Recenze (17)
Chlast (2020)
Těžko říct proč jsem nedala plný počet bodů, možná až budu tančit doma se skleničkou červeného na závěrečnou písničku, přihodím ještě poslední hvězdu. Snímek má všechno, je tak akorát humorný ale vtipem neupozaďuje hlavní téma, nad kterým bychom se měli zamyslet. Je vkusný ale není strojený, vše působí přirozeně. Snímek nemoralizuje, pokládá otázky, které nechává nezodpovězené.
Lotrando a Zubejda (1996)
Jedna z nejkrásnějších a nejmilejších českých pohádek. jako malá jsem tuhle pohádku zbožňovala a nic se na tom nezměnilo ani po letech. Zásluhu má samozřejmě vyšperkovaný děj, který do sebe zapadá tak, že i po několikátém zhlédnutí nenudí a humor hraničí až s genialitou... no až se mi z toho Svěrá srdce.
Ples upírů (1967)
Bezesporu nejpovedenější upírská parodie. Poctivá, inteligentní, groteskní a profesor Abronsius nemá chybu. A konec? Ohromující!
Jízda (1994)
"Jsou cesty hlavní, po kterých jezdí zločinci a policajti. A jsou cesty vedlejší, těmi pojedeme my." Pro všechny svobodné duše! -je tenhle snímek postrčením k tomu vzít káru a jen tak vyrazit někam, kamkoliv. Film, na který se můžu dívat kdykoliv a kdekoliv. V létě protože ho dokonale zpodobňuje a v zimě protože mi taaaak moc připomíná léto.
Křižáček (2017)
Jako čekání na Godota
Alenka v říši divů (2010)
Čím dál víc úžasnoucnější!
Co je vám, doktore? (1984)
Milá, lidská komedie Víta Olmera z doby, kdy měl ještě invenci a soudnost. Příběh lyrický svou všedností, nenásilným idealizmem i tichým odhodláním plyne proti proudu zavedených konvencí. Něco jako nadýchat se čerstvého vzduchu.
Pelíšky (1999)
Bezesporu nejlepší práce porevoluční éry. Nejenže popisuje dobu kolem komunismu ale také život v "normální" rodině. Film, který mám čím dál raději a vždy v něm objevím něco nového. Film, který nestárne ale roste!
Casablanca (1942)
Nestárnoucí, klasika všech klasik. Kdo neviděl neuvěří. Film, i když natočen téměř v jednom domě, je působivý, vystihuje lidské osudy, zoufalství. Téměř realisticky vykresluje, jak válka zasahuje do osudů lidí, i když občas nad zásahy osudu je třeba trochu přimhouřit oči. Přimhouříte je a barvy se najedou vytrácejí, vidíte před očima obraz, černobílý obraz a jste rázem v Casablance za druhé světové války.
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007)
Snímek jsem viděla nesčetněkrát a patří stále na první místo mých oblíbených. Dle mého názoru zatím nejlepší ztvárnění Sweeneyho, tato stará Londýnská legenda přesně tohle potřebovala- Burtona, který jí dodal lesk. Morbidní, vtipné, ukrutně stylizované a vizuálně úchvatné. Překvapily také pěvecké výkony hlavních postav.