Pierre

První dva díly Já padouch jsou pro mě srdeční záležitostí, protože byly doby, kdy jsem jedničku mohl vidět každý den (:D) a dvojka byl před jedenácti lety první film na kterém jsem byl sám v kině (jako bez rodičů.D) Tvůrci ale vůbec na takové odrostlé diváky, co by si rádi zavzpomínali, vůbec nemyslí. Chvilka nostalgie je jenom v závěru zkaženém dost debilní písničkou. Jinak to  jako dívat se na několik dílů nějakého seriálu souběžně a přepínat mezi tím. Některý věci posloužily vyloženě jen jako chvilková výplň, aby to natáhli na těch 90 minut (karate, Lucy a zákaznice.) Postavy už nemají žádné interakce. Z ,, dílů seriálu" se mi nejvíce líbil asi ten s tou loupeží se sousedovic holkou a celkově všechno s těmi sousedy. To mi trochu připomnělo Babičku drsnačku, kterou jsem rád četl, v době kdy jsem ujížděl na Padouchovi..D Ale vlastně třeba ta sousedka, mi až moc okatě připomněla postavu Giliam, která ve dvojce dohazovala Gruovy ženský. Ještě mě trošku pobavila ta zlá ředitelovic babčka s vozíkem a poplachem.  A jinak asi nic...hlavní padouch totální katastrofa a celou dobu jsem přemýšlel, proč chce všechny proměnit v červy. To fakt nebylo žádný Vacho!

Minimálně ještě chvilku nemusím vidět Rockyho. Martin Scorsese mi totiž obdivuhodně  ukázal, že i film o boxu se dá natočit umělecky s hromadou invence (zpomalené záběry, Kamera se otočí pes místnost ringu, závěr na staženého soutěže je vystřídán fotkou z ringu, střih na tmu, kdy je poslán ze stropu  mikrofon, zamlžující se obraz, když hrdina prohraje, průlet třemi lety formou kompilací fotek a nekvalitních domacích home zaznámů, subjektivní pohledy kamery, detailní zachycení příchodu na ring)  Některé prvky jsem ani moc nepochopil (když LaMotty před jeho zrakem  odjíždí Vickie  s jinou společnosti, záběr se jakoby zastaví a je doprovázen jakýmsi pískáním), ale formálně a esteticky to je opravdu pozoruhodný film. I další herecké převtělení Roberta de Nira se musí ocenit. Jen mi místy přišlo jako bych sledoval nějákou komedii, čemuž nepomohla ani ze začátku občasně rozverná hudba. Hlavně tomu nahrávaly některé dialogy mezi bratry - (Mluvila o klukovi, co dobře vypadá -  tak z něj udělej šeredného a bude to nebo Nečekal jsem, že líbáš mámu - no, právě) Jako nečekal bych, že bude tlustej boxer mluvit se svým manažerem slovníkem aristokracie,  ale poslouchat (nebo spíš číst titulky) u závažného film, s často tak bezobsažným placáním pro mě bylo trochu divné. Pokud nemělo jít o trapno komedii ve stylu Formana nebo Papouška.:D

Tak konečně jsem viděl nejslavnější mafiánský film, který mi popravdě přišel (musím to napsat) přeci jen trochu rozvláčný, což je pro mě zápor.  I když se na druhou stranu musím přidat k názorům (a nepříjít s ničím novým), že je geniální takhle rozsáhle zpracovat ságu jedné mafiánské rodiny, aby to působilo takhle záživně. Naštěstí Kmotr je z části i rodinné drama. Co mám dál psát originálního? Skvělá hudba, několik zapamatováníhodných hodných scén včetně umělečtěji  nasnímaných momentů (osudová pomsta na pozadí křtin a varhan), ikonický Marlon Brando, Al Pacino, na kterého si člověk dá největší pozor   a masakrovitý závěr. Ach, chudák, ta křehká Diane Keaton v tomto světě.:-(