dr.fish

Život není peříčko a už vůbec ne pro dceru mlynáře-karbaníka-alkoholika, terorizujícího celou rodinu. Ve starém mlýně se s léty rozemílají naděje a sny všech jednotlivých dětí-sourozenců. Otec a matka, sezdaní z rozumu, domácnost bez lásky, chamtivost a vypočítavost. Začarovaný kruh, z něhož není úniku. Okovy zvyku, tradic a gruntu. Mladá Lenka chce víc, chce žít "jen" jako člověk. Ve světě zoufalství má kamaráda z dětsví Borka, jenž je u socialistů a prchá do Prahy. V předvečer první světové války i ona musí učinit rozhodnutí, zda se vdát za nejbohatšího sedláka ve vsi, nebo jít svou vlastní cestou. Mimořádně depresívní drama z vesnice o bezvýznamnosti ženy. Nesmírně cenná reflexe, kterou by už dnes nikdo nenatočil, jelikož už téměř neexistuje publikum, které by ji ocenilo. Skvěle natočená životní situace, v tehdejší době téměř bez východiska, jíž se dá vzepřít jen opuštěním všech jistot, zázemí a skokem do neznáma. I v dnešní době velmi těžké rozhodování, v tehdejší době existenční riziko. 75%

Do filmu se člověk hodně pomalu dostává, ale jakmile se v něm objeví Plachta, dostane spád a šťávu. Dobrou půl hodinku to trvá, ale pak to celé začne do sebe zapadat a nakonec se to i líbí. Zorka Janů (sestra Lídy Baarové) je zde mimořádně šarmantní. Pozadím jsou nádherné záběry starého Písku, kde bych chtěl ihned žít. Zkrátka nádherná vzpomínka na dětství Václava Kršky, romantika dětských bitev, ale i přátelství. Proč ne...70%

Poselství tohoto filmu je jasné. Jedině SPOLU překonáme těžké časy. Poselství vlastenectví, přátelství a sousedské vzájemnosti, jež pomůže zlomit nástrahy každodenního života, porazit hajzly a prospěcháře a vybudovat obec krásnější. Dnes, kdy žádná občanská společnost neexistuje, to může přijít k smíchu. V roce 1942, nejtěžším roce Protektorátu, nebylo příliš čeho se chytat. Proto je film v podstatě velmi naivní a jednoduchý, neboť víra v dobro byla asi to jediné, co národu zbylo. A tak se pod nevinným příběhem skrývá síla českého národa, nikdy nezlomeného, který ani žádné zlomení nečeká a nesmí čekat. Musíme si přece pomáhat... Tyhle příběhy Drda uměl, Hrátky s čertem nejsou holt jeho jediný majstrštyk. S přihlédnutím k období, kdy vznikl film dávám 90% za tu víru a naději...

Tady nezbývá, než hýřit superlativy. Dana Medřická je naprosto strhujícím režisérem malého rodinného dramatu, jakéhosi dovysvětlení a vyrovnání se se ztraceným mládím svého otce. Zdeněk Štěpánek coby otec, premiant ročníku, se po letech setká se spolužákem, nejlepším kamarádem. Taková setkání jsou vždy plná nervozity, není tomu jinak i zde. Sentimentalita je zde na místě, třicetileté vzpomínky se derou na povrch a ty nedořešené povážlivě otřásají i základy rodinného štěstí. Přátelství ale přetrvává věky, mládí a láska v člověku zůstávají ve vzpomínkách po celý život. Proto i ti staří jsou uvnitř věčně mladými, slyší hučet řeku a vát stříbrný vítr. Sedmadvacetiletá Slávka (Medřická) již ztrácí to fyzické mládí a uvědomuje si to velmi dobře. Je přesně uprostřed mezi rodiči a mladým žhavým Vilíkem. Už je rozumná....Geniální dialogy, napětí, mnohovýznamovost jednotlivých scén, famózní výkony všech zúčastněných. Dokonale zpracováno a natočeno. 100%

Očekává-li divák životopis slavné dámy, je vedle jak ta jedle. Jde o banální příběh nešťastné lásky, kterou Dobromila pomáhá rozuzlit a zachránit mladou dívku od neuvážené svatby z rozumu. O to zde ale nakonec ani tak nejde. Podstatné je svědectví doby, kdy ve třicátých letech 19. století měšťanské vrstvy už neovládaly češtinu. To už asi dnes málokterý Čech ví. Český jazyk se udržel zásluhou fanoušků, kteří ho uvedli do módy a zpopularizovali jako zpestření večírků měšťanů. Vlastenectví se stalo módou a byznysem, průkopníky převálcovali vlastenci-podnikatelé, ale cíle bylo dosaženo. Jazyk byl zachráněn. Rettigová jako jedna z opor vlastenectví, hraná Šejbalovou, protivníkem Jan Pivec, zastánce německého kurzu. Oba výborní, sekunduje vícero hereckých legend. Ač dějem chudý, myšlenkou velký příběh. 80%

Je tam kousek klasiky, ale je to hlavně Josef Dvořák, ve svém "snesitelném období", kdy byl ještě vtipný a měl nápady. Kdo ho nesnáší, možná by se měl na Lucernu podívat, býval to dobrý komik. Shlédnuto bezprotředně po Lucerně K.Lamače, obojí slušný nadprůměr. 70%

Přátelé, nenechme se mýlit. Zde jde o velmi dobře připravený projekt. Zprvu možná máme pocit, že Mertlíkův projev je drobet vulgární, ale to se brzy vstřebá a zůstávají data. Na tak malém prostoru je divák doslova hlcen událostmi, je tu však patrná snaha nenudit a podat to lidově. S tvůrci procestujeme značné množství historických míst (Kresčak, Moravské pole, Korutany atd.), často jen kvůli krátkému záběru kamery, nastínení souvislosti. To všechno, včetně málo běžných záběrů našich měst, vytváří netradiční pojetí a přístup k látce, možná ne ideálni, ale rozhodně prospěšný. Myslím, že laiky i odborníky to neurazí, i když každý bude mít výhrady. Tak je to ale vždycky. U mě za 90%

Musím říci, že rozverná veselohra je něco, co bych od Jiráska nečekal. Děj je natolik ulítlej, že jsem ho se zaujetím sledoval až do konce a vůbec se nenudil. Futurista s Fialou coby vodníci, to už je surrealismus....80%

Ta atmosféra cirkusu člověka nakazí hned po pár sekvencích a nepustí až do konce. Frič prostě umí. Vašáryová byla velká krasavice a Tříska hraje svého Vincka přesvědčivě. Co víc dodat. Perfektní. 90%

Excelentní. Svědectví umírajícího času.