meatball

Vyzdvihl bych sound. Ne přímo hudbu, tu si nepamatuju, ale práce se zvukem je skvělá a spolu s nejnejrychlejší kamerou prostě funguje. I když to může občas vypadat levně. Jsem rád, že Smith respektuje žánry a nesnaží se za každou cenu do filmu dostat některý ze svých trademarků. I předlouhé rozhovorové vsuvky (které se spíš zrovna dostávají do módy) nenudí a dávají možnost si odpočinout, když záměrně třeba i uprostřed bojové vřavy úplně náhle utlumí tempo. Jednání některých postav a jejich rozhodnutí (Goodmanův ATF nadřízený na telefonu, šerif, ...) se ve filmu nijak nehodnotí, je strohým popisem situace a nechává diváka udělat si názor. Snad přesně stejný prostor je věnován obou stranám. S hrubou nadsázkou se dá i říci, že díky konceptu si můžete vybrat, komu budete fandit.

Nemyslím si, že si tu JJ na něco hraje. A těší mě, že si rád hraje. Poctivá pocta Spielbergovi a dalším tvůrcům a snímkům, která nepotřebuje haldy popkulturních odkazů. 3 a půl.

Mě se to fakt vole líbilo. Řehořkovi už teď může mnoho českých „tvůrců“ tak akorát líbat nohy.

Nejsem k mistrovi nekritický a proto si dovoluji se u Lolity nudit.

Don´t stop!

Tohle se velmi nepovedlo. Přes všechnu špínu a agresi z dob úsvitu civilizace jsem se neskutečně nudil. A pořád nemůžu pochopit, jak někdo může mít krk širší než hlavu :)

Myslím, že Corbijn by se měl nad sebou zamyslet. Rádoby artové cosi, a navíc v tom Klůny jezdí Fiatem. Klůny vůbec hraje v tomhle filmu úplně všechno. Vrchol jsem zažil asi ve druhé minutě, kdy Američan nemilosrdně odpráskne svoji lásku a ukáže, že má vyšší cíle. Záhy však dochází k prudkému ochabení a rozehrává se pitomá hra několika postav, která vydrží až do konce. Většinu toho času koukáme na pomalé záběry Klůnyho jak něco kutí, čumí nebo se zase bojí. Je opravdu blbé, že nikdo nemá jasný motiv. Gratuluji také k mimořádně otravné hudbě.

Kdo jiný mohl režírovat Tron: Legacy než právě Kosinski, skutečný vizuální fetišista. Ač se na to pěkně dívá a musím říct, že i scénář mohl být tisíckrát příšernější, stejně jako jeho předchůdce je snímek odsouzen k zapomenutí.

Mnoho příjemných překvapení a možná nezapomenutelných momentů. Když Marshall dvakrát shazuje indiánské dítě z verandy, je to nechutně k popukání. Pravá atmosféra, propracované hlavní i vedlejší postavy. Dlouhé dialogy a situace, co vám dávají pocit, že ten svět existuje a zároveň se nebere tak vážně. Po několika nudnějších filmech jsou Coeni zase na koni.

Nudná krása. Podobný film sice asi není, obsazení a hudba mi přišly skvělé ale co naplat, Darrenův styl přestává naplňovat mé představy.