ZeroCZ1233

Domnívám se, že tato epizoda potěší naprosto všechny, jelikož na plac přináší od všeho trochu a ještě tak kurevsky dobře, proto není možné, aby se nikomu netrefila do noty. Příběh přidal do klusu a vývoj proběhl na všech rovinách, ať mluvím o vztahu Jimmyho a Kim (jehož táhlost mému drahému Heisenbergovi už přišla až moc dlouhá, s čímž nesouhlasím, shame on him), cartelovské studené válce nebo katarzi vedlejších vztahových linek (mezi nimiž je jasně čitelný stylizovaný kontrast nálad). Zase jsem byl uchvácen řemeslným provedením, kameraman naprosto bravurně ovládá přeostřování v jednom táhlém záběru i na více než dvou rovinách, z čehož ještě více vyniká jistota vyprávění Gilliganova rukopisu. Druhá nejlepší epizoda této série.

První série Farga mě odpálila minimálně do stratosféry, jelikož jsem nemohl uvěřit, že něco tak kvalitativně na výši existuje a proklínal jsem se za svou instantní ignoraci tohoto projektu i když jsem o něm povědomí měl. Druhá série mě trošku stáhla dolů, 70s a vše okolo bylo pěkné, příběh skvělý, jenže mně se to do noty netrefilo tolik. Nu, a nyní série tato, tedy třetí. Well, nyní jsem byl vynešen za hranice oběžné dráhy naší drahé Zeměkoule. Signifikantní Fargovská příběhová kostra setrvala, linka hodného policisty (opět pod emancipačním vedením), linka černobílá (Stussyovští) a nakonec propletení s šedou eminencí záporného charakteru. Výše kvalit všech třech zmíněných je bez debat na velmi nadřazené úrovni, já bych se s dovolením pozastavil nad vývojem narativních voleb, jež podlehly možná malému, avšak silnému progressu primárně ve stylu a vyhrávání si s vyprávěcími postupy. Epizoda třetí je nejvýraznějším příkladem. Tvůrci si dovolili na úkor osvědčenému desetidílnému formátu jednu epizodu obětovat a uvrhli Fargo do situace, v němž se ještě neukázalo. Nesledujeme hlavní ani vedlejší linku, epizoda si vybrala jednu vedlejší a z ní otevřela úplně jinou s velmi pochybnou důležitostí vůči celku jako takovému, přelet pod stíny palem Los Angeles je krok ještě riskantnější (vzhledem k tomu, jak si seriál zakládá na sněžném podkladu) a animované prostřihy tomu dodávají imaginární korunu. Tato odvážnost reflektuje snahu o větší komplikovanost, kdy se tato epizoda může zdát zbytečná, nudná a prakticky nepodstatná, jenže v hloubi duše nese velmi silnou myšlenku a takovéto filozofické úvahy jsou v této sérii velmi častým úkazem a jsou výrazným novým prvkem s potvrzením kvalit scénáře, jenž si velmi polepšil svou kadenci zvratů a jejich plánování. Audiovizuální krása ani tentokrát nezklamala i když je až velmi v pozadí, hlavně casting je velkým tahounem. Můj milovaný Ewan McGregor si tu střihl brilantní (a kritiky také zaslouženě ověnčenou různými cenami) dvojroli charakterem rozdílných dvojčat a já dostal jen potvrzení o tom, jakým vynikajícím hercem vlastně je (obě role pojal tak, že ať jsem viděl na obrazovce tu či onu postavu, tak mi vůbec nesplývala s tou druhou), jemu neméně intersantně sekundovala nádherná Mary Elizabeth Winstead (jíž podlehl i v reálném životě, čemuž se vůbec nedivím) a v roli neuvěřitelně slizkého záporáka zazářil David Thewlis, jenž se výrazně odlišuje od záporáků minulých sérií, není to násilný člověk schopný fyzického konfliktu ale byznysmen s velmi pokřiveným pohledem na svět a svou nechutností jako by zrcadlil svůj názor na společnost. Třetí série této fenomenální pecky je pro labužnické konzumenty televizní tvorby milující nejvyšší kvality jako dělaná a jen potvrzuje, jak ždímání žánru až na dřeň může vynést nektarově sladké ovoce. 9,8/10.

Epizoda, již budou doglovers nenávidět, plus konec byl překvapivě velmi nečitelný a vůbec nevím, co si z toho mám vzít.

Firemní záležitosti šly stranou, ty osobní vyeskalovaly do náležitých pozic expandující vztah jistých postav na úplně novou rovinu, přičemž se důsledně vrtalo v minulosti a odpovídalo na pár otázek.

Ke zhlédnutí tohoto snímku jsem byl dokopán zvědavostí, nýbrž jsem nemohl uvěřit, že můj kamarád dává přednost tomuto před mým doporučením nepočitatelného počtu masterpieců, jež by měl vidět. Svého rozhodnutí jsem po pár minutách zanořených do tohoto nevkusu začal velmi litovat. Moderní pohádka s hudební tématikou a Robinem Williamsem. Tento minimální popis zní nádherně a minimálně ve schopnosti upoutat význačně vyhrává, jelikož nevyjadřuje kvality, jež snímek vykazuje, což bude možná tím, že žádné nemá. Opravdu, tak velké zklamání i za skutečnosti, že jsem nečekal zhola nic, jsem dlouho nezažil. Snímek strhává do hlubin nekvalit hlavně ten neuvěřitelně kýčovitý patos přesahující pro žánr tolerovatelnou únosnost. Scénář po většinu stopáže jede v kolejích jistoty bez nejmenší snahy hodit do placu něco originálního, místo toho je prošpikovaný mnoha nelogickými nesmysly a na pohádku i dekadentními životními skutečnostmi (dva mladí lidé se po prvním setkání a několikaminutovém hovoru spolu vyspí a z tohoto zážehu lásky vznikne rovnou dítě). Herecké zastoupení rovněž nehituje strop svého povolání, hlavní postava je těžce nesympatické hloupé dítě, jehož naivita přechází pohádkové normy a nad jeho činy i otravností vám bude rozum stát. Vedlejší herci si vedou převážně průměrně, kde jim dopomáhá určité charisma a v našem případě i národní sympatie (slečna se jmenuje Nováčková), kdy bez většího překvapení herecky vládne Robin Williams a jeho stylizovaný záporák celého příběhu. August Rush je velmi zbytečná věc s těžce nevyužitým potenciálem (s hudebními motivy si tvůrci prakticky nevyhráli tak, jak se na toto téma tak náramně vybízí), sterilními herci a nesympatickým hlavním hrdinou (měl radši zůstat s Deppem v čokoládovně). Nijakých 4/10.

Hlavní linka přináší firemní fuck-upy, rodinná linka začíná chytat rozpadající se charakter, vedlejší linky působí jako výkřiky do tmy, do té méně zajímavé naštěstí provedl trochu světla Colin Hanks.

34 Ghosts IV

Markeťáci začínají pod tíhou doby zasahovat neprobádaná území televizní reklamy a Don dosud představí svou zatím nejtemnější polohu. Pekné, pekné.

Počáteční uvedení euforickým večírkem vyjadřující optimismus 60. let neprodleně přejde v tragédii, jejíž podstata je vyjádřena emočním propojením s jednou z postav, jež se dostává do dosud neviděné polohy.

Velký krok zpět. Minulé dvě série zachycující jeden promyšlený celek pokračují ve scénáristickém plácání, jež vyjadřuje několik snadno viditelně výpomocnych kliček. Ano, sice jsem rád viděl své oblíbence zpět, jenže ta relativně umělá fasáda a na sílu proražený děj s novou, až prostinkou, zápletkou, prostě nedokáže vyvinout takovou satisfakci, již bych od tak kvalitami ověčeného počinu čekal. Naštěstí plno super věcí zůstává, postupem času se zase vyrojují na povrch originální nápady a dobře napsané postavy jsou stále zajímavé a péče o ně nedostává přes držku tolik, jak jsem začátku očekával. 7,5/10 a to jsem celkem hodný.