Morrigen

Postupné odhalování a vysvětlování věcí minulých sice jindy vítám s nadšením, ale tady mi to zrovna dvakrát nesedí, obzvlášť když nezjišťujeme nic nového, šokujícího nebo pro děj zásadního. Od začátku stejně tušíte, že hru hraje ve skutečnosti někdo úplně jiný, a to i přes její hysterické scény (kterých bylo víc než je zdrávo). Brutalitek a důmyslných pastiček nám ubylo, závěr je víceméně očekávatelný.

Jeden z mála filmů, který mě dokázal šokovat ve své nejsyrovější podobě. Zpočátku se tváří jako klasický triller a nic nenapovídá tomu, co se bude dít potom. Filmařšky velmi dobře zvládnuté dílko, které nenakukuje, ale přímo zírá na bolestivé utrpení. Snaha o hlubokou myšlenku a náznak nevyřčeného v závěru filmu bohužel však, k jeho velké škodě, sráží do té doby precizně budovanou atmosféru. Film, který prostě nesedne každému, ale mě dokázal ohromit.

Film, kde od první minuty až po závěrečné titulky cítíte napětí a takové to šimrání v zátylku. Psychologické hry jsou prostě moje parketa a když se k tomu přidá ještě kontrast mezi bílou nadýchanou baletkou a temnotou její duše, vznikne film s pořádně nadupanou atmosférou. Navíc Natalie Portman skvěle ztvárnila přerod z bílé labutě v tu černou.

Hodně dlouho jsem zvažovala, co si o tomhle filmu vlastně myslím. Je to spíš bezduchá "nekomedie", nebo drama na více frontách? Sice mě trošku minul trend nacpat do filmu co nejvíc příběhů, které jsou sice úplně odlišné, ale mají něco společného, nicméně v tomhle snímku to na mě kupodivu fungovalo. A proto jsem se rozhodla nehodnotit film jako nepříliš povedenou komedii, ale jako snímek ze života porovnávající různorodost nastávajících maminek a jejich vnímání onoho požehnaného stavu.

Šílená, bláznivá, absurdní, stupidní komedie, ve které není logiky co by se za nehet vešlo plná převrácených klišé. Izraelský bojovník předstírá smrt, aby se dostal do Ameriky za svým snem, zamiluje se, ale i přes utajení svojí identity je odhalen a musí se následně vypořádat se svou minulostí. Tenhle film není výkvětem nejlepších děl komediálního žánru, ale v rámci crazy komedií u mě zaujímá jedno z předních míst. Perfektní oddechovka na pohodový večer, která si hraje s osmdesátkami a vztahy mezi Palestinci a Izraelci.

Až po shlédnutí Saw II jsem dokázala plně ocenit důmyslnost a strhující závěr prvního filmu. Krása totiž spočívá v jednoduchost a obzvlášť vyniká vedle přeplácanosti, jíž dvojka bezpochyby trpí. Dvojnásobek hráčů, dvojnásobná porce násilí, dvojnásobný hrací prostor a dvojnásobek pastiček (což nebylo až tak na škodu). Ovšem mistrovsky vybroušený plán hry není vypilovaný do těch nejjemnějších detailů jako je tomu v jedničce a tuhle chybu se snaží napravit rádoby strhujícím rozuzlením, což se povedlo jen z části. Celou dobu se film sice snaží působit zcela průhledně, jenže vy prostě tušíte, že tam něco nesedí. I přes to se ale pořád jedná o v podstatě dobře zvládnutý film, který jen nesplnil vysoko posazená očekávání náročných diváků :)

Silný prožitek, v jaký jsem na základě vlastních očekávání doufala, se u mě bohužel nedostavil. Možná jsem prostě jen nebyla naladěná na tu správnou notu, možná už mám za sebou tolik hororů, že mě jen tak nezamrazí. Nicméně Saw jako takovému se nedá nic moc vytknout. Originalita mu rozhodně nechybí (až na pár filmových klišé), kamera, střih, režie - pecka. Herci by sice mohli někde přidat, někde zase ubrat, ale v konečném důsledku se to vyrovná. Ovšem i přes tu absenci atmosféry tu máme závěrečných 5 minut filmu, a proto musím k původně plánovaným 3* přihodit ještě jednu :)

Doslova a do písmene nicneříkající a nicnezanechávající uspávačka. Sice nemám nic proti americkým teenegerkovkám, jednu dobu jsem na nich dost ujížděla, ale tenhle snímek neobsahoval vůbec nic, co by mě zaujalo. Příběh v podstatě nijaký, vtip jsem nezaznamenala ani jeden, scény na sebe nenavazují a u většiny z nich jsem měla pocit, že mají za účel jen nějak vyplnit čas těch 93 minut, než naskočí závěrečné titulky.Stejně tak i dialogy - zbytečné, osekané, nudné. Navíc jsem čekala větší angažovanost těch moderních technologií a sociálních sítí, nicméně i ty rozhovory přes telefony a facebook mi přišly poněkud běžné a opět sloužící jen jako nastavovaná kaše. A tu 1* dávám proto, že film splnil účel, za jakým jsem si ho pouštěla - uspal mě.

První thriller, na který jsem vyrazila do kina. Obrněna partou přátel a připravena na největší hrůzu svého života a - nic. Působivý a pro mě tehdy hrůzunahánějící trailer, to se musí nechat, ale to bylo asi tak všechno. Postupem času se z toho stal obyčejný příběh, který pomalu rozuzluje hlavní zápletku, a člověk zjistí nejen že se není čeho bát, ale ono ani nikdy nebylo čeho se bát. A ta ztráta atmosféry mi tam prostě vadila. Možná to bylo očekáváním, možná jen jinými představami. Jedna * za pointu, druhá za "To, co chceme, neuděláme jen proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme".

Film, v němž se život hlavního hrdiny prolíná s přítomností, minulostí a budoucností. Jedno shlédnutí opravdu nestačí, aby do sebe člověk vsákl všechno to, co film nabízí. Přiznávám totiž bez mučení, že romantické filmy nemusím a láskyplná zápletka každého druhého filmu mě doslova vytáčí, ale do tohoto skvělého snímku pasuje jako poklička na hrnec a bez něj by to nešlo. Možná trochu zamotané, místy nepřehledné a přeslazené, ale za mě film, který má charisma, a proto odpouštím i pár drobných chybiček v logice.