liborek_

Mňo... Tak tomuhle se říká absolutní rozčarování... Ze všech stran jsem slyšel a četl chválu na skvělou crazykomedii a místo toho jsem viděl dost trapnou improvizaci na téma "buran ve městě"... Běžet to v televizi a mít to patnáct minut, pak jde o docela zajímavý a vtipný počin, který by stál za pozornost. Ovšem takhle je to mišmaš několika povedených vtípků s hromadou vulgárních a nechutných gagů... Politická nekorektnost...? Tu bych přivítal, kdyby však nebyla nesena jen nevkusem a samoúčelnou hrubostí. Je sice hezké sledovat některé reakce Američanů na nečekané Boratovy výpady, žel těch opravdu zajímavých by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Zbytek je nevkus a samoúčelná provokace. Sasha Cohen měl možná svoje gagy dobře promyšlené a nelze ho v žádném případě podezřívat z nějakých -ismů :-) (obvinění z antisemtismu je směšné, když on sám je praktikující žid a ta "hatmatilka" ve filmu je kříženec hebrejštiny s polštinou a kdoví s čím ještě), nicméně alespoň v mém případě se jeho úmysl minul účinkem a opravdu se mi jeho styl nezamlouvá. Nevidím důvod, proč by měl tento pokus mít tak vysoké hodnocení. Vyniká snad příběhem, myšlenkou, originalitou nebo dokonce zpracováním? Ehm..ehm...

Neskutečně vtipný, ale místy až mrazivý dokument o lidech, kteří mají ambice nám vládnout... Když nejprve odhlédnu od zpracování a zaměřím se jen na obsah, tak musím smeknout, protože něco podobného tady chybělo. Konečně se u nás objevil snímek, který dává nahlédnout do myšlení lidí, zastřeného černobílým viděním světa, libujících si v prázdných symbolech a majících jednoduchá řešení pro mnohonásobně komplikovanější problémy. Je vlastně jedno, jestli film je o mladých komunistech nebo konzervativcích, stejně tak by se dal natočit i o fašistech, socialistech, skinheadech, antisemitech, o náboženských fanaticích...atd...atd... Změňte Che Guevaru za Hesse, Kapitál za Mein Kampf, změňte Hayeka za Marxe nebo Keynese... Je to vpodstatě jedno... Každý si bude tvrdě stát za svým a neustoupí i kdyby se nastokrát ukázalo, že nemá pravdu. A pokud jde o formu: je to vlastně autorčina první větší věc, takže nelze mít větší výhrady. Film neobsahoval žádný zbytečný komentář, který by byl nějak tendenční a někomu stranil, prostě jen nastavoval kameru ve vhodný okamžik na vhodném místě. Myslím, že se to povedlo...

Z tohoto Almodóvarova kousku jsem nějako na rozpacích. Určitě to byl zajímavý film, plný barevnosti nejen vizuální, ale i narativní, nicméně nezasáhlo mě to tak, jako jiné jeho snímky - např. Vše o mé matce, Mluv s ní nebo Na dno vášně. Místy trošku překombinované, místy málo uvěřitelné, na druhou stranu však neskutečně úžasná Penelope Cruz, zajímavá myšlenka a po Špatné výchově docela zajímavý návrat k ženskému tématu. Na první podívání tedy 3 a 1/2 hvězdičky.

Francouzské drama Psi se odehrává ve městě, jehož zvláštností je, že nejčastějším zraněním, ke kterému zde dochází, bývá psí kousnutí. To se samozřejmě musí nepozdávat hlavnímu hrdinovi, nově příchozímu lékaři Henri Ferretovi (Victour Lanoux). Ten postupně pochopí místní poměry a zjistí, že na samém počátku onoho nešťastného řetězce je místní chovatel a cvičitel psů Morel (Gerard Depardieu). Morel dodává psy většině lidem ve městě, kteří se tak snaží chránit před vnějším nebezpečím (znásilnění apod.). Ovšem v nepřátelském ovzduší, jemuž vládne netolerance, rasismus atd., se obyčejní maloměšťáci, kteří si psa pořídili a nepozorovaně se tak podřídili Morelovým skrytým fašistickým myšlenkám, mění v agresivní a zuřivé bytosti. Násilnosti proto neutuchají. Režisér Jessua to popsal stručně: "Můj film je fikcí o lidské sebeobraně - reflexu, který je v dnešním světě ovládaném nejistotou, stále zřetelnější (...) Sebeobrana si ve skutečnosti zahrává se zákonem, plodí nenávist, podezření a intoleranci. A intolerance a rasismus vůbec - namířený proti cizincům nebo mládeži - je hlavním tématem filmu" Film má tedy zajímavou myšlenku a hodně dobré zpracování. Depardieu hraje jednu z mála záporných rolí a ve filmu si svou první větší roli střihne Fanny Ardant.

Volba zbraní je hodně slušné drama o konfliktu dvou mužů - uprchlého gangstera a bývalého boxera Mickeyho (Gerard Depardieu) s usedlým chovatelem koní Noelem (Yves Montand). Na útěku z vězení je při přestřelce těžce raněn Mickeyův parťák Serge, který svým zraněním podlehne a Mickey podezírá starého přítele Noela, který má také zločineckou minulost, že je zradil, a slibuje mu pomstu. Všechno je ale trochu jinak, jde totiž o nedorozumění, kterých je ve filmu vícero a činí příběh ještě tragičtějším. Noel, který měl v plánu žít klidný život se svoji milovanou manželkou Nicole (Catherine Deneuve), je tak přinucen znovu nahlédnout do své minulosti a s využítím starých kontaktů čelit této konfrontaci. Sám režisér Corneau o tomto snímku napsal: "Chtěl jsem vylíčit střet dvou mužů, kteří nemají nic společného - mladého zločince na útěku a staršího muže, který pod svou měšťáckou fasádou opět najde své mládí a minulost. Srážka těchto dvou vyděděnců je doprovázena mnoha násilnostmi." Volba zbraní má svůj spád, atmosféru i slušné hercké výkony Depradieua a Montanda. Určitě stojí za vidění, protože nejde o klasickou detektivku, ale o tragický příběh zpackaných životů, které se žijí v kruhu - nikdy z něj totiž člověk nemůže vystoupit ven a žít jinak...

Už dlouho jsem neviděl tak výbornou romantickou komedii !!! Možná je to opravdu proto, že jde o korejskou produkci, která vnáší do tohto žánru cosi jiného (a nového), než tomu bývá u hollywoodských sestřiček. První půlka byla neskutečně vtipná a vztah citlivý frajírek - drzá a nespoutaná holka se vyvíjel neočekávaným a velice zábavným způsobem. Druhá půlka (nebo spíš poslední třetina) pak byla naopak dojemná, ale svůj vtip film neztratil ani zde ! Oba hlavní představitelé byli skvělí, především Ji-hyun Jun v roli drzé holky. A že byl film pridlhý? Ani náhodou...! Naopak jsem byl se závěrečnými titulky zklamaný, že už je konec. Za tu pointu a vůbec celý závěr by si film zasloužil pět hvězdiček, i když je pravda, že občas se tam vyskytly takové naivnůstky a některé věci se zdály přitažené za vlasy. Ale čert to vem...4 *

Návrat Martina Guerra je výborný historický film, který je navíc natočený podle skutečných událostí, odehrávajících se kdesi ve Francii v půlce 16. století. Martin Guerre (Gerard Depardieu) si jako ještě poměrně mladý vzal za ženu Bertrande de Rolsovou (Nathalie Baye), avšak k plnohodnotnému manželství jim musela dopomoct až černá magie. Přesto se Martin brzy po narození dítěte beze stopy ztratil a jakoby se po něm slehla zem. Vrátil se až po osmi letech a po vcelku vřelém přijetí pár klidných měsíců (let?) žil spokojeně se svojí ženou a brzy se jim narodila dcerka. Vše ale dopadlo jinak, než si to plánoval. Začalo se rozjíždět nelítostné kolo osudu... Nebudu prozrazovat, rozhodně stojí za to vidět! Depardieu hraje jako vždycky výborně a také za to zaslouženě dostal Cenu amerických filmových kritiků.

Kdesi v bezejmenném přístavu neznámé země pronásleduje muž ženu v bílých šatech... Úvodní scéna skončí tragicky a bratr oné ženy Gerard (Gerard Depardieu) se vydává hledat domnělého vraha. Doufá, že v podivném "Mikado baru" najde stopy, které ho k němu dovedou. Do cesty se mu však dostane krásná Loretta (Nastassja Kinski), která Gerarda silně přitahuje... Režisér Beineix tenhle film pojal specifickým způsobem - potlačil samotný děj a postavy a soustředil se na vizuální stránku, jakési umělecké vyjádření atmosféry. Moc se mu to ale nepovedlo. Film docela nudí a tento přístup, kdy forma zcela zatlačuje obsah, se tady míjí účinkem. Ostatně tento snímek propadl u diváků i u kritiky a i samotný Depardieu se od filmu distancoval, přičemž Beineixe označil za přeceňovaného režiséra. Váhal jsem mezi 2 a 3 hvězdičkami, ale když uvážím, že jsem se dost nudil a nebavilo mě to... Depardieu hrál dobře, o to nejde (docela nápadná je jeho podobnost s Marlonem Brandonem v Kazanově filmu V přístavu), ale film jako celek je spíš zklamáním...

Když jsem se po roce opět díval na Samaritánku, tak jsem se divil, že jsem tomu původně dal jen tři hvězdičky. První půlka filmu byla prostě výborná. Jakmile ale otec Yeo-jin začal uskutečňovat svoji pomstu či trest, tak to začlo skřípat a potácet se ve větru nevyrovnanosti. Stručně řečeno střídá se výborná pasáž (scéna s mobilem, scéna v hospodě nebo v rodinném kruhu jednoho chlípníka) s vyloženě slabou, např. kdy otec jede se svou dcerou na výlet. Tato část mi přišla zbytečně natahovaná a překombinovaná. Smysl snímku ale zustal jasný a směs násilí, sexu, náboženských významů, obrazu morálky atd. je tam zřetelná. Navíc v součinnosti s krásnou hudbou a docela realistickým zpracováním má film své nesporné kvality. Nicméně trvám na tom, že vedle Drsňáka je to pro mě slabší Kimovo dílko. Takže ty tři hvězdičky, o nichž jsem na začátku tak usilovně přemýšlel, jsou vlastně velice trefné a tímto je můžu jen potvrdit...

Ve své době hodně kontroverzní film, po jehož uvedení si prý celá Francie myslela, že Depardieu je na kluky... Není divu, když svoji roli zahrál dokonale, podobně jako Miou-Miou či Michel Blanc. Večerní úbor je hořká komedie, při které se člověk válí smíchy, ale na druhou stranu, jakmile mu to začne docházet, tak smích hořkne a v samém závěru, který je pro Bliera typicky absurdně laděný, se celý film zvrátí do protichůdné polohy a převáží ten smutek. Ostatně dějových zvratů je toto dílko plné. Snímek se odvíjí od mileneckého trojúhelníku Bob - Antoine - Monique, který je ale propojen jinak, než tomu bývá obvykle. Antoine miluje Monique, Monique touží po Bobovi a Bob svádí Antoina... Večerní úbor je film o homosexuálech, který je však zcela výjimečný: "Homosexualita, která je v tom filmu, nemá nic společného se všemi těmi gay kluby, s Jeanem Maraisem nebo s mediálně sledovanými homosexuálními svatbami. O takové homosexualitě se v médiích nikdy nemluví. Myslím, že ten film předběhl svou dobu nejméně o patnáct let," řekl sám Depardieu (z knížky Naživu)... Vyplatí se vyčkat do závěrečných titulků, protože závěr filmu opravdu dodává jiný rozměr, ačkoli pointa se dá tušit už předem. Večerní úbor je tak vážným konkurentem jiného Blierova skvělého díla - Buzici