forsythia

Pěkná atmosférická pohádka. Až půjdu v létě trávou kolem vody, nesmím si zapomenout zrcátko.

Divný film. Emočně se mě vůbec nedotkl, jako bych se na ten příběh dívala z dálky. Očekávala jsem zkrátka víc.

Už mi tam chyběla jen ta apokalypsa.

Nápad geniální, vizuální ztvárnění fantastické, příběh průměrný, hlavní dvojice si mě za celou dobu nějak nezískala a závěr, že jsem z něj celá vzhůru nohama. Ještě mohli dodat, že v pohádkových knihách v obou světech nyní máme nádhernou formulku: "láska je silnější než gravitace". Nadhodnocuji, musím kvůli těm prvním dvěma věcem.

Vybrali si příběh rodinky, která z toho vyvázla bez ztrát na životech, jinak by to nebylo ono. Přitom těch příběhů byly tisíce. Jen asi většina z nich byla nezajímavá a člověk by se u nich náležitě nedojal, spíš by propadl depresi. A vlastně - zajímalo by mě, jestli jsou v takových situacích lidi spíš solidární, nebo spíš hyeny. Mně nikdy o krk nešlo, tak nevím.

Kdybych se stejnými brýlemi mohla podívat na souvislosti svého života, asi by byl jeden příběh o útrapách japonské kočky, druhý o budoucnosti plné výtahů, co nikdy nejedou tam, kam si přejete, třetí o naplněné romantické lásce irské či welšské princezny... Zase mám zkrátka smůlu, že někdo jiný tenhle nápad dostal a uskutečnil dřív než já.

Jsou chvíle, kdy vážně nemám Strach pustit si pohádku. Tahle mě nezklamala ani v nejmenším. Ono už dnes není samozřejmostí, že má pohádka hlavu. Tím méně, že má i patu. Tahle nejen, že obě měla na svém místě. Bylo to milé pohlazení po duši, s právě tak akorát dostačující dávkou humoru, napětí i romantiky.

Tak nějak nevím. Pohádková klasika trošku okořeněná, pardon, vlastně osolená špetkou podzemní jeskynní nadpřirozené temné atmosféry. Abych to shrnula, čekala jsem větší paskvil. Takže mě tahle pohádka vlastně příjemně překvapila. No a kdo vlastně za co mohl a jestli si kdo zasloužil či nezasloužil... to pořádně nevyřešil ani scénář, já to taky řešit nebudu. Přiznám však, že jsem byla zvědavá, což byl asi hlavní motiv, proč jsem tu pohádku vůbec dokoukala.

Patrasová tehdy ještě netrapčila s žížalou a byla mladá a hezká. Navíc je tohle jedna z mála těch humorných pohádek, které mě dokážou opravdu pobavit, kde vtipy vyznějí opravdu vtipně a nejsou trapné. Asi to bude dáno i tím, že je to podle Wericha, jehož humor trapný zkrátka není. Ovšem dovedu si představit, že i inteligentní předloha může být dokonale zpackána. Tady tomu tak naštěstí není.

Mně se postava hraběte tak strašně moc nelíbila, až mi to zkazilo dojem z celé pohádky.