molotov

Roztomilý film. Sice jsem měl většinu filmu na tváři úsměv, ale nahlas jsem se nezasmál ani jednou. Ono tam ani moc vtipů není. Nejvíc se mi líbila dobová hudba, která tomu dodávala úžasné retro kouzlo. A rozestavěný Rainbow bridge taky nebyl špatný. Herci byli fajn, ale čekal asi trochu víc legrace. Navíc 116 minut je na takovýto film příliš.

S tímto filmem je to těžké. Je na něm vidět, že je už dost starý, vizuální stránka je místy strhující, jindy na hraně trapnosti. Kdyby téměř nonstop nehrála úžasná hudba, musel bych s hodnocením ještě níže. Asi dvakrát jsem si i u hudby říkal, že to nemyslí vážně, a mnohem častěji jsem byl unešen. Barevné filtry tu jsou v jednom kuse, spousta zpomalených záběrů. Jako spojení obrazu a zvuku film funguje na mnoha místech téměř dokonale. Jako vyprávění nějakého příběhu je to mnohem slabší, začátek je strašně překombinovaný a po půlhodině jsem myslel, že koukám na mexickou telenovelu. Nakonec volím v hodnocení střed. Je mi jasné, že film dokáže některé naprosto unést a někoho znechutit, ale tak už to u výrazných děl bývá.

Nikdy bych neřekl, že dokoukám německý romantický film. A stalo se. Přiznávám, celou dobu jsem přitom surfoval na netu, ale přitom jsem ten film sledoval. Hlavní postavy byly docela sympatický, humoc sice nebyl bůhvíjaký, ale nikdy nebyl trapný a přestože šlo o jedno klišé za druhým, tak jsem to v pohodě dokoukal. Asi jsem pořád v euforii, chvíli předtím jsem viděl na dvd třetího Bourna.

V podstatě dokonalá gangsterka. Seděl jsem přikovaný celou dobu a užíval si každou minutu těch hereckých, hudebních a vizuálních orgií.

Tragický životní příběh nejslavnější korejské kiseang Hwang Jin Yi jako by vypadl z pera samotného Shakespeara. Pozvolným tempem vypráví její osud, přičemž hlavní důraz je kladen na vztah s její životní lásku Nom-yim. Dále už nebudu prozrazovat. Vynikající scénář je nejsilnější stránkou tohoto filmového zpracování (již několikátého). Film je velmi výpravný, ale rozhodně nečekejte akční drama. To byste mohli odejít zklamáni. Přestože ve filmu jsou dvě velmi dobře natočené akční scény, film o nich není. Po řemeslné stránce není co vytknout, jak už to u drahých korejských filmů bývá. Představitelka titulní postavy Hye-gyo Song je opravdu překrásná a skvěle hraje, slavný Ji-tae Yu je nesmírně charismatický a navíc mu to s dlouhými vlasy opravdu sekne. Když se podíváte na jeho filmografii, tak zjistíte, že až na pár vyjímek jsou jeho filmy opravdu vynikající, téměř události a Hwang Jin Yi je dalším přírůstkem.

Videoklipy jsou úžasné všechny, nejraději mám ty od Björk. Úžasný je i ale kraťas o hovínku. Geniální nápad dovedený k dokonalosti.

Bejkárna, ve které se v záplavě podivností a stupidních vtipů najde i pár slušných fórů.

Jde o dokumentární formou natočenou rekonkustrukci událostí v iránské Samaře, kde dva američtí vojáci znásilnili a zavraždili patnáctiletou dívku. Její tělo poté zapálili a ještě vyvraždili téměr celou její rodinu. Je to celý nesmírně zneklidňující nejen tím, že kamera nikam neuhne ani v těch nejhorších chvílích, ale hlavně tím, že se to doopravdy stalo. Na konci filmu je série fotek zmrzačených iránských civilistů, především dětí. Poslední fotkou, jak jsem až doma dozvěděl naštěstí vyrobenou v počítači, je fotka oné mladé dívky, jak leží nepřirozené poloze v kaluži krve s roztaženými nohami a otevřenými očmi směrem ke kameře. Něco tak děsivýho jsem nikdy neviděl. Film nelze než doporučit, je o několik tříd lepší než Flandres s podobným námětem, který vyhrál v Cannes, ale většinu diváků pouze střídavě pekelně nudil nebo znechucoval.

No, co o této hříčce napsat? Tak zaprvé, většinu času jsem se dost nudil, zadruhé, bylo mi naprosto jedno, co se s hrdiny stane a konečně zatřetí, je to natočeno tak nezajímavým odcizeným a statickým způsobem, že se to nedá koukat. Nápad s rozdělením filmu do dvou polovin, které se dopňují je sice fajn, ale rozhodně to není něco, co by mě zabavilo na devadesát minut a nad čím bych jásal blahem. Docela chápu, že to kritiku zvedlo ze židlo, kdybych tak neměl rád Koreu, tak bych taky asi odešel. Navíc všechny mužské postavy se chovají jako psychicky narušení magoři, což mi lezlo dost na nervy.

Jednoduchý příběh inspirovaný melancholickou písničkou líčící v průběhu let vztah nevlastních sourozenců. Nádherně natočený a skvěle zahraný. V průběhu filmu se nedějí žádné krkolomné zvraty, ani ufo nepřiletí, film si plyne svým rozvláčným tempem a většinu doby hladí po duši, i když se tu nedějí jen hezké věci.