anais

Je jasné, že Rocky je Stalloneho životní role. Nikdy ji nepřekonal, a už ani nepřekoná. Jako scénárista má tuto postavu dokonale zažitou. Vkládá Rockymu do úst jednoduchá moudra, která ze zestárlého, mnoha souboji podrceného obličeje znějí překvapivě uvěřitelně. Stallone má také velmi dobrý cit pro načasování humorných situací. Pokaždé, když jsem film viděl, diváci se vždy smáli přesně tam, kde měli. Přitom Stallonovi se podařilo vytvořit film, který se nebere tak úplně vážně, a přes to nesklouzává ke karikatuře sebe sama, jako třeba Schwarzenegger v Terminátorovi 3. Dalo by se říci, že jeho přístup ke kultovním prvkům Rockyho vesmíru se podobá Tarantinovu zacházení s odkazem sedmdesátých let, nebo Abramsovým pohráváním si se seriálovými klišé, přičemž netvrdím, že Stallone je tak dobrý scénárista nebo režisér, jako tito dva! Ať už je to tradiční výběh do schodů před philadelphskou galerií (se psem v náručí) nebo příprava na trénink (obohacená o důchodcovské povzdechy) , vždy to funguje jako dobrý vtip, nostalgická pocta časům minulým a současně opodstatněná (vážná) součást filmu. Film trvá 103 minut a i přes to možná uplyne příliš rychle. Většinu filmu se mluví, pak následuje rychlý souboj, a je konec. Jak jsem zmínil výše, celý film působí spíš nezávisle, skromně. Z umírněného, vyklidněného stylu vybočuje až závěrečný souboj z Las Vegas. Tady se Stallone pokusil o dosažení větší realističnosti za pomoci prolnutí klasicky filmově natočeného souboje se záběry televizních kamer HBO. Divák tak má pocit, že se dívá na skutečný televizní zápas, na druhou stranu jsem se těšil na mnohem kontaktnější, a řekněme filmově nereálnější souboj. Závěrem: Stallone chytře vybírá z minulosti to nejlepší a míchá to do sympatického celku, který potěší každého fanouška Stallonových filmu z let osmdesátých. I když, spíš sedmdesátých.

Nezasmál jsem se ani jednou, a dokonce mi ani nepřišlo, že by to ode mě (od diváka) tvůrci vyžadovali. A nebo mi unikl fakt, že tenhle film prostě není komedie. Ale není to ani drama, thriller, akční film, nic. Je to jen nemastný neslaný přírůstek do už tak nemastné neslavné rodiny přírůstků dřív (asi) zajímavé série. Možná až mi bude čtyřicet, tak si budu říkat - Dušan Klein skutečně vystihl mou situaci. Dnes si ale říkám, že by bylo hezké, kdyby Klein s Křížem natočili film o něčem úplně jiném, pokud možno s nějakým jiným hrdinou. Tohle nikam nevede.

Sice mi uniká, proč to Mel Gibson natáčel v zaniklém jazyce, a nějak se mi v tom nechce hledat souvislosti se současností (až na nějaké obecnosti typu „zkažená kultura se blíží ke svému konci“ tam stejně asi nic jiného není), přesto se mi film velmi líbil. Apocalypto ukazuje pouze hrdinovu cestu z bodu A do bodu B a zpět. To všechno džunglí, bez zbytečných odboček (dějových i prostorových). Překvapilo mě, že film není zdaleka tak krvavý jak se o něm tradovalo. Je tu sice pár precizně nasnímaných krvavých vodotrysků, jen však v míře malé! Hrdinovo zavlečení do hlavního města indiánské říše působí jako z nějakého velmi surrealistického snu. Jako by ožili Boschovy obrazy a smíchaly se s něčím od Toyen – je to brutální, vyprahlé, pestré a přitom strašně chladné. Jako kontrast pak působí záběry z džungle a eliminace krvelačných „měšťanů“ za pomoci přírodních živlů…

Příběh ničím moc nepřekvapí, i když je tu ale pár poměrně vydařených vtipů, a fakt, že hlavní hrdinkou je žena, tomuto snímku také přidává na zajímavosti. Po scénáristické stránce tedy lehký nadprůměr (v rámci čínských kung-fu filmů). Co se akce týče, první liga:). Režie se ujal zkušený Yuen Woo-ping, a pod jeho choreografickým vedením se Michelle Yeohová stává jakýmsi Jackie Chanem v sukních. Krom toho, že jsou souboje samozřejmě perfektně propracované, obsahují i notnou dávku humoru. Občas to sice trochu zavání létáním na lanech, ale jinak se Michelle snaží jak jen to jde, a výsledek skutečně stojí za to.

Jít na to do kina byl zážitek. Po dlouhé době skutečně kvalitní Arnoldův film na plátnech. Film jsem ale nedávno opět viděl, a to kouzlo, které bylo výsledkem radosti z příjemného setkání s oblíbeným kulturistou, je pryč. Mostowův film postrádá hloubku, která byla tak příznačná pro Cameronovi filmy. Pravda je, že se o to ani nesnažil. Terminator 3 je akční jízda ze staré školy, a jako taková to není vůbec špatné. Při srovnání s předchozími díly mi ale pár věcí vadilo. Barevnost obrazu se posunula od chladných, namodralých odstínů do prosluněných tónů žluté a červené. Ta tam je všudypřítomná deprese. Terminatrix je sice pěkná slečna, ale její speciální schopnosti jsou příliš komplikované, nedosahuje to smrtící jednoduchosti bodných a sečných zbraní T1000. Za pochvalu ale stojí závěrečná pointa. T3 je velmi dobrý akční film ochucený notnou dávkou zklamání.

Estevezova režie kupodivu není špatná. Zajímavě pracuje s herci, sem tam se mu povede natočit slušně vypjatou scénu. K tomu mu dopomáhá i velmi dobrá kamera Michaela Barretta, která jako by v některých scénách (např.rozhovor Sharon a Demi před zrcadlem) upadala (doslova!) do podobné deprese jako hrdinové. Estevez ale zklamává coby scénárista. Příběhy postav jsou přeci jen moc schematické, točí se kolem rasových problémů, LSD, války ve Vietnamu… Asi nejnezvyklejší je způsob jakým Estevez zachází se svými hlavními ženskými hvězdami, Sharon Stoneovou, Demi Mooreovou a Helen Huntovou. Všechny tu mají společné jedno – jsou neskrývaně zestárlé, unavené životem. Jsou ošklivé. Jejich tváře jsou rozryty vráskami, zakryty tunami make-upu nebo naopak jeho absence odkrývá četná nehvězdná místa. A není to jen věc make-upu, ony záměrně zdůrazňují všechny své nedostatky. Jako by se rozhodly využít své každodenní poznatky, ke kterým se zděšením přicházejí ráno před zrcadlem. Tahle stránka filmu se mi moc líbila, protože Estevez ukazuje únavu celé Ameriky na fyzickém rozkladu několika konkrétních jedinců, a ne pouze na jejich nefunkčních vztazích. Současná Amerika postrádá vůdce hlásajícího humanističtější myšlenky. USA by si nejprve mělo vyřešit vlastní problémy (mj.rasové), než bude zasahovat do politiky jiných států, a pokud se pro to rozhodne, tak jinak než válečnou cestou. I Estevez coby režisér často abdikuje na plynulý děj, a neváhá do příběhu vsazovat Kennedyho projevy z šedesátých let, které jsou natolik universální, že platí i v dnešní době. To je někdy na úkor tempa, ale dodává to filmu na mnohem větší naléhavosti. Je to také jeden z důvodů, proč na mě Bobby působil spíš jako vysoce nadprůměrný televizní film, než film určený přímo do kin. Bobby se nesnaží být „filmový“, vyprávět divákovi zajímavý příběh, ale přetlumočit mu 40 let staré myšlenky, které jsou stále platné, a v současnosti citelně chybí.

Animace děsivá, každou chvíli přímo bijí do očí špatné textury... Často jsem vzpomínal na chvíle, kdy jsem na základce hltal časopis Klan a byl jsem uchvácen dokonalou grafikou tehdejších počítačových her... Jenže to už je deset let, a autory Pasti na žraloka očividně minul raketový vývoj, který animované filmy od té doby prodělaly. Film měl nízký rozpočet, to ho ale neomlouvá. Když už se někdo rozhodne natočit film, tak pořádně. Špatnou animaci bych asi přežil, jen kdyby byl nějaký děj! Jakýkoliv, alespoň jeden nápad, vtípek, který by pobavil! Kde nic, tu nic! V sále se mnou sedělo mnoho malých dětí, a že bych od nich slyšel nějaké radostné juchání, to taky ne. Marně hledám alespoň jednu věc, která se mi líbila. Marně.

Dějový skok o patnáct let dopředu byl asi příliš drastický. Mrzelo mě, že před Inesiným uvězněním nějak víc neprokreslili její povahu. Ten rozsudek proběhl nějak rychle, ani jsem se nerozkoukal a už jsem byl o patnáct let jinde, a o Ines sem nevěděl nic, krom toho, že je dcerou obchodníka. Nic o jejich myšlenkách, citech… Postava Goy mi přišla skvělá, přesně jak jsem si ho představoval po přečtení románu Liona Feuchtwangera. Forman s Carrierem dali vetší důraz na malířovu bezmoc změnit cokoliv….. Je pouhým pozorovatelem, který zakresluje, co vidí. Když se pokusí něco změnit, někomu pomoci, ironické a kruté španělské dějiny mu to překazí. Skarsgard to zahrál výborně. Prim má ve filmu ovšem Javier Bardem. Ztělesňuje všechno, čím byla tehdejší španělská společnost nevyzpytatelná. Během filmu je citováno hned několik konkrétních Goyových leptů z Caprichos a Hrůz války, takže mě některé záběry vskutku dostaly. Třešničkou na dortu je úplně poslední zaber, který jako by vypadl z Caprichos, ale nějak si ho z nich nepamatuji, takže se asi jedná o Formanovu a Carrierovu vlastní invenci. Film se tak stává jakýmsi pokračováním a shrnutím malířova díla. Celý film jako by tak byl namalován jeho vlastní paletou, ať už přímými nebo nepřímými vizuálními citacemi. Co se hudby týče, dmu se pýchou, ze ji napsal Čech, a je poměrně kvalitní, ale chvílemi mě nepřiměřeně rušila (v místech kde bych čekal ticho zní hudba jak z Indiana Jonese), a v pár okamžicích mi nepříjemně evokovala české televizní pohádky.

Jak je možné, že tenhle film téměř nikdo nezná?! Proč neběží každý rok pravidelně v televizi? Proč se o něm nikde moc nemluví a nepíše? A ví o něm Christopher Nolan? Film pozpátku. Happy end má dokonale vypointované dialogy, skvělé herecké výkony, které jako by vypadly z nějaké grotesky (přehnaná mimika, gesta), vynikající komentář, který vše co vidíme na plátně převrací naruby…Jsou tu i vizuálnější vtípky pohrávající si s obrazem puštěným pozpátku (Menšík kompletující manželku, „výroba“ koláčků…). Happy end je originální, vtipný, doslova vizuální žranice, a málokdo o něm ví! Neměla tohle být komedie století?

Dračí život je béčko jako řemen. Ústřední téma, jímž je Bruce Leeho cílevědomé jití si za celosvětovým šířením bojových umění, je rozmělňováno rodinnou romantickou zápletkou a akčními vsuvkami soubojů, které mají se skutečností těžko něco společného. Je škoda, že život Bruce Leeho musel být natočen zrovna tímto způsobem. Přitom Leeho život nabízel tolik příležitostí, jak natočit zajímavý příběh. Většina filmu se odehrává v období před tím, než Lee začal natáčet filmy, dokonce ještě před seriálem Green hornet. Sledujeme Leeho budování amerického snu. Zakládá školu, nachází si životní lásku, děti… Tyto věci zabírají téměř celou stopáž, zatímco Leeovo dětství v Hong Kongu nebo zmíněné natáčení filmů zůstávají opominuty. Tam, kde by mohla být zajímavá fakta jsou béčková klišé.