HrudkaJ

Celý film stojí na hereckých výkonech, z nichž bych chtěl zvlášť vyzdvihnout vedlejší role Jana Hájka a Lucie Žáčkové.

Výborné výkony Jiřího Schmitzera a Petry Špalkové. Občas ten film sice působí trochu divadelně, ale je velmi dobře napsaný, takže to vůbec neruší, naopak. A cením si odvahy, s jakou je to natočeno a dotaženo v podstatě až do konce. A protože se takováto syrovost a ještě k tomu v českém prostředí jen tak nevidí, snad vznikne podobných filmů i víc.

Mně se to líbilo a na to, jak bych těmto lidem spíš přál, aby zůstali sami, než se trápili s takovýmito vztahy, ne-vztahy, tak na druhou stranu mě to celkem přesvědčovalo, jak je ta samota vlastně neudržitelná a jak je někdy lepší procházet si těmito nezúčastněními a vyprázdněnými pokusy o jakousi lidskou přítomnost, než se dojímat nad tím, jak se máme všichni rádi a jsme spolu spokojení, když to ani není pravda. Čili jako jistá generační výpověď mě ten film rozhodně nezklamal a je vlastně i dost přesný, až z toho trochu mrazí. Posedlost vším možným by sice asi vypadala ještě trochu jinak, ale chce-li dnešní člověk především dosáhnout nějaké té rozkoše, asi mu nic jiného nezbývá. A co mi přišlo zvlášť poutavé, je jistá bezvýchodnost toho filmu, jež sice zachrání až ty dvě děti v jednom, ale nakonec jsem to té holce i přál.

K dokonalosti tomu chybělo pořádně rozstřílet to léčitelství (a nedělat si z toho jen trochu hloupou legraci) a čekal jsem, že ta smrt bude dramatičtější. Ale jinak skvělý film. Bolek Polívka po delší době hraje zase něco pořádného a Alena Mihulová, to je návrat jako hrom.

Mým největším přáním je, aby se mě někdy někdo zeptal na to, jaké je mé největší přání.

Pokud je jediným smyslem lidského života zachování lidského rodu, pak se ještě máme na co těšit.

Nejlepší způsob, jak někomu zprotivit zájem o opačné pohlaví je ho s někým seznamovat.

Je to líp natočený a zahraný než vymyšlený. Takový milý dojáček o tom, jak jsou ti dospělí občas děsně hloupí a ty děti, pokud si teda na ty dospělý nehrají, děsně chytrý.

Takhle nějak by měl vypadat portrét veřejně známé osobnosti v éře masmediální komunikace.

Asi tak po hodině a čtvrt to začne být i docela zajímavý, jinak mě spíš fascinovalo, jak se o takovém nesmyslu, jako přítomný okamžik, dá udělat film, asi kouzlo nebo co. A pak jsem si říkal, co všechno s lidmi dělá láska, resp. k jakým momentům se uchýlí (sundat si tričko už je určitý rituál). Mohlo to být mnohem lepší a ze strany té holky snad i cudnější, ale taky mnohem horší, tedy romantičtější, ale naštěstí to uhráli.