pekl

Tak nějak.... pohoda. Ve filmu se zdánlivě nic neděje, jen otec a syn spolu kácí stromy v drsné zimní přírodě a mezitím žijí své životy se všemi všedními starostmi. Koná se sice menší drama, ale nic, co by hochy úplně vykolejilo. Amerika, kde spolu místo střílení a rvaček lidé mluví. Můj horký favorit na nejlepší film MFF KV 2015.

Tak tohleto mi ve Velkém sále na MFF KV 2015 sedlo. Mix tragédie, komedie a muzikálu, místy naivní, nakonec silné, dojemné a s katarzí. Když se chlapi mezi sebou jenom umí prát a vraždit, musí vzít pořádek ve vesnici do rukou ženy. Tu ústřední melodii pořád nemůžu nějak dostat z hlavy...

Klobouk dolů, kdo tohle "dílo" na festival přivezl. O půlnoci po láhvi vína a s režisérem sedícím na sedadle přede mnou docela pobavilo. Nejvíce pak několikaminutové holení pipky v detailním záběru přes celé plátno, které si pan režisér natáčel na videokameru. Uff!

Ach jo, kouká se na to docela dobře, ale na konci si člověk řekne: A co nám to pan režisér chtěl vlastně sdělit? Milovníci vysokohorské turistiky nechť si k hodnocení přidají jednu hvězdičku...

Hned v prvních okamžicích filmu mladá hrdinka oznámí, že její otec je Bůh a bydlí v Bruselu (který stvořil jako první). Pak se diváctvo nutně rozdělí do dvou skupin - na tu, která tuto zjevně nesmyslnou a v celém filmu ničím nepodloženou informaci okamžitě vezme za svou a prohýká se celým filmem, jako ten pán za mnou. Druhá (samozřejmě mnohem menší) skupina nevěřícně kroutí hlavou, jak se mohli nechat zlákat jít na belgickou bláznivou komedii. Film pro horký letní podvečer do letního kina s flaškou vína a partou. Jinak je to jen pokus o mix Lásky Nebeské a Amélie z Montmartru, který až tak nevyšel. Festivalové publikum na MFF KV 2015 ho odměnilo bouřlivým potleskem. Takový je bohužel trend. Kdysi „sůl“ festivalu, tzv. batůžkáři, u jen trochu složitějších filmů zívají a houfně prohlížejí displeje svých mobilních telefonů. Není nad pořádnou řachandu…50%

Škoda jen, že nakonec nepřišla nějaká katarze, ale asi by to bylo stejně falešné. Žít se musí dál... Mimochodem - skvělý plakát!

Tak takováhle autenticita a civilnost projevu nemá v českém filmu od roku 1989 obdoby! Víš jak... 90%

70%. Ač to ze začátku vypadalo všelijak, nakonec se z toho vyklubala ne jen prvoplánová komedie. Pobavilo

Babai, neboli Tatínek se zoufale snaží najít lepší život pro sebe a svého syna. Z Kosova do Německa je cesta dlouhá, a tam nakonec přichází rozčarování. Proč ale skoro každý režisér jen trochu uměleckých filmů trpí dojmem, že nekonvenčních filmů lačný divák chce koukat dlouhé desítky vteřin na detailní záběry tváří, na kterých se nic neděje? Prostříháno a zkráceno o nějakých 20 až 30 minut by se tyto potřebné filmy zpřístupnily mnohem větší skupině diváků! Ale jinak hodně silná káva...

Po 40 minutách úprk z beznadějně naplněného kina. Gere v pořádku, ale hollywoodská sentimentalita s lehce předvídatelným happy endem z toho čouhá na sto honů. Pro nadšené ctitele Pretty Woman určitě povinnost...