Damnsinead

Romantika jak stehno kdesi z australského zapadákova. Vyvolává silné pocity ospalosti.

Mladá Billie Jean a její bratr se nespravedlivě dostanou do křížku se zákonem, tak musí utéct. Policie není schopná chytit bandu děcek v autě. Z Billie Jean se stane idol mládeže s tisíci nadšených fanoušků. I když na svům útěku spáchá hodně vylomenin a xkrát poruší zákon, nakonec všechno dobře dopadne, Binx dostane zpátky opravený skútr a úchylové dostanou po zásluze nakopáno do rozkroku. Krásná pohádka o tom, že spravedlnosti se může dočkat i osoba, která žije v přívěsu. No, abych jim úplně nekřivdila. Kdybych byla mladá Američanka v polovině 80. let, pravděpodobně bych jim to sežrala i s navijákem.  Hezky se na to kouká. 50%

Donny by se rád stal komikem, ale nemá k tomu žádné předpoklady, tak se živí jako barman. Jednoho dne udělá čas smutné ženě a ta mu ze života udělá pěkný cirkus. Martha, jak se žena představí, vypadá na první dojem jako neškodná osoba. Bohužel pro Donnyho je to 'profesionální' stalkerka. A z Donnyho se stane její další oběť. V průběhu seriálu dozvíte, že i když je duševně nemocná, je schopná bez problémů držet projevy své nemoci na uzdě.  Jenže Martha to nechce a nechává svou obsesi řádit. Zároveň je ale dost mazaná na to, aby se vyhýbala policii a v případě potřeby hodila vinu na Donnyho. Prostě noční můra. Donny je sice oběť, ale sám neví, co chce. Otálí s nahlášením Marthy na policii, zamlčuje důležité informace a pořád dělá nelogická rozhodnutí. I když, od kdy se lidi chovají logicky? Zejména lidi jako Donny. A proto noční můra neskončí, ani když za Marthou zaklapnou mříže.  Jessica Gunning a Richard Gadd jsou ve svých rolích skvělí. Chvíli je litujete, chvíli jste znechucení anebo zaskočení dalším vývojem událostí. Sobík vás chytne hned na začátku a nepustí až do konce. Délka epizod je akorát. Konec není žádný happyend, ale to se dalo čekat. 95%

Dost frustrující epizoda. Martha se pěkně vybarvila a Donny neví, co chce a chová se jako blázen. Místo aby poslechnul svou přítelkyni Teri a nahlásil Marthu na policii, podporuje ji v její iluzi. Marthino chování zachází do extrémů. Donny se naopak distancuje od Teri.

Ligvista Milo si splní svůj dávný sen a přidá se k výpravě, která má za úkol objevit Atlantidu. Což se jim podaří. A aby toho nebylo málo, obyvatelé jsou stále naživu. Bohužel, na vyspělou civilizaci Atlanťané zřejmě příliš chytří nejsou. Nedokážou číst vlastní písmo, ani nastartovat svoje vznášedla, ani se nedokážou sami bránit. Všechno jim musí ukázat skvělý zachránce Milo. Disney na přelomu tisíciletí zkoušel jiný styl než stereotypní muzikály, a tenkrát vznikly asi nejlepší kousky, které překvapily zajímavým námětem a byly schopné zaujmout i dospělé.  Bohužel Atlatida k nim nepatří. Sice to opravdu není typická disneyovka, a má zajímavý steampunkový vizuál, ale obsahově je tenhle kousek úplně prázdný. Nepříliš objevná a stokrát ohrkaná pohádka.

Film zpracovává dochované legendy a historické události na Velikonočním ostrově, kdy probíhalo masivní odlesňování a tím pádem i úpadek kdysi prosperujících domorodců. Příběh o potyčkách mezi klany a stavění soch ovšem ustupuje do pozadí, protože hlavní téma filmu je milostný trojúhelník.  Právě ten vyprodukuje spoustu logických přešlapů, Jak těhotná žena přežila půl roku ve stísněné jeskyni bez možnosti pohybu a bez denního světla? Jak se jí po porodu zázračně vrátil zrak? Kdyby se radši víc věnovali tomu úpadku. Tohle by se ještě s odřenýma ušima dalo považovat za průměrný historicko/dobrodružný film. Co ale Rapa Nui úplně zabilo, je zvolený jazyk. Všichni domorodci mluví perfektní angličtinou. Což je na pár facek, vzhledem k tomu, že Rapanuiština se dochovala a stále má mluvčí. Bylo by tak těžké naučit herce pár dialogů v cizím jazyce?

Nepříliš objevná groteska, které by nejvíc prospělo výrazné zkrácení.

Japonci většninou horory umí, ale tenhle se tolik nepovedl. Knížku osekali natolik, že do filmu se dostalo jen to nejpodstatnější, Řemeslně sice pořád odvedli dobrou práci, ale Kruhu se nedaří vybudovat nějaké napětí ani atmosféru a nedokáže diváka děsit. A Sadako si taky moc neužijete. 60%

Od odpadu to zahraňuje pár povedených scének (třeba patnáct přikázání nebo poslední večeře). Ale většina filmu je v tom lepším případě nuda, v tom horším úplná zhovadilost.

Malý Ali ztratí boty své mladší sestry, a to představuje velký problém, protože na nové zkrátka rodiče nemají. Děti po pořeší tím, že si půjčují Aliho tenisky.  Pak se Ali dozví, že vítězové školního závodu můžou vyhrát nové tenisky. Tak si vyřve účast v závodě a navzdory výhře je zklamaný, protože tenisky byly až za třetí místo. Zklamaně přichází domů...a je konec. Malá Zahra nakonec asi chodit bosa nebude, protože v krátké scéně, kdy se otec vrací z nákupu, mimo jiné veze i dívčí botičky. Vyvstává jiný problém- co bude nosit Ali, když si tenisky během závodu úplně zničil? Divák může jenom doufat, že jim zbylo dost peněz, aby koupili boty i Alimu.  Asi jsem moc rozmlsaná, ale moc mě tenhle příběh nedojal, I když oceňuju přirozené herectví ústřední dětské dvojice, absenci kýčovitých scén a přehnané snahy diváka rozplakat. Bůh nedopusť, aby se takový námět dostal do drápů třeba Bollywoodu, dokážete si představit, co by stvořili? 50%