Faunovo velmi pozdní odpoledne

Co myslíte? Zašukala si někdy i ta smrtka zubatá? Hnusná vychrtlá babice, s jejíž kosou zkřížil, v šermířském souboji na život a na smrt, Leoš Suchařípa svůj ztopořený penis. Jak já mu tenkrát, před těmi třiceti lety fandil! A počítal jeho zásahy - všechny ty oslintané kozičky a faunovým kordem propíchnuté klíny. Tereza, Monika, Vendulka, Alenka, Kateřina, Petra, Zdenička... Holky dajné i nepoddajné, upejpavé i rozhoďnožky, vyholené i s bobrem, s kůzlaty i bez... a vůkol voněl vřes. "Haúúú!" A hups na ni! Pravda, bylo mi tenkrát sladkých 18 let. Všechna ta tajemná zákoutí dívčích těl jsem teprve začínal dychtivě prozkoumávat. Faunovy životní prohry jsem neřešil, svoje vlastní v budoucnu neočekával. Sbíral jsem zrelé čerešně, ukryté pod blůzkou a na světě bylo tak krásně... Carpe diem! A to Faunovo velmi pozdní odpoledne jsem vnímal spíš jako erotickou show. Neměl jsem ani páru, u čeho se mi to vlastně topoří ego a odkrvuje mozek. U jak hnusného, depresivního a velice strašidelného filmu, natočeného vychrtlou babicí s kosou. R.I.P. Věra Chytilová. Ta baba uměla točit! (04.04.2014)

Faunovo velmi pozdní odpoledne je sarkastickou satirou ve víru znepokojení pohybů nitra. Tandem Chytilová - Krumbachová s elegantně stylovou škodolibostí vypustil na filmovém pásu stylizovanou adaptaci Brdečkovy předlohy. Hlavním cílem satiry jsou sice muži, avšak ani ženy tu nezůstávají bez úhony. Vyhýbání se obvyklým konvencím a závaznému partnerskému svazku je sice revoltou, ale z jiných úhlů pohledu rovněž strachem ze závazků, obavou z promarněného života či útěkem před procesem stárnutí. Běží o pocity, o pocit naplnění, životního naplnění, o pocit osamělosti či o pocit všednosti. Zneklidnění (stejně jako satirické zesměšnění) se odehrává již ve vnitřním a v niterně rozechvělém pohybu obrazu. Zneklidnění je příhodné, neboť jde o skutečné prožívání života, anebo alespoň o zdání skutečného prožitku. Tandem Chytilová - Krumbachová laškuje s mužskou ješitností, nechává ho hltat rozkoše, aby zapomínal na svůj smutek, obavy a strach. Ženy hrají v mužských hrách i ve svých vlastních a poznávají v mládí, aby později tonuly v smutku. Hrdinou škádlivého sarkasmu je úředník Karel (vynikající Leoš Suchařípa), prožívající život s estetickou poživačností, i když již u něj jde svého času o strach ze stáří. A tak dlouho se před jedním strachem utíká, až nás jiný nečekaně dostihne. Mezi významné postavy hrátek patří s Karlem nespokojená šéfka (pozoruhodná Libuše Pospíšilová), marně se snažící Karlova kolegyně Vlasta (Vlasta Špicnerová) a Karlův kamarád s vlastním hříchem a strachem Josef (Jiří Hálek). Z dalších rolí: do penze odcházející Karlův kamarád s vlastním strachem Tonda (Ivan Vyskočil), ráznější správcová domu (Lucie Polívková), stařičké Karlovy sousedky Houdkovy (Erna Červená a Věra Pávková) či Karlova mladá známost s dosud neviděnou módní kreací (Tereza Kučerová, kostymérka filmu, Chytilové dcera). Faunovo velmi pozdní odpoledne je lahodnou satirickou nezbedností, zneklidňující, stylizující, hemžící. Muž zde dostává šarmantní ránu do nosu. Hrátky pohlaví jsou na denním pořádku a život v lačnosti jako odpověď na strach ze smrti a z osamělosti. Nezapomnělo se ani na sarkastický tanec smrti. Je to osobité pobavení. (22.01.2024)

Po dvou hrozných filmech od Chytilové jsem konečně viděl nějaký, který se mi líbil. O něčem to bylo, celkem mě to bavilo a má to i tu experimentální kameru, co Chytilová má snad v každém svém filmu. Film vypráví o stárnoucí muži, který sní o mladších ženách, teda on o nich jenom nesní, on je i balí. Nejsem si ale jistý, jestli je to hlavně o stárnutí nebo hlavně o tom udělat si prdel z chlapů. No, ať je to tak jako tak, ten film je celkem povedený a na rozdíl od jiných filmů Chytilové nepůsobí jako sestřih náhodných záběrů, ale opravdu jako film. Navíc se skvěle hrajícím Suchařípou a skvělou závěrečnou scénou, která ten film opravdu celkem dobře zakončí. 4* (30.08.2019)

Spousta skvělých herců vedlejších rolí se nikdy nedočkala velké, neřkuli titulní role. Namátkou Karel Augusta, Ferdinand Krůta, Oldřich Vlach a mnoho dalších. Leoši Suchařípovi se to podařilo hned u velké Věry Chytilové a zhostil se své šance náramně. A ruku na srdce přítomní pánové! Tohle blbnutí, když chlapovi ujíždí poslední vlak může potkat většinu z nás, stejně jako zánět prostaty. :) (04.05.2008)

Zhruba před 10 lety jsem tento film viděl a hodil do odpadu. Úplně jsem na to zapomněl, takže když šel teď v televizi, tak jsem se podíval. Po pár minutách mi došlo, že to vlastně už znám, ale dal jsem tomu druhou šanci. Nevim, jestli je to tim, že jsem teď o těch 10 let starší, nebo jsem na to tehdy nebyl jaksi naladěnej, ale tentokrát mi to zase až tak úplně špatný nepřišlo. Leoš Suchařípa mě tentokrát docela bavil a navíc mi ta jeho postava trochu připomínala mýho souseda. Jak je u Chytilový zvykem, tak je to celý takový divný a chaoticky natočený, ale dalo se to dokoukat. Jinak některý ty (ne)herečky ve vedlejších rolích byly opravdu tragický. (29.06.2020)