blanic

Narozdíl od stále zmiňovaného Pulp fiction je tento bravurní snímek natočený zcela navážno, což mu dává drobné body navíc. Musím dodat, že Amores perros jsem viděl až po zhlédnutí 21-ti gramů a moje očekávání byla opět téměř beze zbytku naplněna. Famózní režisérská práce, tempo se mění v neobvyklých sinusoidách a děj je absolutně nepředvídatelný. I prostřední, poněkud rozvláčný, příběh s hledáním psa Ritchieho pod podlahou v sobě skrývá zvláštní mysteriózní nádech. A konečné rozhodnutí a proměna starého nájemného vraha ve mně vyvolaly opravdu velmi silné emoce. Působivý snímek stojí za několikero podívání.

Už ne!!! Hlavně už netočit žádné další vetřelce!!! Tohle je výsměch všemu předchozímu. Nápad s Ripleyovými schopnostmi není špatný, ale využila jich především u basketbalu. Jinak pohádka o drakovi, kterého maminka (nebo vlastně už babička) zabila, aby zachránila svět. Jak dojemné. NO FUJ!!!

Geniální počin pánů Lipského a Brdečky. Vynikající souhra americké dokonalosti a elegance v podání Michala Dočolomanského a českého důvtipu, ale i malicherných slabostí v zastoupení nezastupitelného Rudolfa Hrušínského. Parádní práci s Adélou předvedl Jan Švankmajer. Prostě úchvatná česká komedie, na kterou se nezapomíná. Teda.. když jich zajímaj dějiny, tak tomuhle říkám historický datum.... narodilo se flekovský...

Úvod mě velmi příjemně překvapil. Žádné mazlení se s pozůstalými z druhého dílu včetně dvanáctiletého děvčete. Jediná přeživší Sigourney Weaver opět rozehrává jedinečný herecký koncert plný strachu, zarputilosti i beznaděje. Výborný je i Charles Dance, ale to je, co se herectví týče, asi tak vše. Ostatní role působí naprosto béčkově, stejně jako mariňáci ve dvojce. V podstatě je příběh postaven velmi slušně. Režie Davida Finchera se znovu spíše přiblížila Scottově nedostižné jedničce, ovšem celkový dojem kalí těžce zpackaný, patetický závěr.

Pro mě velké zklamání. Všechno, co zdobilo první díl, je tu tvrdě pošlapáno nevěrohodnými hereckými výkony mariňáků, jejich obřími kvéry a přihlouplými hláškami. Tupost mariňáků v čele s Vasquézovou je chvílemi až směšná. Na scénu, kdy právě Vasquézová přeruší varovný výklad Sigourney (ta jediná tu splňuje pomyslné měřítko kvality), jsem se musel dívat skrz prsty. Pilotka přepravního modulu má ve vesmíru sluneční brýle jak v Top gunu. Strašné. Film trvá dvě a půl hodiny. Nejdříve nás pan Cameron zahrne hodinou přehnaného chvástání, pak zase hodinou a půl téměř nepřetržité akce, která svou jednotvárností začíná pomalu nudit. Jednu chvíli jsem si říkal, ať ti mariňáci padají jak hrušky, ať už je konec. No jo no... málokteré pokračování přebije svou jedničku, ale tohle je pro mě opravdu výbuch. Bohužel.

Bezkonkurenčně nejpůsobivější film z celé vetřelčí série. Právě skutečnost, že ústředního netvora si můžeme v plné kráse prohlédnout až v úplném závěru, dělá tento snímek premiantem mezi filmy, u kterých je potřeba ocelových nervů. Výběr Sigourney Weaverové byl podle mě velmi šťastný. I přes nervydrásající atmosféru Sigourney neztrácí svou ženskost. Až na pár detailů, nad nimiž se spíš pousměju, než že bych je kritizoval, považuji toto dílo za skvost kinematografie minulého století.

Jelikož Stanley Kubrick splňoval podle mě stejné parametry ve světě filmu jako Mozart v hudbě, byl jsem rozladěn hereckým obsazením v jeho posledním díle. Především Tom Cruise mě nikdy příliš nepřesvědčil... Až nyní. Společně s Nicole, která působí ještě o stupínek lépe, rozehráli parádní intimní partii, při níž se občas zapomíná dýchat. Scéna, při níž je Tom na rituálních orgiích odhalen je fantastická. Za lidskou zvrhlou zvědavost následuje až příliš absurdní trest... Režie si opět chvílemi pohrává s divákovou trpělivostí, ale jen proto, aby umocnila nekonečnost celé té neuvěřitelné noci. Na konci samozřejmě žádný happyend s vystřílenými zásobníky, závěr je strohý, všeříkající. Osobitost Stanleyho Kubricka mi bude ohromně chybět. Klaním se, Mistře...

Je smutné, že na tak brilantní komorní drama jsem dostal odvahu podívat se až teď. Herecké výkony dvojice Brzobohatý - Bohdalová jsou strhující. Ten strach z estébáků je chvílemi skoro až hmatatelný. Pocit, že mám byt plný štěnic a před domem stále stojí nějaké auto, nahání hrůzu. Scény z večírku zachycené z vlastního pohledu působí deprimujícím dojmem a tlačí diváka do pohovky. Odvaha natočit takový snímek v takové době by si zasloužila oskara.

I když nejsem ortodoxním fanouškem komiksu, úvodní scény mě usadily pevně do křesla s pocitem, že se na film bez potíží dodívám. Jenže se stalo přesně to, co nejvíc nesnáším - vcelku úspěšně odhadovat scénář dvacet minut dopředu. Procitnutí hlavního hrdiny z vlastní ješitnosti je sice chvályhodné, ale také v podstatě jediné, co nám asi chtěl autor za celé dvě hodiny sdělit. Co se týče hereckého obsazení, nevím, proč se hvězdy typu Hopkinse či Portmanové zahazují na takovém braku. Krále Asgardu by s palcem v puse zahrál i můj senilní soused... Takže jedinými pozitivy zůstávají jako vždy výborné technické zpracování a nedokončený happyend, který v dalším pokračování opět neuvidíme atd.atd.

Zprvu jsem si říkal, co to proboha je? Co je to zase za pokus? Vydržel jsem jen proto, abych zjistil, jestli se křivka napětí nezvrátí rapidně vzhůru. A nezvrátila. A právě asi uprostřed filmu, v době největší nudy, jsem najednou zpozoroval, že mě to vlastně začíná bavit. Syrová pravda a parodie na v podstatě docela řešitelné životní situace v jednom. Humor zapuštěný do trapného prostředí nabývá na intenzitě. Budař a Liška jsou v tomto mistry v oboru. Obdivuji odvahu se do takového pojetí pustit. Velmi dobré. Poprvé jsem v tomto komorním dílku objevil Jana Budaře a od té doby na něj nedám dopustit.