Poslední recenze (363)
Duna: Část druhá (2024)
Jako režisér a scénárista je Denis Villeneuve takovým Kwisatzem Haderachem filmového vesmíru Duny. Vidí spoustu možností, které vedou ke zkáze a musí vybrat tu jedinou, která vede ke slávě. Ale není to cesta Atreidů, ale cesta Harkonnenů. Všechny změny bych mu odpustil, ale během debaty mezi Jessicou a Paulem po zjištění, že Jessica je baronova vlastní dcera, jsem pochopil, že tohle není moje cesta. Jistě, výsledek je stejný, fremeni vytáhnou do války se zbytkem známého vesmíru, ale okolnosti vypadají jinak. Jediné, za co jsem Villeneuovi vděčný, jsou změny u Chani, ta holka potřebovala napravit osud, stejně jako třeba Arthur ve filmu Stopařův průvodce po Galaxii. Ale co, počkáme pár let na Spasitele Duny, tam se teprve ukáže, jak dobrý filmař Denis skutečně je; Batmana mám taky nejradši od Nolana. Vítejte ve Villeneuvově Duně.
Manželé Stodolovi (2023)
Vynikající a odpudivé, jen srovnání reálného Stodoly s jeho hereckým protagonistou mi úplně nesedlo, Jan Hájek působí přece jen o dost inteligentnějším dojmem než originál.
Aloha (2015)
Pro dvě scény beze slov Bradley-Krasinsky a Bradley-Russellová to stálo za to vidět, jinak poměrně zmatené.