Yoshitsune

Tak tohle příjemně překvapilo, byť ze začátku bylo docela těžký, se v tom zoreintovat co a jak. Seriál na mně chrlil postavy a skoky mezi minulostí a přítomností, ale od toho druhého dílu, sem už tak nějak věděl a pak už seriál jede jako po másle. Nejlepší na seriálu je to, že neodbočuje z příběhové linky a furt se tak něco děje a to v obou, časových rovinách. Atmosféricky, je to velice slušný a v minulosti to neni jen o nějakém přežití v divočině, ale o tom že ta příroda je tam, nějaká divná, divná jako v Blair Witch. A v současnosti, se to s holkama taky pěkně sere, protože když se zde tvůrci rozhoudnou ublížit nějaké postavě či postavám, tak jim prostě ublíží a to fakt krutým způsobem. A byť po herecké stránce je to skvělý, je docela těžký si v těch postavách najít, někoho s kým by šlo sympatizovat, jelikož každá postava má nějaký ten velký varovný vykřičník a ti kteří to nemají, ti to bohužel nepřežili. Je zvláštní, že zrovna z těch všech, sem fandil katolické holce, co měla odvahu se postavit osudu.

Na tohle sem se fakt těšil, Egypt v tomhle směru nabízí spoustu témat, ať už jde o horor, fantasy a nebo nějaké historické téma. A byť se mi první díl, těžko dokoukal, jelikož celý seriál má hodně pomalé tempo, tak sem tu vinu házel spíš na sebe, než seriál. Ale s každým dalším dílem, se utvrovalo, že tohle je prostě špatné. A co je na seriálu nejhorší ? Hlavní hrdina a přestože se mi ze začátku líbilo, jeho skeptický pohled na svět a i na to, jestli existuje nadpřirozeno, tak s každým dalším dílem se mi víc a víc protivil. Protože hlavní hrdina, je prostě nerudnej protiva, který i přestože se několikrát setká s nadpřirozenem, tak na to začne věřit až v posledním díle, do té doby, si nepřipouští, že by mohli duchové, démoni, atd existovat. Nemluvě o tom, že všichni okolo se mu snaží pomoci, tak on je na ně akorát hnusnej a všem by nejraději vrazil pěstí. A když do toho připočítám fakt, že se to neskutečně vleče, vzhled duchů a monster je hodně špatný a celkově je to hodně nezáživný, tak tu jednu hvězdičku dávám, za celkem solidní Haiku.

Taková ta klasika, kdy několik hlavních postav hledá svoji rovnováhu, učí se mít sami sebe rádi a postavit se svým démonům. A bylo by to i fajn a to i přestože, sem tohle téma už viděl stokrát, problém spočívá v tom že to stokrát, bylo jinde lépe zpracováno. Tady se do vážných témat, míchá humor, který je většinu dost špatný a když neni špatný, tak je spíš takový na lehké pousmání. Z těch všech podivných postav, mi překvapivě sedla Jacqueline, která nebyla tak otravná jako zbytek. Naštěstí sou teď na Netflixu jen první dvě série, takže se nemusím dívat na další dvě zbývající a přesto můžu mít ze se dobrý pocit, že sem seriálu dal svůj čas a mohl ho tak náležitě ohodnotit.