský konektivitě a ztracenosti lidí. Prokousat se hlasitym smíchem k pathosu a slzám, aniž cítíte úzkost a stud, je umění. Fassbenderovo umění! Herec jak bič a to je mý konečný vyznání nehynoucí lásky a nekritickýho obdivu.
Železný obr (1999)
Bez pochyb: tohle je přechytře vystavený ´pomník´, odkaziště, největších ´fláků´ žánrových zákoutí zasvěcených, filmových fanatiků, pečlivě zalitý patetickou, familiární polevou. Zároveň má vtip, chytrost, spád a pověstnou slzičku na (čekatelný, ale co!) konec. Dětský film bez vymezení věkových hranic. Birdův Dort jak brus, v mých očích zatím nepřekonaný. A nejlepší role Vin Diesela, co.