anais

Nevím nevím jestli to tak tehdy John Huston myslel, ale u Africké královny jsem se nasmál víc než dost. Ano, je to komedie, ale příběh je tak naivní (aspoň dnes tak působí, i když i v době svého vzniku se jistě jednalo o oddychovou záležitost), až se divák směje v momentech, které jsou míněny vážně. Tento nedostatek paradoxně přispívá k velmi příjemné nostalgičnosti, která z Africké královny čiší. Dále pak tam, kde zklamává příběh všechno vynahrazuje Bogard a Hepburnová, a jejich skvělé výkony. Na druhou stranu Hustonova režie mi přišla rutinérská, bez nějakých zajímavějších nápadů (snad jen ten úvodní černošský „zpěv“ v kostele působí velmi emotivně).

Taková profesionalita se u nás dnes už nevidí (nejsou pro ni bohužel podmínky). Reálie všech těch zemí působí velmi věrohodně, herci jsou maximálně charismatičtí, a příběhy neskutečně zábavné a zajímavé. Možná nejlepší český seriál vůbec.

CImrmany mám rád, ale většinou se nesměju jejich vtipům. Spíš se z nich potichu těším. "Cimrman v říši hudby" mě ale rozesmál. A to hlavně v druhé polovině, kdy je předváděna Cimrmanova opera Úspěch českého inženýra v Čechách. Pěvecké výkony, taneční čísla, i samotná hudba Jana Klusáka jsou ukázkou perfektní parodie. Je tu znát skvělé odpozorování různých prvků, ze kterých se skutečné opery skládají, hudba je plná známých motivů, které na diváka/posluchače spiklenecky pomrkávají, dávaje nám nenápadně najevo, že Cimrman přicházel pozdě i s geniálními hudebními motivy. Zpěv hlavních představitelů dokazuje, že tito vědci dokaží pro divákovu osvětu dojít skutečně až za hranice svých možností. Cimrman v říši hudby se od ostatních her DJC liší propracovaností hudebního čísla. Díky němu patří k tomu nejlepšímu, co v tomto divadle vzniklo.

Člověk se z toho moc nedozví, ale je to náramná zábava.

Mě samotného můj názor děsí, ale Svatba upírů je prostě zábavnější, nebo přinejmenším tak zábavná jako původní Polanského Ples upírů.

Měl jsem doma dvě gramodesky šmoulích písniček, které zpíval výkvět českého popu 80 let a velmi jsem si na tom ulítával. Ale to ve školce asi všichni:) Seriál ale stojí za to i v pokročilejším věku!

Nikdy jsem neměl rád Jakea. Řeší případy tím, že se zamiluji do nějaké vražednice a všechno věří jí všechno co mu nabulíkuje, a na konci ji musí se smutným, trpitelským výrazem zatknout. Ten tlustý pán a pes byli mnohem lepší.

Nejlepší na filmu je Brando a jeho skvělá kreace "malé, zaskočené dušičky" v mohutném těle. Ostatní vůbec není špatné, a na svou dobu to bylo možná i kontroverzní, dnes už to má ale trochu ohlazené hrany.

Vizuálně úžasné. Děj mě z počátku bavil velmi, potom trochu méně, a na konci jsem byl stržen tím, jak do sebe všechno začalo zapadat. Po rozpačitých bratrech Grimmech Gilliam natočil svůj snad nejhezčí film.

Antiwstern z Austrálie napsaný Nickem Cavem. Krvavý, propocený, zbitý. Nikam nespěchá. Líbilo se mi jak si Cave nehollywoodsky pohrává s postavami. Jde ještě dál než jen ke hranicím antiwesternu jak ho známe třeba z Eastwoodových nesmiřitelných. Caveovi postavy nejsou obklopeni krásnou přírodou. Nejsou polepšeni, neprozřeli. Jsou obklopení pískem, sluncem a smrtí. Líbivé britské domky tu působí nepatřičně, cizácky. Tehdejší Austrálie je tu ukázána jako země, ve které se není kam schovat, kde je každý omylem. Za trest. Ten film je tak šíleně krutý, až je v tom něco poetického.