Bobstajn

A řekl Bůh: Budiž horor! Zde započal svou pouť jeden z nejoblíbenějších filmových žánrů. Neodvažuji si hodnotit film jako takový, z dnešního pohledu je to již téměř nemožné (na druhou stranu, ještě dnes by si autoři některých amatérských rádobyhororů mohli vzít z jednoduchých triků poučení). Jen vzdávám hold první klasice a praotci zakladateli. Čest jejich památce!

Malý film s velkým F. Dokonalá ukázka toho, že i v době mainstreamových komerčních návalů se dá točit umění. Snímek o samotě, navazování přátelství a křehkosti vztahů. O lidech, kteří jsou každý jiný, a přesto mají mnoho společného. To vše je podkresleno příjemně jednoduchou hudbou. Je zbytečné definovat, o čem přesně film je, nemá jasný začátek, vrcholné okamžiky ani překvapující finále, jen do vás od začátku tiše vklouzne a na hodinu a půl vás zbaví všech starostí a negativních myšlenek. Po konci, který vlastně koncem není, jsem se cítil tak zvláštně… šťastný. A přál si, aby ten pocit vydržel co nejdéle…

Dílo, které ve vztahu k jiným filmům této doby trochu pokulhává. Navzdory délce filmu (27 min, na tu dobu dost dlouhé) je děj dost hektický a útržkovitý, uměle napojován mezititulky. Na rozdíl od výrazně lepší verze z roku 1920 s Johnem Barrymorem zde nejsou vykresleny tužby Dr. Jekylla ani choutky Mr. Hydea, postavy se zde potloukají tak nějak bez cíle. A Mr. Hyde je postavičkou spíše komickou než děsivou, jak svým zjevem, tak chováním. Přesto si tento film z doby průkopníků filmografie své ocenění zaslouží.