StaryMech

Režisér v plné síle, těsně pod svým uměleckým vrcholem - o rok později v "Domě na pověšení" příkladně nastaví umělecký realismus, aby se nakonec "našel" v mezinárodně výnosnějších splašených karikaturách rodného Balkánu. 

Příběh Romea a Julie, aktualizovaný jako místy kýčovitý, místy překvapivě moderní film o filmu, nasnímal s velkou parádou Henri Alekan (s přispěním Jeana Bourgoina); Jacques Prévert napsal dialogy, které nepatří k jeho nejlepším, na tělo šestnáctileté herečce - a mimoto jí prý navrhl umělecké příjmení Aimée. Obě hlavní představitelky na okamžik ukážou ňadra, chlapi v čele s Reggianim a Brasseurem šmahem přehrávají.      

Jako jinotajný obraz selhání systému (zastoupeného všemi dospělými postavami včetně té hlavní i staršími dětmi) mě film přesvědčil a znepokojil; tezovitá konstrukce s místy papírovými dialogy mi ale překrývala realistické drama ze života.