StaryMech

Spielberg v kostce aneb recept na to, jak zaonačit, aby mě Amerika měla ráda, i když jí šlápnu na kuří oko - musím ji přitom futrovat zákusky, na nichž je závislá. Zamlada mě film bavil, dnes jsem si ho připomněl v českém dabingu, bohužel krátce poté, co jsem dočetl "Příběh tisící druhé noci" Josepha Rotha. Asi to sem nepatří, ale čím dál víc prožívám kvalitativní nepoměr mezi (bílou) kulturou Severní Ameriky a Evropy, mezi filmem a literaturou, mezi svým časem a těmi (vůbec ne zlatými) starými...

Přečetl jsem si pár zdejších příspěvků (Tsunami-X, Radek99, Subjektiv) a nabyl dojmu, že je zbytečné cokoli dodávat. Přesto dvě stručné poznámky: 1) Obecně přeceňovaný Peckinpah tu po amerikánsku roubuje oslavu "chlapské soudržnosti" na Hollywoodem přežvýkaný kult romantického hrdiny; 2) Jeho přiblblý novowestern jako mnoho amerických akčňáků nabízí vpravdě "dechberoucí" spektákl: groteskní orgie ničení hmotných statků, dotyčnou kulturou zbožštěných.

Připomínat, co bledé kůže v minulosti natropily všude tam, kde se nezvány zabydlely, pokládám za záslužné; ne každý film na toto téma ale stojí za opakované zhlédnutí. Tak i "Kolonizátoři", předpověditelný příběh s modelovými postavami, místy nadbytečnými naturalismy, nezralými dialogy a sebedůležitým hudebním doprovodem. Že se odehrává v nápadně kumštovních obrazech (jak píše claudel, "pro milovníky koňských hlav z detailu"), z něj ještě nedělá kumšt.