sator

Protože byl originál ztracen, jediné existující verze filmu jsou dva pracovní tisky, jeden v barvě (jak film měl být ukázán) a druhý v černé a bílé. Mnichovské filmové muzeum později vytvořilo verzi využívající tyto prvky.

Jelikož výroba filmu nikdy neskončila a film nikdy nevstoupil do postprodukce, tak přežívající verze filmu neobsahují žádnou hudbu a používají hrubý zvuk, který Welles plánoval později znovu dabovat.

Jediná možnost, jak spatřit nějaké záběry z filmu, je zhlédnout dokument o Orsonu Wellesovi One-Man Band (1995).

Film se natáčel u pobřeží Jugoslávie v letech 1966 až 1969.

Vnuk (Václav Jílek) si pořídil vůz Citroën ID 19 z roku 1956. Model byl zjednodušenou levnější verzí revolučního typu DS 19, jeho objem motoru byl 1985 cm³ a rychlost 140 km/h.

Milenka (Jana Dítětová) Bláhy (Radoslav Brzobohatý) jde koupit lístky do kina na film Mzda strachu (1953). Je zajímavé, že Brzobohatý ve snímku daboval jednu z hlavních rolí, Yvese Montanda (Mario).

Svou základnu měli bezdomovci na Smíchovském nádraží.

Louka (Zdenek Svěrák) po svatebním obřadu říká své novomanželce Naděždě (Irina Bezrukova): „Dnes budu Ilja Muromec!“ Jedná se o hrdinu ruských bájí, bohatýra Ilju Muromce. Později byl po něm i pojmenován dokonce letoun.

Skutečný Karel Novák se mohl jít na svůj příběh podívat do kina, umřel v roce 1981, patoložka nedokázala uvést příčinu smrti.

Konspirační schůzka s ruskou mafií probíhá v bývalé vápence Biskup v Řeporyjích.

Do podzemí se hrdinové série dostávali z románské rotundy Nalezení svatého Kříže z roku 1125, rotunda se nalézá na Starém Městě na křižovatce Konviktské ulice s ulicí Karoliny Světlé. Ale bohužel žádný vchod do podzemí v ní není.

Přístroj, kterým léčí Maryška (Magda Vášáryová) MUDr. Gruntoráda (Rudolf Hrušínský), má svůj původ v USA, kde se mu říkalo Violet ray. Princip se obvykle vyznačoval vybíjecí cívkou s přerušovačem pro aplikaci vysokého napětí, vysoké frekvence a nízkého proudu do lidského těla pro terapeutické účely. Přístroj nám může připadat jako šarlatánský, ale na stejném principu výrobci medicinských přístrojů vyrábějí přístroje k elektroléčbě dodnes.

„Postřižiny“ je označení rituálního ustřižení vlasů se symbolickým a často iniciačním významem.

Pro natáčení polských exteriérů se filmaři nevydali daleko, polské městečko točili v Praze Dejvicích a letiště Varšava v Karlových Varech.

Miroslav Vladyka (Jarek) byl předabován Gustavem Bubníkem. Luba Skořepová namluvila matrikářku. Jan Faltýnek propůjčil hlas dělníkovi Fredovi.

Zámek Kynžvart, na kterém se točilo, bylo letní sídlo rakouského kancléře Klemense Václava z Metternichu. Zajímavostí je, že byl velkým odpůrcem válek a zbraní, tedy stejně, jako hlavní filmová idea tohoto protiválečného snímku.

Ve filmu zazní devět písní: „Kterýpak mládenec“, „Psaníčko lásky“, „Loučení, loučení“, „Do klína mi spad' milión“, „Šicí stroj“, „Drobní sirotci“, „Promiňte, slečno“, „Můj milý, jen jednou v světě“, „Nelituj, že mi dáváš dnes lásku svou“. O hudbu k nim se postaral Jára Beneš a texty napsali Václav Špilar a Václav Mírovský.

Magnetofon používaný Bezpečností je KB 100, vyráběný v NDR v závodě VEB Fernmeldewerk Leipzig v roce 1959. Jeho unikátnost spočívá v tom, že byl vybaven rozhlasovým přijímačem.

Řidič náklaďáku (Pavel Jiras) řídí Tatru 111. Bezpečnost má vozy Škoda 1200, 1201, Tatru 600 Tatraplan a Škodu 1101 VO/P. Bourající vůz je Škoda 440. Zahraniční vůz je Opel Rekord z roku 1958.

Scéna, kdy spojka, která čeká na diverzanta (Július Vašek), který přistane s balónem, na konkrétním místě, je nereálná. Balón umí stoupat a klesat, ale jinak je vydán na pospas větru, který fouká. Diverzant navíc zvolil období dne, kdy by byl velmi brzo spatřen.