jobina

Užívej života - toto krédo mne provázelo celým filmem. Vůně ženy - tak zavádějící název, přesto s lehkostí vzduchu plně prostupuje celým filmem. Kromě životní energie však zde je smysl pro čest, a to je síla, která v nás probouzí naše lepší já. Možná je to naše touha věřit, možná jen prostě v nás zůstala srdce rytířů a nechceme ztratit důstojnost sami před sebou. Možná proto tolik fandíme těm čestným a spravedlivým. Al Pacino fantastický, Chris O´Donnell je výbornou protiváhou a emociálním kontrastem.

Asi už při vstupu do sálu jsem byla tak trochu mimo realitu nebo jsem se možná zrovna octla v ní. A možná potřeba zapomnění ovlivnila můj úsudek. Na jedné straně fantasy, na druhé se dotýká reálných témat - pálivých témat. Předvídatelné dějové linie, avšak v podání, které má spád, linie někde mezi dospíváním a dospělostí.

Tak tohle fakt nesnáším! Skončit sérii v té nejzajímavější části! Mám ráda historické filmy, dokonce beru v takovém případě na milost i seriál a tento je dobrý. Ba ani ta nevtíravá fikce mi nevadila. Nedočkavě jsem zkoukla i několik dílů za sebou a čekala, kdy už konečně bude další. A teď - no nezbývá než čekat na další sérii, že?

Proč tak zdlouhavá úvodní část? A výklad/natáčení jednotlivých důvodů - utrpení umírajících - je takové nějaké bez emocí. Naopak druhá část je podstatně zaujatější i když ta “vášnivá obhajoba“ se mi zrovna zase až tak zanícená nezdála. Ono vůbec celý film na mne působil jakoby svými obavami, aby nedráždil konzervativní společnost.

S otevřenou náručí čekají jen na něj - na spasitele kokainového impéria. Jen on - nedostudovaný ekonom, který pro ně vydělával pár upocených šušňů - jen on jediný je ten zachránce, ten, který zcela určitě náhle bude získávat z jejich výdělků "pouhých" 20%, a rozhodně si u toho neušpiní své bílé manžety.... Tak takhle naivní snad nejsem ani já.

Není nad čím váhat, jasných 5*. Bavila jsem se. A dobře jsem se bavila! Po dlouhé době jsem viděla film, který mne takto chytil, jak hudbou, dějem, tak obrazem. Je to obrovský rozdíl. Vidět třeba „Hluboký vesmír“, „Novou generaci“ a „Star Trek“ současně, je rozdíl ještě patrnější. Dnes se zdají dříve natočené záběry lodí - tedy jejich modelů, jako hračky Karla Zemana.

Žádná příšera s dlouhými drápy a červenýma očima? Jo, mi se to líbilo. Sice pravda, nevím, jestli přespávající bezdomovec v tunelu je až takovou senzací, kvůli které bych někomu zrušila reportáž z Číny, Chile ba ani z Polska ne. I další logicky pokulhávající situace by se našly, ale dnes do žádného tunelu zcela určitě nevlezu.

Tak co, bude to jeho milovaná nebo dcera? Obojí je pravdou, je to milovaná dcera. A to je vše. Nebo tam šlo ještě o něco jiného? Kromě motorek, které mi připomněly tak akorát Star Wars?

No jo, jsem přesycená. Jsem přesycená neustálým vtloukáním do hlavy, jak vlastně ten ten ten byl perzekuován. Záhadným způsobem každý druhý je právě tím postiženým. Neznám tu dobu, nemůžu soudit, je tady to „ale“.

Neházela jsem druhým písek do očí, po nikom jsem neplivala, ani jsem neschovávala druhým do kapes sliz. Ulici jsem přecházela jen na vyznačených přechodech a stejně ve školce si se mnou nikdo nechtěl hrát. Ve škole jsem odmítala popíjet krabicové a navíc jsem byla jedničkář, tudíž nejopovrhovanější spodina. Dle všeobecného mínění, jakožto u blondýny, je má inteligence zcela jistě na úrovni houpacího koně. Samozřejmě taky trpím diskriminací a z důvodů citového strádání a trýznění se zřejmě vydám do nějaké severské země, kde klan blonďatých mne sevře do svého středu a jen tak pro zvýšení sebevědomí si po cestě vyzkouším svou novou jednostraně broušenou dýku. Úchvatné, uf!