dopitak

Skvělá kamera i solidní nerušivý střih, ovšem horší výběr protagonistek, zjizvená ňadra Riley Steele opravdu nejsou tím pravým ananasovým, filmu zcela chybí děj. Pozastavit se je tentokrát nutné i nad záludností zvuku (nebo to byl záměr), kdy neustále vrže postel, Mickey Blue háže boty pomalu do kamery a kolem lokality natáčení létají letadla a jezdí silné silniční motorky.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Nine (1926-1928). Tentokrát bez Laurela i Hardyho. Kromě trapného nahánění se po bytě docela vtipná groteska.

Docela nuda, minimum akce, poměrně zmatený scénář, "davová" scéna karnevalového reje je k smíchu. Hammer natočil lepší filmy, i z prostředí JV Asie.

Ale jo, nakonec teda jo. Po velmi rozpačitém úvodu to Olgierd Lukaszewicz a Jerzy Stuhr konečně pořádně rozjeli a nutno říct, že jim v tom pořádně pomohli v dabingu Václav Postránecký a Viktor Preiss, bez nichž by film nebyl ani z poloviny tak vtipný. Skoro škoda, že ta část "nahoře" neměla ještě nějaké pokračování (např. druhý díl).

Stará dobrá škola francouzské detektivky, a také ovšem českého dabingu. To se dnes už bohužel nevidí, první a ještě vzácněji druhé.

Pozitiva: akce v tunelu metra a přepadení náklaďáku, výkon Moritze Bleibtreu___ Co se nepovedlo: pětice žen v hlavní roli (ve skutečnosti jsou spíše čtyři), jejichž osud, motivace a důležitost jsou naprosto mimo; spoléhání na city.

Herecky poměrně zdařilé, ale proč vůbec filmy podobného ražení vznikají, to je mi celkem záhadou. Od Shawshanku nikdo nenatočil lepší film z vězeňského prostředí, navíc ve Screwed všichni mluví, jako by měli od narození zlomenou čelist a k tomu čerstvě překousnutý jazyk. Zatraceně těžká angličtina spodních vrstev, kde fuckin´ tvoří až 50 % obsahu dialogů.

Jakkoliv milá erotika, sama tenhle film prostě neutáhne. Není tu nic komediálního, nejedná se ani o drama. Zamýšlená hloubka milostného trojúhelníku se vytratila po prvním zjištění o polygamii. Tentokrát nemám ani výhrady k dabingu studia Bär, ovšem snažíte-li se najít inspiraci pro vaši řeckou dovolenou, pusťte si raději Mamma miu.

Po stopách Moniky Belucci, tentokrát nevědomky na originál, ze kterého vyšel Wicker Park. Vincent Cassel je dobrej, ale to samé si o sobě zaslouží říct Josh Hartnett, ženy jsou v obou případech stejně tajemné a půvabné, jen ten Matthew Lillard je o poznání výraznější typ než Jean-Philippe Écoffey. Nemám rád remaky, ale nepoměr v počtu hlasů u originálů a americké kopie je zarážející.

Film formou vyprávění a obsahem akční jak před deseti lety opuštěná nemocnice. Dokumentární kamera, něco maličko erotiky. Název při tom lže, Odnikud nesměřuje nikam.