liborek_

Vizuálně nádherný film, s krásnou hudbou a perfektně promyšlenou zápletkou, jejíž ústřední téma je v případě Chan-wook Parka nasnadě - tento snímek je totiž závěrečným dílem Trilogie pomsty... Žena se vrací po letech z vězení, kde si nespravedlivě odpykávala trest za zabití pětiletého chlapce. Touží po jediném, a to pomstít nejen sebe, ale i ostatní lidi, jimž skutečný vrah tak neskutečně ublížil. Abych pravdu řekl, tak tento snímek na mě zapůsobil ještě víc, než předchozí díl trilogie Old Boy, i když i tam Park kouzlil a vyčaroval ohromně zajímavý film. Nebohá paní Pomsta je však u mě ještě o něco výš, i když zatím nechci jít s hodnocením až na samý vrchol. Zatím...

Lauer a Hardy ve zvukovém filmu nedosahují takových kvalit jako ve svých němých počátcích. V Kanónech jsou už jenom řadovými situačními komiky, kteří těží z dob své největší slávy. Krátce řečeno, vtípky a fórky se střídají jak na běžícím pásu, ale jsou mezi nimi jak výborné tak i tuctové. Je to prostě průměr. V situačním a slovním humoru Lauer a Hardy jednoduše nejsou to pravé ořechové a nevyrovnají se např. bratrům Marxům.

Vtipná a krásná komedie s úžasnou Gretou Garbo v hlavní roli. Reklamní slogan z 30. let "Garbo se směje" je sice kapku zavádějící, ale přesto jde skutečně o její první komediální film a hned napoprvé výborný. I když je zde co vytýkat. Nepřekonatelnými jsou první a poslední třetina filmu, prostředek je trošku (aspoň pro mě) nadnesený, až přehnaný a nedomyšlený. Stručně řečeno se mi nepozdával způsob, jakým se tvrdá a neprostupná soudružka změnila v divákových očích na půvabnou a citlivou dívku... Byl to příliš velký skok na to, abych mu uvěřil, ale to je jen detail, který neubírá celému filmu na kráse. Ninočka je z těch filmů, kterým se obvykle říkává nestárnoucí, a Greta je herečka, kterým se pateticky říká bohyně... Prostě výborné! A ještě něco - miluju Gretin smích a nezáleží na tom, jestli se směje jako soudružka Ninočka nebo jako královna Kristýna či dáma s kaméliemi...

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... *****

Milostné drama francouzského režiséra Maurice Pialata je, podobně jako jeho další film Policie, neskutečně realisticky natočený a syrovost a autentičnost dýchá z každého filmového okénka. Mladá, z dobré rodiny pocházející dívka Nella (Isabelle Huppert) se na večírku seznámí s charismatickým, avšak příliš lehkovážným a požitkářským mužem, který si říká Loulou (Gerard Depardieu), a nedokáže mu odolat. Opustí svého manžela a navzdory naprosto rozdílným povahám, původu i zájmům hodlá žít s tímto tvrďáckým hejskem, který chodí jen v černé kožené bundě a příležitostně něco ukradne, pracovat se mu nechce a přednost dává vášnivým nocím s holkou v posteli. Film je ohromně opravdový a bez příkras, což je zdůrazněno roztěkanou ruční kamerou a především naprosto přirozenými dialogy. Jednoduše, jako bychom doopravdy nahlíželi do životů filmových postav, nic není vyumělkované. Pialat se v tomto filmu nevyhýbá ničemu, ve snaze maximálně popsat charaktery Loulou a Nelly využívá mj. i hojnosti sexuálních scén. Zajímavý snímek, u nás prakticky neznámý. (Btw.: postavu Nelly měla prý původně hrát buď Isabelle Adjani nebo Miou-Miou. Isabelle Huppertová si však s rolí poradila více než dobře).

V Truffautově předposledním filmu je sice znát určitý posun v jeho tvorbě, ale rozhodně nejde o kvalitativní sešup. Jeho poslední filmy jsou už usedlejší a formálnější, ale takový formalismus si nechám líbit! Truffaut nic neztratil ze své schopnosti poutavě vyprávět zajímavý příběh a dá se zde také vystopovat Francoisův příspěvek k Nové vlně. Mezilidské vztahy a jejich popis prostupuje napříč jeho tvorbou - od Nikdo mě nemá rád a celou Doinelovskou pentalogii až k posledním kouskům. Žena od vedle je tragický příběh, který se leckomu může zdát na první pohled triviální, ale ve skutečnosti není nijak vyumělkovaný a je podán přesvědčivou a hlavně poutavou formou. Nehledě na to, že Depardieu a Fanny Ardant jsou skvělá volba pro ústřední postavy. Zkrátka takto nějak si představuju film zkušeného a vyzrálého filmaře. Nemusí nikomu nic dokazovat, ale přesto je stále skvělý...

Myslím, že se dá do puntíku souhlasit s oficiálním textem distributora - Wajda opravdu tuhle historickou perlu zrežíroval skvělým způsobem, film skutečně překypuje výbornými dialogy a Gerard Depardieu tady bezpochyby podává jeden ze svých nejlepších výkonů (ale vynikající je i představitel Robspierra Polák Pszoniak). Snímek se soustřeďuje na konfilikt dvou osobností Velké francouzské revoluce a na pozadí vlády teroru zobrazuje úskalí revolučních tendencí, které se bohužel opakují stále dokolečka a nevyhnou se žádné době. Zkrátka revoluce požírá své děti - tak to vždycky bylo a tak to bude. Nádhernou pointou je závěrečný výstup malého chlapce, kterak recituje zoufalému a nemocnému Robspierrovi Deklaraci občanských práv... Zkrátka Danton je úžasný film s nepřekonatelnou atmosférou a i přes neodvratný a každému jasný konec nechává diváka napnutého až do konce. Film s velkým F...

Skvělý film ze starých dobrých časů francouzské komedie. Spojení Gerard Depardieu - Pierre Richard - Francis Veber nemůže vydat nic špatného a tenhle film je toho důkazem. Originální, vtipná a ohromně svěží krimikomedie o tom, co se stane, když si tvrďák s nemehlem prohodí role... Velice roztomilá byla i malá Jeanne, která se tak hezky starala o raněnéo Lucase. Z naprosto protikladných postav, s dokonale rozdílnými osudy, se stávají přátelé, jež už zřejmě nic nerozdělí. ".. a nechcete ho raději utratit..?" :-)) Opravdu vynikající komedie!!

Za závojem komedie se skrývá vpodstatě vážné až smutné téma a Francis Veber s Pierrem Richardem je dovedli k úžasné podobě. Dokázali trefně vystihnout rozdíl mezi světem skutečně bohatých lidí a tím zbytkem a především jejich vzájemné chování. Bohatí nás mají za hračky a my bohaté za všemocné nadlidi, kteří si s námi mohou dělat cokoli. Záleží už na jednotlivcích, jestli se tomu podvolí a nechají vyhrát ješitnost boháčů, nebo se vzepřou a nechají zvítězit vlastní hrdost. Pierre Richard hraje skvělým způsobem právě toho druhého - dostane se sice do pozice hračky, ale nehodlá se s tím smířit. Skvělých scén je hodně, těžko něco vyzdvihnout, ale pro tu hlavní myšlenku je příznačný např. kontrast scén, kde si Richard tropí žerty z indiána v obchodě a kde se s ním znovu setkává, ovšem již oblečený jako kovboj, coby hračka syna generálního... Výborný film ze skvělého období pro francouzskou komedii.

Neuvěřitelně realistické drama mladé šestnáctileté dívky, která vyrůstá a žije svůj život v zapomnění a bezvýchodnosti panelákové estetiky postkomunistického Ruska. Film je především o hrozbách, které visí nad mladými lidmi, pokud vyrůstají v neutěšených sociálních podmínkách bez jakéhokoli cíle, ambicí nebo snů. Lilju opustila matka, z bytu ji vystrnadila teta a musí se protloukat spolu se svým mladším kamarádem, jak nejlíp to jde: Čichá lepidlo a nemá žádnou šanci se z toho nekončícího kruhu osudu dostat. Nakonec se nevyhne tomu nejzazšímu řešení a začne prodávat vlastní tělo. Zachránit ji z tohoto marasmu má mladík, do kterého se zamiluje a který ji slibuje modré z nebe. Vše je ale úplně jinak... Lilja 4-ever je naprosto realisticky natočený film, jehož síla je dokreslena roztěkanou ruční kamerou, stylovou hudbou, ponurými exteriéry a skvělými výkony obou hlavních postav. Když jsem tento snímek viděl poprvé, dal jsem mu 4 hvězdičky, ale teď musím jít ještě o jednu nahoru. Tohle je film, po kterém mrazí v zádech, protože tohle se skutečně děje...