sator

Film měl původně obsahovat záběry z první části pobytu cirkusu v Japonsku, ale všechny natočené materiály zničil tajfun.

Singularita znamená ojedinělý, jedinečný. V technologii však singularita popisuje hypotetickou budoucnost, kde se technologický růst vymkne kontrole a je nezvratný. Tyto inteligentní a výkonné technologie radikálně a nepředvídatelně změní naši realitu. Slovo „singularita“ má však mnoho různých významů. Vše závisí na kontextu.

Scénář vznikl podle stejnojmenné knihy od autora Henryho Jaegera.

Adam Novák (Péťa) trpí panickou hrůzou z výšek. V seriálu je však scéna, kdy lítá, a přestože byl kaskadéry bezpečně zajištěn, protrpěl si nejen přípravu, ale i natáčení samotného záběru.

Lojza Králů (Jiří Sovák) píše na začátku filmu svou adresu pro potřeby paláce a ta zní: Lojza Králů, Praha Libeň, Sedlecká 3. Bydlí však na adrese K Olympiku 565/6, Praha 8 - Karlín a filmová továrna, ve které pracuje, tedy ČKD, je v ulici Za Avií v Letňanech.

Film získal v roce 1963 na cenách „Les Victoires du cinéma français“ cenu za nejlepší francouzský film.

Faun bylo původně římské božstvo plodnosti, ochránce polí a stád. Později se Faunus stal jen mytologickou postavou, podobnou řeckému Satyrovi: byla to lesní bytost s napůl lidským a napůl kozlím tělem, která hraje na flétnu a tančí s nymfami. Stejná postava se v řecké mytologii nazývá Pan.

Některé exteriéry byly natočeny také ve Francii: v Moret-sur-Loing a na Château de Vaux-le-Vicomte v Seine-et-Marne a také v Palais de Compiègne v Oise. Lze spatřit také zámek Châteauneuf v Côte-d'Or.

Ačkoli není ve filmu jmenován, představitel lidu v podání Juliena Guiomara evokuje historickou postavu politika Jean-Baptiste Carriera, který skončil jako mnoho dalších strůjců revoluce na gilotině.

V roli kněze se na plátně objeví spoluscenárista François Boyer.

Postava Petita Gibuse (Martin Lartigue) se tak proslavila v Japonsku, že po něm pojmenovali značku čokolády.

Film měl problém ve Spojených státech kvůli nahým scénám, které šokovaly americkou Ligu ctnosti.

Aby režisér našel správné mladé amatérské herce, vyfotografoval téměř tisíc dětí ve věku kolem dvanácti let. Ty vybrané později procházely sítem castingu.

Natáčeno v pískovně Saint-Arnoult-en-Yvelines, v lomech Poyers (Orphin) a na venkově v Bailleau-Armenonville. Scény v Longeverne jsou natočeny v Armenonville-les-Gâtineaux (Eure-et-Loir) a ty ve Velrans v Orphin (Yvelines). Poslední scéna se natáčí na Adolphe-Chérioux na rue Édouard Tremblay ve Vitry-sur-Seine. Rybářská párty se koná u rybníka Guiperreux v Poigny-la-Forêt. Yves Robert také využívá okolí svého pozemku, Moulin de la Gueville v Saint-Hilarion v Buttes Noires.

Ligový zápas Sparty se točil v Tipsport aréně v Praze.

Podle Jiřího Menzela byl připraven scénář k filmu této divadelní hry a mělo se začít točit, ale přišel zákaz pro tvůrce.

Když přijede zeť Krbec (Josef Vinklář) na chalupu, nemá jasno v tom, zda má Humlovi (Jiří Sovák) tykat, nebo vykat, a tak to střídá.

V podzemí dolu Rako, kde se točilo, nebylo sociální zařízení, a tak filmaři chodili na záchod tak, jako dřív horníci, tedy kam se dalo. Jediný Marek Taclík (Milan) to odmítl a nechal si přivézt malý kempový suchý záchod. Asistent režie mu řekl: „Jestli se ti na tomhle podaří vykonávat potřebu, tak máš u mě dvě piva.“ A Taclík měl do konce natáčení denně dvě piva.

Matka Roberta Mikluše (Eda), Zdeňka Miklušová, která se stala poradkyni režiséra pro hornický dialekt a která v době natáčení pracovala v herně, se tak vžila do své role filmařky, že když se jí David Ondříček zeptal ve studiu, co říká na uvedenou scénu, odpověděla, že se jí natočená scéna zdá málo upřímná. Ondříček ji musel vrátit zpátky na zem slovy: „To nech prosím na mě, já se ptám na hornický žargon.“

Óm je posvátná slabika známá z různých spirituálních textů. Vyskytuje se v hinduismu, v džinismu, buddhismu a sikhismu.