dr.fish

Příběh mladého muže, inženýra, který odjel do Prahy dělat kariéru v letectví a opustil matku i s obchodem na krku. Najde práci i lásku, ale maminky zas tak rychle neodpouštějí. Příběh postrádá nějaký větší rozsah i zajímavost, slavní herci této éry zachraňují co se dá. Film se neuvěřitelně vleče, je to látka na půl hodiny, nicméně opojení ze zvuku a hraní ve filmu bylo tehdy asi tak silné, že nebylo třeba ještě ani kvalitních scénářů. Je to tedy film pro znalce doby, aby si vychutnali i vše okolo. Pro běžného diváka jen slabý film pro pamětníky...40%

Jestli z vás ještě nekomu není jasné, proč máme u nás přebujelou byrokracii, toto je dokonalá odpověď a vysvětlení. Film je velmi tvrdou kritikou nejenom byrokratů, ale i socialismu. Pojmenovává to přesně a trefně, strach byl to, co vytvořilo socialismus, ale taky to , co mu nakonec i zlomilo vaz. Strach celou zemi paralyzoval natolik, že se rozložila. Bohužel to ale trvalo padesát let. Běh na dlouhou trať. A teď bude běh na dlouhou trať to zase dát dohromady. Hrušínský ve filmu září, Prachař hraje opět svého tradičního funkcionáře (skvěle), celé to tak budovatelsky šlape, že než se vyřídí stavební povolení, zamýšlená opravovaná budova se zřítí. Systém však chybu udělat nemohl, kdo tedy? 80%

Perfektní ztvárnění krutosti stárnutí, strachu ze samoty a velkých rozhodnutí. Čas omlel všechny hrany, málokdo už dovede stát zpříma a jít za svým. Nic už není černé či bílé, jsou jen odstíny šedi. Těžko volit, když vysvobozujeme ze samoty jednu ženu, zároveň odsuzujeme k beznaději tu, jež opouštíme. Kde hledat viníky lidského zblbnutí? Nemám tušení...90%

Průměrný člověk a herec čekající věčně na svou příležitost, poslední den jeho manželství v předvečer manželčina odchodu. Společné divadelní představení. Těžce depresivní prázdnota, Hrušínského monolog k manželce. Divák má chuť Hrušínskému rozrazit hlavu, jen aby přestal chrlit ty nesmysly. Pak mu ho ale přijde líto, nakonec zjistí, že trosky jsou vlastně všichni. Perfektní výkony našich nejlepších klasiků. Bůh ví, jací budeme za deset dvacet let. Veselé to asi moc nebude. Alespoň na koukání teda ne...80%

Duben 2012, obnovená premiéra Vanilla Sky v mém domácím kině. Pamatoval jsem si jen to, že se mi to kdysi líbilo. Musím říct, že začátek filmu je plný velmi neživotných dialogů, které mě málem odradily od dalšího sledování, ale od Davidovy bouračky v autě jakoby film točil někdo úplně jiný. Dostává obrátky, napětí. Asi si scénárista dal při psaní pořádnýho jointa a pořádně to rozjel. Takže od té nehody už je to vynikající, s ohledem na stáří snímku dokonce skvělé. Tom Cruise zahrál asi svůj nejlepší part v životě (vedle Interview with the vampire). Vanilkové nebe obhájilo mé dřívější hodnocení z roku 2007 . 80%

No jestli mají ve Španělsku takové univerzity a takovou uvědomělou mládež, je Evropská unie v hajzlu. Nagelovaný slizouni se sociálním programem levice v kapse, hovory, kterým jsem ani zbla nerozumněl. Jiná planeta, naprosto. Nevěděl jsem vůbec o čem to je. Nevydržel jsem.

Myslím si, že jde o klasiku typu The Omen, není nutné to rozmazávat, zkrátka 90%.

Předesílám, že film je naprosto o ničem. Aneta zplnoletní, zdědí otcův oděvní závod, a aby poznala jak to v něm chodí, nechá se v něm zaměstnat inkognito. Zamiluje se do šéfa . Tisíckrát použité schéma. Bezduchý děj však nějak záhadně vyplňuje cosi, řekl bych možná nadšení z natáčení, co zvedá tenhle film daleko výš než by jinak mohl být. Pištěk perlí, Marvan taky a Groslichtová je přesně tím, čím má být- blondýnou. Příjemná oddychovka...70%

Můj pocit tak napůl. Herci hrozní, ale film po řemeslné stránce dobrý. Je vidět, že staří to táhnou, ale mladí hrát neumějí. Až nám ta strá garda odejde, mnoho dobrých herců asi v zemi nezbyde. Jedině snad Jiří Dvořák...65%

Až doteď mi Fincherova Hra přišla jako nápaditý originál. Teď je mi jasné, že před ní bylo mnoho jiných podobných pokusů. Těžký život dobrodruha je ale určitě jeden z prvních a též nejzdařilejších. Spisovatel Kryšpín, autor dobrodružných románů o slavném lupiči Flokovi je už tím svým psaním zmagořelý, stejně jako jeho početná čtenářská obec. Jednoho večera ho Fred Flok osobně navštíví (což je přece zcela nemožné!!) a rozjede se řetěz zmatených událostí. Do poslední chvíle divák netuší, jak to dopadne, a věřte nebo ne, ani jeden z možných konců, které jsem čekal, to nebyl! A to už se mi nestalo pěkně dlouho. Pane Frič, klobouk dolů...90%