Recenze (155)
Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008)
Od podobného tématu bych čekal hluboký děj vedoucí k nějakému zamyšlení. Myslím, že se o to i snaží, ale problém je v tom, že jsem tomu prostě neuvěřil a nedokázal se do filmu vžít. Vztah dítě - židovský zahradník a matka - zrůdný otec v sobě mají šťávu, protože jsou narozdíl od hlavní dějové linie realistické. Zbytek je ale zoufale nerealistický a místo myšlenek na válečné zrůdnosti se Vám budou celý film honit hlavou otázky: "jak je tohle možné? proč takhle? je možná taková náhoda?". A to je podle mě u takového filmu špatně. 55%
Resident Evil: Zánik (2007)
Všechny dosavadní díly série jsem viděl hned po sobě. Tento považuji za důstojné navázání na předchozí dva a myslím, že splňuje vše, co od něj může divák očekávat. Takže i hodnotím stejně jako oba předchozí.
Splice (2009)
Nechápu, jak se mohl někdo uvolit financovat takovou - podle mně pro běžného diváka těžko stravitelnou - úchylárnu. Pokud se ale člověk oprostí od počátečního znechucení, zjistí, že se jedná o velice realistickou podívanou, podněcující netušená zamyšlení na několika rovinách.
Resident Evil: Apokalypsa (2004)
Musím hodnotit jako předchozí film série. Nemůžu si odpustit srovnání s výbornými akčňáky z osmdesátých let, po kterých se mi docela stýská a Resident Evil trochu oživuje jejich zašlou slávu a vrací mě do dětství, kdy jsem je hltal.
Resident Evil (2002)
Parádní akčňák - na nic si nehraje, nesnaží se o žádné hluboké myšlenky. Žánrově čistý.
Počátek (2010)
Pro mě byl tento film zklamáním roku. Ústřední myšlenka - nabourání se někomu do snu je nová a zajímavá, ale zbytek filmu už je bohužel naprosto bez nápadu, všechny situace jsou předvídatelné a to včetně konce. Nezachránila to ani smršť efektů, vůči kterým už začínám být imunní. Z mně 50%
Posel (2009)
Z filmu mám rozpačité pocity. Chtělo by se mi kritizovat prvoplánovost, protože jeho útok na slzné kanálky je zcela zjevný a stejně bych mohl mít výhrady k výkonu Bena Fostera, který půlku filmu jen mlčí. Po zvážení musím konstatovat, že obojí je spíš způsobeno realističností filmu, který je naopak nutné pochválit za nové a zajímavé téma. 80%
Souboj Titánů (2010)
Tragicky nudné se zoufalým hereckým výkonem Sama Worhingtona.
Appleseed (2004)
Strující sci-fi anime, které ve mě vzbuzovalo podobné pocity údivu jako v dětství Želvy ninja. Co mně trochu vadilo, byla patrnost 3D původu animace a klasická japonská zamotanost příběhu.
Moon (2009)
Povídka jako vyšitá z portfolia Raye Bradburyho. Na první pohled zajímavé sci-fi a na druhý pohled docela šlušně rozebraná psychologie hlavního hrdiny. Přesto musím konstatovat, že jsem se místy nudil, za což hvězda dolů.