Recenze (47)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/558/165558989_e328fb.jpg)
Břečťan (2015)
KVIFF: Těžký, hutný a nepříjemný realismus vzbuzující dojem, že se prostory Městského divadla mění v kajuty. Dramatickému finále předchází dlouhý a pomalý vývoj, který však ve všech svých momentech dával smysl, až to bylo obdivuhodné. Jako by sám divák dostal železem.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/596/159596372_049142.jpg)
Tělo (2015)
KVIFF: Závěr celý předešlý děj shazuje a probouzí otázku "jak přesně to básník myslel?". Do té doby však čirý perfekcionismus.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/571/158571891_5662a4.jpg)
Dotek zla (1958)
KVIFF: Jedno velké "wow" pro úvodní scénu, která jasně určila kvalitu filmu. Kdyby to jen platilo i pro tu poslední...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/484/160484990_040818.jpg)
Humr (2015)
KVIFF: extrém, neosobnost, lidské vztahy založené na nutnosti místo touhy. Z lidí se pak stávají jen chladné loutky, jak je poznat zejména v jejich dialozích bez emocí, kde pravda a lež mají zcela stejnou podobu. A "spojovací prvek" jako základní podmínka možnosti existence jakéhokoliv vztahu? Oba zákonitě musí mít něco společného, což vede k drastickým činům... To je teprve hrůza. PS: napadlo mě, že když spojovací prvek může být i "oba mají rádi lyžování", tak by se hlavní postavy mohly spojit pod songem Where the wild roses grow a ne se rozhodnout udělat, co se rozhodly udělat...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/997/159997257_3c707c.jpg)
Sangaïlé (2015)
KVIFF: Mé hodnocení určitě ovlivnil fakt, že jsem ve stejném proklatém věku jako hlavní hrdinky příběhů, takže ke mně jejich úskalí života promlouvají tajemným hlasem porozumění. A to ani nemám 17 zářezů na předloktí a má sexuální orientace nevybočuje z normy. Naopak klasicky vedla k rozhodnutí "pojďme se podívat na film o lesbičkách", jenž pak mile překvapil emocionální hloubkou, příjemnou symbolikou (ach, i ta propletená ženská těla) a také tím, že závěr byl až podivuhodně obyčejný, na rozdíl od hrůz, které jsem si představoval. Nakonec samotný lesbický vztah ustoupil do pozadí a hlavní myšlenkou se stalo překonávání překážek v cestě za svými sny. A to přesně dospívající potřebuje slyšet.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/211/168211960_k79e9p.jpg)
Partyzán (2015)
KVIFF: Síla. Pokud se v některých momentech příběhu objevily pochybnosti o absolutní kvalitě filmu, dramatický závěr je zcela smetl a okradl diváky o možnost dýchat. Využití dětí jako nástrojů zkázy zapůsobilo stejně děsivě a nečekaně na diváka, jako na následné zesnulé v ději příběhu. To, co se zpočátku jevilo jako přívětivá, dobročinná činnost v nepřejícím světě, se rychle proměnilo v odpornou manipulaci - jen všechny postavy na to i nadále pohlížely jako nejkrásnější moment v jejich životě...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/287/159287183_d75835.jpg)
MY 2 (2014)
MFFKV: Celkový pokus o myšlenku na závěr je třeba zcela ignorovat a zaměřit se na první dvě třetiny filmu, jež jsou smrští zábavných situací a vtípků odlehčující jakoukoliv tíživou atmosféru mysli (či těla přilepeného k rozpálenému sedadlu v karlovarském kině Drahomíra proměněném v saunu). Skutečným vrcholem snímku pro mě byl rozhovor mezi Tonym, Emou a jejími rodiči odhalující, jak barvitý umí být slovník konzervativní dámy na účet homosexuálů :) Poté už se bohužel děj zbytečně roztahuje a závěr již zůstává plochý a bezbarvý...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/463/159463925_d94e31.jpg)
Mortdecai: Grandiózní případ (2015)
Parádní oddechovka. Nepřináší nic než vtípky a hlášky, které se však v pobavené mysli drží dlouho a zanechávají hlubokou stopu. Jistě, z pohledu Deppa je to role a lá "co by se stalo, kdyby Jack Sparrow byl Brit", což ovšem nemění nic na tom, že se jej nemohu nabažit. Interakce s Gwyneth jsou výborné a Bettanyho Jock je skvělá kapitola sama pro sebe. Víc v tom nehledejte a užívejte!
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/336/158336184_2b6992.jpg)
Noe (2014)
Zvláštní snímek. Po většinu doby je znát, že snaha přenést nějakou hlubší myšlenku Aronofskému nesedne. Navíc když jsem jich tam míchá několik, jež jsou vzájemně protichůdné, a jsou podány s nepříjemnou nuceností místo toho, aby si je člověk odhalil sám od sebe. Ale v okamžicích, kdy se vchod Archy uzavře stejně jako pomyslná ponorka, se film proměňuje ve strhující dílo. Kouzlo však opadne, hned jak se děj opět rozplyne do širých plání...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/973/164973353_88fadc.jpg)
Červená Karkulka (2011)
"Červenou Karkulku" jsem shlédl kvůli soundtracku, který byl jednoznačně nejsilnějším aspektem díla. Hned druhým byla režie - netušil jsem, že za ní stál ten samý člověk, z jehož režijního pera vzešlo Stmívání, takže jsem byl bez předsudků (alespoň vůči režii) a upřímně mě to nadchlo. Když si pak člověk odmyslí stupidní dialogy vedené příšerně hrajícími herci - kromě Oldmana, ten mi sedl - a vůbec tak nějak pochybně sešitý scénář s naprosto směšným posazením milostných scén a odkazů na vlčí pohádky (což jsou bohužel důležité součásti filmu), tak to nakonec bylo příjemné překvapení. Neočekával jsem nic, dostal jsem tudíž více.