sator

Všech pět vydání časopisu Wall Street Journal na stole je stejného data.

Když byla na konci filmu americká vlajka zavěšena nad rakví, kanton (modré pole s hvězdami) byl nad levou horní částí rakve, při pohledu z paty rakve. Kanton má jít do pravé horní části rakve, levé rameno zesnulého.

Když se ztratí těla z márnice, tak Wendell Armbruster (Jack Lemmon) křičí: „Kdo myslíte, že ta těla ukradl, dr. Christiaan Barnard?“ Christiaan Barnard byl jihoafrický chirurg, který jako první provedl úspěšnou transplantaci srdce.

Pretoriáni, o kterých Julián často mluví, byli elitní jednotka, tvořící osobní stráž římských císařů. V pozdních fázích impéria byl vliv pretoriánů a jejich velitelů nesmírný, často větší, než vliv samotného císaře.

Ve filmu jsou použity záběry z instalace Krištofa Kintery nazvané „Postnaturalia“, která probíhala v pražském Rudolfinu v roce 2017.

Text úvodní písně napsal Serge Lebrail, na hudbu autora seriálu Joe Hajose.

Jiří Prager, dabér Krtečka, uvedl zajímavou informaci a totiž, že všechny smíchy a citoslovce nadabovala dcera výtvarníka Zdeňka Milera.

Film byl dabován po vpádu spřátelených vojsk v roce 1968. Na základě rozhodnutí  FITESu odmítali herci jako protest dabovat sovětské filmy. Hlavní role mluvili „stávkokazové“. Dříve představitelé středních rolí přešli v tomto období na hlavní role, herci malých  přešli na střední role. Mezi dabéry se začali objevovat herci mimopražských divadel a dokonce dabovali i technici barrandovského dabingu.

Halka (Halka Třešňáková) a Tomina (Tomáš Jeřábek), kteří se ve filmu berou, se vzali i ve skutečném životě, a to dva roky před vznikem filmu, a to po desetileté známosti.

Skafandry byly ušité z látky, kterou se potahují žehlící prkna. Přežít v nich na poušti den byl pro herce očistec.

Hlavní producent filmu, představitel robota a vědec NASA Ondřej Doule o filmu řekl: „Nebylo to levné a myslím, že se finance nevrátí, byl to, abych tak řekl, soukromý projekt můj a producentů, kteří do něj investovali a chtěli ho realizovat. Viděli v něm neuvěřitelný unikát a šanci. Věřím, že se k filmu budou diváci ještě vracet. Nejde zas tak moc o situační komedii, jako o vtipný i vážný příběh člověka a jeho místě ve vesmíru. Kříží se v něm umělecké, mytologické, filmařské, sci-fi a vědecké linky. Proto všude říkám, že jsme se snažili být co nejvíc realističtí. Film je třeba vidět vícekrát a já věřím, že bude inspirací pro průzkum vesmíru a jen tak nezestárne jako jiné sci-fi. Současně poukazuje na některé „patologie“ hlavně české společnosti.“

Frenologie, které se oba písaři věnují v tomto díle, byl obor, který předpokládal a zkoumal souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy. Byl populární zejména v 19. století, do začátku 20. století však byl zavržen jako pseudověda.

Navzdory hvězdné síle tento film propadl u pokladen, sotva pokryl negativní náklady, ale podle studiových záznamů nestačil na pokrytí nákladů na reklamu, propagaci a distribuci.

Záchranné letadlo Royal Navy bylo ve skutečnosti předválečné americké pozorovací letadlo O-47, pronajaté od sběratele v Ontariu v Kalifornii.

Téměř veškerá studiová práce pro film byla provedena v Hollywoodu, přičemž Britové se sídlem v Kalifornii hráli vedlejší role.

Úkolem uvedení tohoto románu na obrazovku byl původně pověřen spisovatel Ernest Lehman a režisér Sir Alfred Hitchcock. Lehman nakonec šel za Hitchcockem a řekl mu, že nemůže na nic přijít. Hitchcock mu řekl, aby si s tím nedělal starosti, že udělají něco jiného. Lehman řekl: „Ale co MGM?“ Hitchcock odpověděl: „Neřekneme jim to.“ To „něco jiného“, s čím přišli, byl film Na sever severozápadní linkou (1959).

Auto, kterému říkají jménem vykutáleného majitele půjčovny Mr. Mophagee, je Land Rover série 2.

Co už oslavný dokument neprozradil je, že přenesení fresky bylo zbytečné a dnes ji ani nemůžeme zhlédnout, protože do pavilonu teče a desítky let je uzavřený a freska je poškozena. Nakonec se ukázalo, že i zbourání historického a vzácného hospitalu byla zhůvěřilost, protože do těch míst se nikdy těžba nepřiblížila.

Film v Československu běžel vykastrován o 15 minut.

Tento film patří do Felliniho „Trilogie osamělosti“ s filmy La strada (1954) a Le notti di Cabiria (1957).