Morien

-"Is that a rain coat?" -"Yes, IT IS!" ♥♥♥ MŮŽE OBSAHOVAT (A TAKY ŽE OBSAHUJE) SPOILERY. (Varování: Tento komentář je stejně šílený jako film samotný, takže si řádně rozmyslete, jestli ho opravdu chcete číst.) Americké psycho je film. Pojednává tak trošku o lidské zvrácenosti (a samotě a touze), ale taky o tom, co dělat ve světě, kde je možné všechno (jenom ne to, co opravdu chceme). Patrik Bateman je MIPS (mladý idiot plný sil) z Wall Street. Každé ráno začíná tím, že si zacvičí a potom na svou kůži namaže tisícovky a tisícovky kosmetických přípravků. Potom jde do práce a tam sedí za stolem. Večery tráví v některé z newyorských restaurací se svými kolegy. Nejvíce ze všeho (pravděpodobně) se samozřejmě nudí. A co dělat v jeho situaci, aby se ještě zabavil? Vraždit. Líbí se mi paradoxní a satirické scény, které tento film předkládá. Líbí se mi, že Patrik Bateman prakticky na potkání vykládá, že rád vraždí dívky, do diáře si místo schůzek kreslí nechutné obrázky a když luští křížovky, tak do kolonek vypisuje jenom slova "bone" a "meat", ale jeho okolí to vůbec neregistruje. Jeho snoubenka vedle něj naříká nad tím, že se ji rozhodl opustit, ale že si maluje na kousek papíru voskovkami ženské tělo probodnuté motorovou pilou, to je jí jedno. Co to je za svět, ve kterém Patrik žije? Je vůbec obklopen lidmi? Copak se tak chovají - jako lidé? A co on sám? Buďto je ta nejchladnokrevnější bestie na světě nebo poslední přeživší lidská bytost. Nic mezi tím. A pokud existují ty filmy, kde si za celou dobu sledování neuvědomíte, kterého herce sledujete, nýbrž uvažujete o postavě jako o skutečném člověku, tak pro mě takový je Patrik Bateman. (Christian Bale zvládl svou roli (misi) DOKONALE.) Je ohromující, jak je okouzlující, až to bolí, ale zároveň i tak zraňuje všechny kolem sebe, hlavně svoji sekretářku, která jediná to s ním myslí dobře. Když závidí kolegům vizitky, když do telefonu vyjmenovává seznam svých zločinů, tak jenom bezeslovně prosí o trochu pozornosti, křičí, že chce být člověkem. Ale oni ho tak neberou. A tak film vlastně končí tak, jak začal. Beznadějně. Nevím, jestli bych se na něj dokázala podívat znova. Nejspíš až za hodně dlouho po tom prvním zhlédnutí. AP je tak násilnické a ubližující, hlavně na duši, že jsem už dlouho nebyla tak zdeptaná. -------------------------------------------------- Dodatek. Dnes (23. 8. 2008) jsem dostala nutkavou potřebu se na AP podívat znova. Tak jsem se podívala. A víte, co jsem zjistila? Já jsem si ten film pamatovala úplně jinak, než jak dneska byl. A taky jsem zapomněla, že pořád chtěl vracet kazety, což teda nechápu. Vždyť je to geniální! Co jsem také ocenila, že člověk pozná celou novou širokou škálu zvukových signálů pro alarm do auta. (A nejsem opilá, když tohle píšu, protože nikdy nepiju.) A taky mi možná došlo, proč se to jmenuje Americké PSYCHO. A ještě něco, ve skutečnosti tomuhle filmu dávám čtyři hvězdičky, něco jako v uvozovkách, ale na druhou stranu si prostě myslím, že čtyři hvězdičky jsou pro popis tohohle filmu zkrátka málo. Film je takový, jako jsem popsala Patrika - buďto pět, nebo odpad. Každý, kdo hodnotí film jako průměrný, ho dle mého názoru nepochopil.

Taková vcelku stupiditka, kterou naživu drží dobře zvolení a hlavně zajímaví herci, i co se týče těch menších roliček. Škoda jen toho konce. Proč někdy terorista nevyhraje? U Cilliana bych se za to přimlouvala všema deseti.

Čím to je, že všichni pohlední muži ve filmu zemřou strašlivou smrtí? Na mysli mám samozřejmě vyplašeného vojáka v podání Cilliana Murphyho a potom toho roztomilého albína. Jinak film vnímám spíš v jednotlivých epizodách než jako celek, protože Nicole moc nemusím a už vůbec ji nemusím, když milostně vzdychá. Nejvíc se mi líbil fragment v Nataliině domě. "Říkají, že válka je mrak, který zakryl zemi. Přitom to oni způsobili tohle počasí. A teď si stojí v dešti a křičí: 'Doprdele, ono prší!'"

Když se vaří z vody, musí se zapnout sporák. Ach jo, kdy já jen přestanu s vymejšlením těch metafor a příměrů?

Asi jenom proto, že tam není nesmělý kluk a ošklivá holka, co by se do sebe v průběhu zamilovali, mě rodinná linka filmu nerozčiluje a vnímám jenom ty úsměvné momenty.

Dokonalá záležitost, které se směju tím víc, čím víc si představuju Mela Gibsona s velkýma sluchátkama na uších, jak dabuje toho kohouta. Velice svěží parodie, ve které co postava, to perla, a co slovo, to citovatelná hláška, alespoň v našich zeměpisných šířkách. Už nikdy pro mě nebude pohled na babiččin kurník stejný. Už je navždycky budu vidět, jak za tím plotem klikují.

Árny je Árny. Já tedy fandím vždycky záporákům, ale v momentě, kdy je za Batmana dosazen Clooney, mě happy end vyloženě hněte. Uma je taky celkem roztomilá, ale celé je to... metrosexuální? Metro mám ráda, sexuály ne.

Srdeční záležitost. Tučňáka zbožňuji, Catwoman chci být (a muže bít jak ona) a Shrecka bych si vzala domů na koukání. A bydlet při tom v takovém městě, samozřejmě. Pokaždé, když vidím na nějakém kandelábru upoutávku na cirkus, chytne mě melancholická nálada. Takhle se prostě dělá stylizace.

Surový, drsný, sarkastický, vtipný, satirický, násilnický, hračička, zamilovaný, vychytralý nejlepší Batman, co jsem kdy viděla. Varování: DÁLE NEJSPÍŠ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY. To, co z velké, větší, největší části tvoří nejlepší základ filmu, nejsou nějaké hloupé triky nebo akční mlátičky, ale herecký ansábl a jeho skvělé výkony. Mile vtipný Michael Caine, neméně jízlivě příjemný Morgan Freeman, překvapivě kladný Gary Oldman, mafiánský Tom Wilkinson, krásně zlý Cillian Murphy a chladně vypočítavý Liam Neeson. Dojem, který tito mazlíčci vytváří, nemůže zkazit ani rozpačitá Katie Holmes. Ale správně, ještě jsem ani slůvkem nezmínila největší pecku posádky a to Christiana Balea. Inu, jak pak se nám Christian předvedl tady? V celé své kráse, vážení, v celé své kráse. Jeho pojetí Batmana se mi líbí zatím nejvíc ze všech. On Michael Keaton (Clooneyho a ty ostatní zpozdilce nepočítám) zase nebyl tak špatný, ale přišel mi takový moc mírný a hodný, a v civilu byl moc charakterní, já si vždycky Bruce Waynea představovala víc jako blbečka, asi tak, jako když Christian Bale v Batmanovi začíná předstírat opilost a vede urážlivý proslov ke svým hostům. Christian mi zkrátka sedne do noty, ať už hraje, kde chce. Zatím jsem ještě nenašla film, kde by mě zklamal. Mírně komické polohy protivného a zhýčkaného milionáře tedy zvládl dokonale, ale zvládl i Brucovu zvířecí stránku. Já kdybych byla obyvatelkou Gothamu a náhodou potkala Batmana, tak zahodím peněženku a utíkám daleko, daleko pryč. Jeho hlas je opravdu jako hlas někoho jiného, ale když jej posloucháte, říkáte si, že byste tak mohli činit věčně, protože ten strach je v pohovce před televizorem příjemný. Batman, jak má být! Po technické stránce je film famózně virtuozní, realistický až za hrob. Oprostil se od burtonovské stylizace (ale tím neříkám, že ta se mi nelíbí) a předhazuje nám syrovost skutečnosti, v bitce nevíte, odkud která rána jde, prostě tak to má být. Strašidelně napínavá hudba vám brnká na nervy po celou dobu a kamera vás chvíli nechá kochat pohledy na Gotham v denním světle (konečně!) nebo na zasněžené štíty hor, aby to vzápětí vyměnila za temnou Batmanovu jeskyni nebo teplé světlo scén odehrávajících se uvnitř v budovách, když je tam Batman jako Bruce Wayne. Herecké výkony vás nechávají vychutnávat si vnitřní emoce, Nolan nechal z každého herce vyplynout to, co v něm je, a využil to pro film, jediným skřípajícím článkem řetězu je Katie Holmes jakožto ona Batmanova láska. Její výkon je nepřesvědčivý a unylý, zkrátka nemůžu pochopit, co na ní ten Tom Cruise vidí, a navíc má neskutečně křivou pusu a když se usměje, je to vidět dvojnásob. Já vím, že to nemá s herectvím nic společného, ale mě to prostě štve. A navíc, Batman byl vždycky na blondýnky, tak nevím, proč mu teď dali brunetku, a ještě takového zajdu. Když tedy vynecháme naši snaživou právničku Rachel, vyjde nám velice slušný film, já se dokonce odvážím říct, že i lepší než Burtonovi Batmanové. Tíživá atmosféra je odlehčena spoustou dobrých a vtipných hlášek, z nichž jednu já použiji jako závěrečnou větu (jako z úst mého oblíbence padoucha Cranea): "There's nothing to fear, but fear itself!" ♥

(1001) Burton si bere komixovou předlohu a KONGENIÁLNĚ ji převádí do filmového média. (Ha, celý život jsem čekala, až budu moct tohle slovo použít ve větě.) Nevím, jestli tohle nějaký jiný režisér na poli komixové adaptace kdy dokázal. Takhle z hlavy mě napadá snad jenom první Vrána Alexe Proyase. Dle mého názoru je klíčem to, že oba režiséři vytvářejí působivé obrazy založené na jednoduchosti, kontrastu světla a stínu, výrazné výtvarné stylizaci, živoucích postavách a hmatatelných kulisách. Současný trend hyper-realistických, digitálně nablýskaných, opozlátkovaných manekýnovitých pseudopsychologických blábolů jde zcela mimo mě a snad by měl být i trestný ve jménu blaha. A zpátky k Burtonovi, první film vytyčuje směr a teprve druhý tvoří opravdový kult.