Co je vám, doktore?

Touha po starých časech padne na Bohouše Burdu. Naštěstí najde pro své vzpomínky vhodnou obdivovatelku a ctitelku. Oba nechtějí žít jen pro práci a kariéru, jako jejich partneři. Bohouškovi občas hrabe, třeba když prodává auto hluboko pod cenu, až je kupující zaskočený. Kdoví jak změnila tuhle dvojici změna režimu. Stali se NEW AGE? (28.08.2010)

Jaksemi líbil tento film, když jsem ho v premiéře viděl v kině... Snad i proto, že jsem tehdy ve výpočetním středisku pracoval, a to prostředí velkých sálů počítače s magnetopáskovými paměti jsem zažíval denně. A postava Bohouše Burdy mi byla svou donkichotovskou filozofií velmi blízká. Nejlepší scéna filmu byla s prodávaným autem. Asi tak nějak bych prodával cokoliv i já, naštěstí jsem se obchodu nemusel ani v této době chytat... Tři ženy, tři muži (počítám-li i toho kameramana z televize) a jejich propletenec, který byl scénáristicky ne zcela zvládnutý, ploché postavy - Ondřej Pavelka coby vychytralý inženýr, který se šplhá výš a výš (dnes by to takhle mohl dotáhnout i na ministra), třebaže dělá podrazy i vůči své nadřízené, správně sebevědomý a liberálně uvažující, řeklo by se dnešním slovníkem. A snílek, který touží po zachování krásné přírody v době, kdy ji společnost devastuje... Krásná sympatická Tereza - a zase její vychytralá kolegyně, která sice zprvu míří za kameramanem, ale nakonec chytne za pačesy našeho inženýrka - a jistě dobře udělala, jen by se mělo natočit porevoluční pokračování... Mezitím proplouvá paní Hüttnerová... A zcela zbytečná postava Terezina otce. Tři hvězdy. (27.03.2016)

Olmerův film o muži v krizi středního věku a jeho věčném idealismu vnímám mnohem víc jako drama než komedii. Ale když hraje hlavní roli čtyřicátníka Bohouše pan Zdeněk Svěrák, bylo mi jasné, že dojde i na jemný vlidný humor, byť ten zde stojí spíše v pozadí jako odlehčení. Sonda do života obyčejného muže se prolíná se sondou do doby „šedivého“ socialismu 80. let a zároveň doby prvního zavádění počítačů v československém prostředí, sociální a osobní linka, tedy boj s problémy v manželství a boj tak trochu většího společenského rázu, se krásně doplňují. Malý boj velkého idealisty proti modernizaci prostředí ze strany pokrokové firmy přináší v sobě nadčasové poselství, aniž by se film překlopil do jakési násilné agitky ve víru budoucích ekotrendů. Zatímco řada filmů využívá kontrast přetechnizovaného města a prostředí čisté svěží přírody jako základ k rozverné komedii nebo poeticky laděnému filmu, zde převládá až netypická realističnost, jež vrcholí v silném závěru. U poslední scény mě poměrně zamrazilo... Podíval jsem se s odstupem pár let na film znovu a ještě víc než tenkrát oceňuji přehledně vykřeslené a ztvárněné postavy (vedle Svěráka se mi hodně líbila i jeho partnerka Ivona Krajčovičová), stejně tak velmi osobitou kameru. Skoro se mi nechce věřit, že za tak skvělým filmem stojí (vzhledem k jeho pozdější tvorbě) někdo jako Vít Olmer, byť na Jako jed se teprve v budoucnu chystám... 80% (30.03.2021)

dr.fish to napsal za mě, lépe bych trefit hřebík na hlavičku nesvedl. Pro mě osobně má tento film přidané kouzlo v několika nesmrtelných hláškách ("Kde je moje váha?") a situacích (prodej auta, manželské scény z kuchyně...) a taky v té zvláštní nostalgii, která ve Svěrákových filmech je čistší a nezkaženější než jinde. (30.12.2014)

Olmer byl v 80. letech na svém tvůrčím vrcholu a z jeho filmů je to cítit. Tady s vydatnou pomocí Mášova scénáře a výtečné, dodnes moderně znějící hudby jazzmana Jiřího Stivína, natočil velice příjemný a tak trochu posmutnělý film. Měl zde také šťastnou ruku při výběru hlavní role, která byla jako ušitá pro Zdeňka Svěráka a ten si ji také náležitě užil. Tuctová nebyla ani ruční kamera, která vyhledávala zejména potemnělé kouty bytů a venkovskou krajinu a sugestivně tak zachycovala pochmurnou podzimní atmosféru. Inu, není toho málo, co se musí sejít, aby vznikl dobrý film. Trochu mi vadila snad jenom postava Ondřeje Pavelky, kterého příliš nemusím. (31.12.2012)