EKLEKTIK

"Potřebujete pomoc, je mi to líto." Film o experimentu, který se nezdařil.

"Chytře to Somáli vymyslel, to se musí nechat." Na úvod svého komentáře bych rád uvedl, že na jednu kapku medu, se chytí víc much, než na celý sud octa, ale teď už k filmu. První dvě třetiny tohoto snímku, vypovídajícího hlavně o snaze udržet kulturní dědictví, tradice a rodinnou pospolitost, se odvíjejí velice svižně a jsou zábavným sledem několika více, či méně komických událostí, které svým tempem, doslova koncentrují divákovu pozornost, což se však, bohužel nedá říct o poslední třetině, která znatelně ztrácí dech a divákovu pozornost tím prakticky rozptyluje, až dospěje do komplikovaného, ale šťastného konce.

"Každá sezóna má tři, stále se opakující krizový tejdny: Máje, masopust a když přijede pouť." Bohužel, pro mě je to jen "One man show", Miroslava Krobota, ve které se donekonačna řeší, jaká bude sestava, jaká bude taktika, kdo bude trenér, kdo bude kapitán a jestli bude pouť a nebo zápas.

"Sakrblé, mondié, zas ňákej malér." Televizní pohádka, ve které je spící princezna a není to "Šípková Růženka" a ve které jsou trpaslíci a není to "Sněhurka".

"Je to se mnou v poslední době, nějak moc špatné." Kostýmní studiová podívaná, jejíž tajemnou snovou atmosféru, dobře dokresluje hypnotická hudba Ladislava Simona a podmanivý komentář Eduarda Cupáka, jehož jméno se nějak vytratilo ze závěrečných titulků.

"Pojďte lidi, vypadnem a budem doufat, že už se to přehnalo." Typický příklad toho, že špatná reklama je taky reklama a musím zde konstatovat, že i já jsem se stal její obětí, protože oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.

"Zachovejte klid, to je naprosto normální." Lassie se vrací, Batman se vrací, Mumie se vrací, Kuky se vrací a tak se vrací i Superman a bere si s sebou svůj skvělý hudební motiv Johna Williamse, své skvělé trojrozměrné létající titulky, svého úhlavního nepřítele Lexe Luthora, svou úhlavní přítelkyni Lois Laneovou, ale konečně i adekvátní speciální efekty, společně s reinkarnovaným Marlonem Brandonem a příběh, který je plný narážek na původní Supermanovy filmy, na celosvětové problémy a samozřejmě i na jeho alter ego, Clarka Kenta, včetně jeho schizofrenní situace, týkající se jejich femme fatale, která zde dostává daleko větší prostor a tím slouží k hlubšímu poznání psychologie titulní postavy, čímž však odsouvá ostatní dějové linky na druhou kolej, ale zároveň nebrání tomu, aby Superman mohl překonat, sám sebe.

"Dejte si taky, vodměňte se trošku." Ať si každej píše, co chce, ale mně se to líbilo. Vždyť jde vlastně o neuvěřitelně lidskej příběh, vyprávějící o tom, jak by na sebe mohli bejt lidi hodný, o tom, co je to vopravdový kamarádství a o tom, jak zaplnit prázdnotu v lidskejch životech, kterej je navíc docela zábavnej, teda aspoň z poloviny, ale jehož konec, mi teda připadal, až moc přitaženej za vlasy.

"Každý to vydrží, no a pak to zase zapomeneš." Na úvod mého komentáře bych rád uvedl, že mě děj tohoto "feel-good" filmu celkem zabavil a že byl takřka beze zbytku zaplněn různými dějovými zvraty, které na mě však působily dost rozporuplně. V jeho příběhu, přeskakujícím na samém začátku z jednoho časového úseku, do druhého a doplněném snovými sekvencemi, totiž dochází k příliš neuvěřitelným náhodám, jako je třeba záměna hlasu hlavního hrdiny, s hlasem vycházejícího z televizního přijímače a iracionálním situacím, mezi kterými je určitě nejnemožnější, ta s pochodujícím ježkem a dekapitovanou hlavou, na jeho zádech. Další rozpaky, pak ve mě vyvolala i samotná myšlenka této komedie, která na jednu stranu obhajuje možnosti zabraňující nechtěnému početí a umělého přerušení těhotenství a na druhou stranu, je dost alibisticky kritizuje, zjevně pod strachem z veřejného mínění. Rozporuplný pocit, se mě také zmocnil, hned při jedné z prvních scén, v nichž došlo k výměně partnerek, kdy se původní Michalova dívka Jana, vyspala s Jiřím a Michal se vyspal s Jiřího původní milenkou, modelkou Zitou, kterou tak skvěle ztvárnila Dorota Nvotová, jejíž koktání její roli ohromně zlidštilo a bylo to to první, co mě na tomto snímku zaujalo, stejně jako docela brutální dekapitace, záběry připomínající film "Kdopak to mluví", scény, jakoby vystřižené z dokumentů o pohlavním rozmnožování, televizní studio s bránou, ve tvaru kosočtverce a herecký výkon, bývalé dětské hvězdy Moniky Kvasničkové, v roli Zitiny matky. Na závěr bych ještě rád napsal, že i když je podle tohoto snímku největším zločinem neplodit, tak největším zločinem, bývá plození zla.

"Tohle, si budu pamatovat." Motoristický příběh, natočený podle zadaného tématu "Nevíš o nějaké protekci?", vyprávějící formou hraného dokumentu o tom, kolik toho člověk musí někdy udělat, aby něčeho dosáhl a že je někdy každá práce marná, ve kterém hraje Vladimír Menšík kromě sebe, ještě vedoucího prodejny Studničku, kováře Pradlenku z Babic, pana Kozu z pneuservisu, recepčního v hotelu, pana Horu ze hřbitovní správy a řidiče Avie.