jobina

Jediným sympaťákem je Paul. Nevím, čím mne dokázal přesvědčit, abych film neposlala k šípku. Rošťáckými způsoby dospělého kluka? Svýma očima, ze kterých hledí laskavost? Nebo snad svým neotřesitelným optimismem a vírou v lidi? Nevím, ale je milý.

Drama? Thriller? Pcha! Tak jedině parodie. Skousnu přeslazenou Amandu Seyfried i několik nelogičností, neuráží mne kýčovité scény a naopak se pokochám rudým pláštěm v kontrastu se sněhem, či scenérií ohňů. Ale při rádoby přiblížení podobnosti ke Karkulce jsem začala nevěřícně zírat, postupně ve mně začal bublat smích až nakonec u scény zašívání kamenů propukl v nekontrolovatelný výbuch. No doufám, že se některá starostlivá babička nesplete a nepustí tuto "pohádku" dětem. Svůdný pohled plný příslibů Amandy nakonec, mne ale dostal.

Prostě DiCapria nemusím a ani v tomto filmu mne zrovna neuchvátil. Navíc celý film se mi zdá překombinovaný a už po první hodině hoodně dlouhý.

No jo, no jo, jsem romantik, citlivka, měkota - no jen si rýpni. A proč ne? Samozřejmě naivní, ale spojit tu naivitu s hudbou, nevinností a láskou? Nejsem cynický, otrlý ignorant...

Uff, tak jsem to konečně přelouskala. Skutečně jsem si na jednotlivé díly musela udělat čas, bóóže musela jsem si přece "vychutnat" ty jednotlivé lekce anatomie, které se zde dostávají. Před prvním vstupem na patologii instruktážní výuka? Také si zřejmě někdo zamiloval stříkající krev z pravé části obličeje, že se v h/různých obměnách tento polodetail objevoval v každém díle... Cením si příběhu, cením si krásných těl, ale skutečně jsem ráda, že Bohy arény jsem viděla dříve. I když to rozvinutí osudů hodně masíruje zvědavost.

Stupidní teenegerovská blbina, pár totálně přihlouplých scén, humor dětinského důchodce. P.S. chvílema mne něco na tom bavilo

Jen čiré zoufalství nad tím, že jsem kdoví kde zapomněla připravené filmy, mne donutilo sáhnout na jediný, který jsem momentálně měla poruce. Nezačaly se u něho otevírat dveře ba ani vřískat alarm. Kéž by ano, strachem bych se třeba nedodívala a zůstalo by u mrazení v zádech a pocitu "co kdyby". Takto to ve mně zanechalo opět jen přesvědčení, že těmto blbostem s ďáblem, duchem či upírem se dál budu vyhýbat.

Silně uvažuji na základě čeho byl obsazen Ch. Hemsworth do role Thora. Pro mne jakožto pro„slabé“pohlaví je tato odpověď zcela jasná. Připomínalo mi to ztracený úsměv. Natálie je krásná žena, avšak její malé výrazové bohatství mi její všudyobsazování pořádně ztrpčuje. Samotný příběh je stavěn na touze poslouchat pohádky, příběhy skutečné i neskutečné, neomezující možnosti ani sílu.

Jednotvárné hořkosladké hledání své osudové lásky a utíkání před "správci", mi nestačilo na celou délku filmu. Doufala jsem aspoň ve větší rozvinutí předurčení v rámci rodičů a bratra, bohužel, to se nekonalo.

Přistupovala jsem s trochou nejistoty, nicméně zvědavě. V některých chvílích nedůvěryhodné, ale přesto jsem se přistihla, jak zaujatě hledím a v obavách čekám, jestli to vyjde.... Co mne však překvapuje, je naprosto plané využití Olivie Wilde a Liama Neesona. Pořád jsem čekala, kdy se znovu objeví a sehrají své velké úlohy.